Dne 14. ledna vyšel v LN článek Kamily Juškové, který začíná na straně 1 názvem Chcete pomoci s nájmem? Stát vám to „osladí“.
Autorka ironizuje údajnou byrokracii, kterou stát získání příspěvku podmiňuje. Dozvídáme se například, že byrokratickou překážkou je nutnost předložit sociálnímu odboru písemnou nájemní smlouvu. Podle autorky mnozí nájemníci takovou smlouvu nemají, protože mají tzv. dekret na byt, vystavený za minulého režimu. Autorka netuší, že z právního hlediska je tento dekret nájemní smlouvou. Tvrdí dále, že jsou i případy, kdy nájemníci žádnou písemnou smlouvu nemají. Pak tedy zřejmě bydlí v bytě neoprávněně, a pokud chtějí získat příspěvek na bydlení, musí si své vztahy k užívání bytu zlegalizovat. To není chyba státu, ale oněch nájemníků, jejichž existence je navíc pouze hypotetickou úvahou předsedy Sdružení nájemníků ČR Milana Taraby. Tento spolupracovník známého zastánce nájemníků z řad politiků ČSSD Stanislava Křečka je dlouholetým odpůrcem deregulace nájmů a z jeho postojů vycházejí například Haló noviny.
Autorka kritizuje skutečnost, že výše příspěvku se vypočítává podle metráže bytu. Nelíbí se jí například situace, kdy osamělá důchodkyně bydlí ve velkém bytě, ale stát jí příspěvek vypočítá jen na 38 m2. Normativ 38m2 na osobu se autorce zdá nízký, protože upozorňuje, že v tak malém bytě bydlí málokdo. Kdyby si rozklikla stránky MMR, zjistila by, že tato velikost se rovná rozloze dvougarsonky v paneláku nebo běžného 1+1 ve staré zástavbě a takto velké byty tvoří téměř třetinu bytového fondu v nájemních domech. Zapomíná také, že důchodci, kteří dnes obývají rozlehlé byty, měli dvacet let času se na deregulaci nájmů připravit a zvolit si skromnější bydlení. Autorka se pozastavuje i nad tím, že výše příspěvku se řídí velikostí měst či obcí, v nichž se byt nachází. Neuvědomuje si logiku věci, která vyplývá z toho, že i výše nájemného se řídí velikostí sídel.
Své sdělení graduje autorka ironickým zjištěním, že „státník úředník se koukne na zoubek vašim příjmům“. Domnívala jsem se, že LN podporují nutnost úspor v sociální oblasti, které nelze dosáhnout jinak než adresností dávek. Z uvedeného článku vyplývá, že příspěvek na nájemné by měli dostávat všichni, bez ohledu na jejich užívací práva k bytům, na velikost bytů a výši příjmů. O neinformovanosti autorky svědčí i fakt, že neví, kdo je tiskovým mluvčím MPSV, a že nerozlišuje termíny „činže“ (v tabulce) a náklady na bydlení (v textu) - tyto dvě veličiny se liší o několik tisíc korun.
Informace o příspěvku na bydlení do novin patří. Nechápu však, proč místo ní uveřejnily LN materiál, který se pozastavuje nad tím, že když chce někdo něco z peněz svých spoluobčanů, musí si o to korektně zažádat.
***
Když chce někdo něco z peněz svých spoluobčanů, musí si o to korektně zažádat
O autorovi| Eva Martínková, důchodkyně, bývalá redaktorka LN
