* LN Naši schůzku jsme si naplánovali měsíc dopředu na přesnou hodinu. Máte pořád takto nabitý diář?
Mám ho dost nabitý. Čtrnáct dní dopředu mám kalendář dost plný. Tři týdny dopředu tuším, co se bude dít.
* LN Můžete si dovolit například onemocnět?
To víte, že můžu.
* LN Musíte mít ale kolem toho strašnou práci, přeorganizovat setkání a podobně.
Ale ne. Buď kolegové něco vyřeší, a nebo něco chvíli počká. Dovolenou si taky beru. Je pravda, že můj kalendář je od pondělí do pátku rozvržený a když něco vypadne, tak mám aspoň chvíli čas zorganizovat si interní záležitosti.
* LN Vystudovala jste technickou univerzitu v Ostravě. Z toho jde vyčíst, že jste se nechtěla vždycky věnovat svému současnému povolání.
Určitě. Já když jsem vystudovala vysokou školu, tak jsem vůbec netušila, že poradenství nebo executive search vůbec existuje. To bylo v 80. letech a tahle branže se tady tenkrát neprovozovala.
* LN Jak jste se tedy dostala do současné pozice?
Byla to náhoda. Neměla jsem plán dostat se do byznysu, dělat executive search. Po technické škole jsem nějakou dobu žila v Kanadě a tam jsem změnila obor. Pracovala jsem v investičním poradenství a v polovině 90. let, kdy jsem se vrátila do České republiky, jsem pokračovala ve finančním poradenství a konzultantství bankám. Kolem roku 1998 se firma, pro kterou jsem pracovala, stáhla z českého trhu a já přemýšlela, co dál. Když jsem chodila na interview, tak jsem poslala svůj životopis i firmám druhu executive search a z jedné z nich, Egon Zehnder, mě pozvali na interview a pak mě oslovili, abych se stala konzultantem. Myslela jsem si, že je to úplná blbost, a odešla jsem zklamaná. Dali mi brožuru, kde byly fotky všech konzultantů té firmy. Zjistila jsem, že každý z nich pracoval ve vrcholovém managementu významných firem, všichni měli MBA nebo dvoje univerzitní vzdělání. Tak mě to zaujalo a šla jsem si poslechnout trochu víc, o čem to je. Přišly další diskuse a já jsem pochopila, že executive search je ovlivňování úspěšnosti firem a naplňování jejich vytyčené strategie tím, že mají ty správné lidi na správných místech.
* LN Takže jste nejdřív nebyla nadšená?
Vůbec ne, protože jsem tomu nerozuměla. Profese executive search tady byla v roce 1998 známá, ale úplně nová. Musím říct, že pro spoustu takzvaných headhunterů, které jsem měla do té doby možnost poznat, bych nikdy nechtěla pracovat. Takže jsem si říkala, že to není branže, kam bych chtěla jít. Pak jsem pochopila, že existují i společnosti, které to dělají na velmi profesionální úrovni, a je to podobné poradenství jako třeba právníci. Snaží se firmě pomoci, aby byli dobří v tom, co dělají. A bez lidí to nejde.
* LN Česká pobočka Korn/Ferry najde padesáti lidem ročně jinou práci a celosvětově to je kolem 150 000. To je ohromné číslo.
Za loňský rok to bylo kolem padesáti pozic a kromě toho děláme ještě další poradenství, jako je koučování, profesní rozvoj, ale pořád je 80 % executive search.
* LN Jde to při takovém počtu lidí se věnovat jim osobně, poznat je?
Do určité míry. Ne každý projekt je pro nového klienta. Asi 70 % je pro opakovaného klienta, takže my známe klienta a náš vztah s firmou a generálním ředitelem nebo regionálním CEO je mnohem lepší. O to lépe dokážeme vybrat správné lidi, kteří se hodí do firemní kultury. Co se týká vybraných kandidátů, někteří se pak taky stávají klienty, takže vlastně z těch lidí, s nimiž jsem v kontaktu, je dost těch, které znám už dlouho. Práce je efektivnější, protože si na sebe nemusíme neustále zvykat.
* LN Společnost Korn/Ferry má 95% úspěšnost dosazených manažerů a zaručí se za svého kandidáta na dvanáct měsíců. Necítí se kandidáti jako vratné zboží?
Pevně věřím v to, že ne. Jednání a přístup k procesu je velmi komunikativní. Ta záruka tam je proto, aby měl klient klid. Málokdy se stává, že budeme hledat znovu. Navíc klient si ve finále toho člověka vybírá a říká ano, já ho chci. I proto, že my většinu kandidátů známe z trhu a reference přináší spoustu záruk, se dá říct předem, jestli ten člověk bude úspěšný, nebo ne. Věřím, že kandidát nemá špatný pocit, necítí se být strkaný do škatulky a není na něj dávána značka, že má ještě šest měsíců záruku a pak půjde do opravy.
* LN Můžete se zaručit za lidi, kteří jsou podle vás arogantní nebo nepříjemní?
Nejde o to, aby mě ten člověk byl vyloženě sympatický. To při výběru nehraje hlavní roli. Je důležité se odosobnit a zjistit, co dělá toho člověka úspěšného a proč jeho chování může být úspěšné. Nikdo ale asi nemůže být arogantní a přitom být dobrý vrcholový manažer. Já jsem se naučila nesnažit se klasifikovat lidi podle sympatie. Spíše podle zkušenosti dokážu porovnat, kde ten člověk asi je.
* LN Jak lidi vlastně hledáte?
Hodně lidí známe, ale je důležité podívat se na každý projekt novýma očima. Zmapujeme sektor, na kterém jsme se shodli s klientem, od A do Z. Díváme se, kdo jsou firmy v oboru a lidé, kteří by se hodili na pozice. Snažíme se zmapovat, kdo ze zahraničí se hodí na tuto pozici. Předem už trochu tušíme, kde ty lidi hledat. Známe klíčové lidi a máme přístup k těm, kteří nám dají neformální reference na jiné.
* LN Na co Češi nejvíce slyší? Pro co jsou schopni změnit práci? Plat to prý není.
Na těch vrcholových pozicích plat není tím prvním rozhodovacím měřítkem. Je to příležitost. Někoho zaujme, že firma chce růst, jiného, že se jedná o restrukturalizaci. Spíš je to situace, proč se hledá nový vrcholový manažer. Zajímá je, co budou moci ovlivnit a udělat.
* LN Když manažery kontaktujete, tak si chodíte sednout někde na veřejnosti?
Většinu schůzek děláme u nás, protože je to takové neutrální důvěrné prostředí. Spousta našich kandidátů jsou lidé veřejně známí. Určitě se s nimi můžeme sejít někde v restauraci nebo na kávu, ale už to není tak soustředěná diskuse, jako když je to u nás. Většina lidí to i vítá. Když jdeme na přátelskou diskusi, tak se setkáváme třeba i v restauraci, ale probírání detailů je podobné tomu, když člověk jedná se svým bankéřem nebo právníkem. Člověk si chce sednout a soustředit se. I ty informace, které sdělujeme o klientských firmách, jsou důvěrné, takže to prostředí je soustředěnější.
* LN To jste tak známá, že nemůžete chodit do restaurace, aby si lidi neřekli, že někoho přesvědčujete?
To je v každé byznys komunitě. V České republice je to možná ještě trochu víc, protože je tu menší trh, vrcholoví lidé se znají, vědí, co dělají, a tím pádem určitě hodně lidí ví, co dělám já. Ale myslím si, že je to neodrazuje od toho, aby se se mnou scházeli na veřejných místech.
* LN Četl jsem od vás citaci, že obor má problém v tom, že někteří poradci používají pochybné praktiky. Co si pod tím mám představit?
V této branži existují lidé, kteří se chovají méně profesionálně. Naše profese je postavená na důvěře. Jako u lékařů, kteří nesmí zneužít informace o pacientovi, i u nás je totálně neprofesionální zneužít informace o kandidátovi, běhat s nimi po trhu, nabízet něčí životopis a říkat, že za to chci peníze. Takový přístup ale v některých lidech zůstává. Nám už se stává jen velmi málo, že se lidé zeptají, co budeme dělat s informacemi, které jsme se dozvěděli. Jsme vázání kodexem společnosti.
* LN Ředitelé firem na vás taky ale nemusí mít dobré vzpomínky, když jim vezmete schopného zaměstnance.
Všechno je otázka nabídky a poptávky. My neděláme nic neetického nebo nekalého a ten jedinec se může rozhodnout odejít z firmy úplně sám kdykoliv. Ano, aktivně oslovujeme lidi s příležitostmi a společně pak zvažujeme, jestli je pro ně a pro klientskou organizaci zajímavá. Nikdy se mi ale nestalo, že by mi zavolal někdo z té společnosti a řekl mi, že jsem jim vzala jejich super generálního ředitele.
***
Zákulisí Alice Punch
Pracovní den Korn/Ferry je globální firma, když ráno vstanu, mám už nové e-maily, které přišly z Asie nebo třeba z Los Angeles. Někdy se rozhodnu pracovat z domova, jinak běžně přijíždím do práce mezi osmou a devátou. V práci jsem určitě deset až dvanáct hodin. Nikdy si nezapomenu dát kafe. Hodně komunikuji s lidmi a značnou částí mé pracovní náplně je zpracovávání informací, přemýšlení nad nimi. V době od devíti do pěti se hlavně setkávám s klienty a kandidáty.
Něco navíc...
Co čtete? Strašně ráda čtu knížky. Mám teď jiný model. Nečtu od začátku do konce, ale po různých částech, které mě zrovna zaujmou, a mám tak vždycky několik knížek rozečtených. Hodně čtu o vůdcovství, o práci s lidmi, vedení lidí, osobnosti, životopisy.
