Čtvrtek 29. července 2021, svátek má Marta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Česko

Mentální hygiena v době koronaviru? Udělejte si plán, cvičte a nestrašte děti, radí psycholog

Psychické napětí mohou zvýšit i současná výjimečná opatření. foto: Petr LundákMAFRA

Rozhovor
Praha - Měli bychom se zaměřit na validní a ověřené informace a vyhýbat se fámám, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Štěpán Vymětal, psycholog ze Stálého výboru pro psychologii krizí, katastrof a traumatu Evropské federace psychologických asociací EFPA.
  5:00

Lidovky.cz: Šíření paniky je rychlejší než šíření koronaviru. Jak se to odráží na lidské psychice?

Panika bývá často přeceňována. Současné chování našich občanů bych takto neoznačoval. Jedná se spíše o znepokojení a zabezpečovací či zajišťovací chování.

Lidovky.cz: Jaké psychické potíže může současná situace u lidí vyvolat?

Normální reakcí je nejistota, úzkost, ale i bagatelizace či přehánění. Někteří lidé mohou v druhých záměrně posilovat strach, aby mohli druhými lépe manipulovat a sledovat vlastní cíle. Je důležité tomuto strašení vědomě čelit.

Psycholog Štěpán Vymětal.

Psycholog Štěpán Vymětal.

Lidovky.cz: Jaký je rozdíl mezi strachem a panikou?

Strach je normální reakcí na zátěž. Má svůj obsah, předmět, kterým může být v daném kontextu obava z onemocnění a jeho následků. Panika je prudkým projevem úzkosti či strachu, vzniká z nedostatku informací a nedostatku komunikace. Může ochromovat jednání a myšlení, které je pak dezorganizované. V panice přestáváme uvažovat racionálně, jsme dezorganizovaní, ale i náchylní k působení dezinformací a fám. Problémem může být nápodoba a nakažlivost emocí. Panika však bývá často jen v hlavách politiků, krizových pracovníků a zástupců médií, zatímco běžní lidé ji nevykazují a jednají racionálně. Někdy bývá chování, kdy se snažíme zajistit potřeby pro svou rodinu a její bezpečnost nesprávně nazýváno panikou. Panika jako sociální jev se vyskytuje výjimečně. Individuální vnitřní panika se odehrává v hlavě jedince, rovněž se nejedná o častý nebo přetrvávající jev.

Lidovky.cz: Dá se zabránit tomu, aby nás současný strach či pro některé přeci jen panika nepohltily?

Ano, jednak jde o vědomé nastavení, čili vědomě nepodléhat „panikaření“, vědomě si udržovat klid, strukturu, kritické uvažování, racionalitu, naplánovat si nejbližší kroky a varianty pro řešení, zapojit se do aktivit. Dále jde o to udržovat normální zvyklosti v rámci práce a každodenních činností. Flexibilita nám pomůže přizpůsobovat své jednání novým nebo měnícím se informacím. Měli bychom se zaměřit na validní a ověřené informace (zde např. ty, které zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví, hygienická stanice a další státní autority), vyhýbat se pochybným nebo nesolidním zdrojům informací, dezinformacím a fámám. Je také důležité dodržovat jednoduchá základní hygienická a zdravotnická doporučení. Dále je dobře udržet si vnitřní rovnováhu a optimistický pohled, posílíme tím vlastní imunitu.

Protilátka vůči panice

Lidovky.cz: Nepřispívá k šíření paniky i přemíra informací? Jak se jim ale vyhnout, když jsou všude a člověk vnitřně tíhne k tomu, že chce být informován?

Informace působí naopak jako protilátka vůči panice. Jde o to vybírat si validní zdroje informací, o kterých jsme mluvili, a to od důvěryhodných zdrojů. Některým zdrojům se můžeme naopak vyhnout nebo je třeba dočasně nevyužívat. Informace potřebujeme rychlé, jasné, ověřené, platné, průběžně aktualizované.

Lidovky.cz: Jak se mají lidé v karanténě chovat, aby si uchovali psychickou pohodu?

Udělat si plán pro danou dobu, jeho strukturu. Zaměřit se na udržování dobrých vztahů s blízkými. Zaměstnat tělo i mysl (cvičení, úklid, práce z domova, uspořádání si dokumentů a podkladů - udělat si ve věcech pořádek, číst, sledovat filmy). Napomoci může komunikace přes Skype či sociální sítě, sdílení s druhými.

Lidovky.cz: Jak o koronaviru mluvit s dětmi, které teď navíc čekají dny či týdny volna?

Otevřeně, pravdivě, přiměřeně věku. Děti bychom neměli vystrašit. Menší děti mívají živější obrazotvornost, tam jsme citlivější. U starších dětí jde již více o racionální vysvětlování. Sami bychom se před rozhovorem měli zklidnit, děti vnímají naše chování a emoce i výraz tváře, to pak ovlivňuje, jak sdělení interpretují a přijmou. Je důležité dítěti vysvětlit a ujistit jej, že je v bezpečí a není ohroženo, vysvětlit opatření, která nastala, například že nepůjde do školy a proč, jak si má správně mýt ruce a čemu se vyhýbat, vysvětlit, že karanténa je prevencí a proč, v čem spočívá virové onemocnění. Vysvětlit, že je také mnoho fám, které se týkají onemocnění a ne všemu lze věřit. Dát dítěti prostor pro otázky. Ale také se zeptat, co všechno samo ví a co si o situaci myslí. Podobné otázky a odpovědi je možné uplatnit i u dospělých.

Lidovky.cz: Psychika je klíčová pro rekonvalescenci z řady vážných chorob zejména u starých lidí. Jak snáší současnou situaci? Zákaz návštěv je pro ně jistě náročný…

Také starším lidem je potřeba podávat validní informace, vysvětlovat, ujistit a podobně. Samozřejmě, že přiměřeně jejich psychickým schopnostem. Toto se týká také například lidí s tělesným nebo psychickým postižením, kteří jsou rovněž zranitelnou skupinou. Platí zde i mnoho z doporučení, která se vztahovaly k dětem. Slovník a obsah samozřejmě přizpůsobujeme věku, mentální kapacitě a emočnímu rozpoložení daného člověka. Platí, že dobrá mysl přispívá k posílení imunity - ať v prevenci nebo i napomáhá zotavení. Pokud je zákaz návštěv, pak můžeme rozvíjet jiné metody pro udržování komunikace - telefonicky, Skype a podobně. Zafungovat mohou i dopisy či emaily.

Lidovky.cz: Tlak je a bude i na lékaře, sestry, policisty a hasiče. Co byste jim poradil?

Určitě jsou na tyto profese v dané situaci kladeny zvýšené nároky. Na druhou stranu jsou zpravidla odolnější než zbytek populace. Rovněž mají odborné a technické vědomosti a dovednosti, které jim situaci pomáhají zvládat. Je důležité, aby měli jasné a ověřené informace stran postupů a vlastní ochrany, aby využívali vzájemné podpory a sdíleli s kolegy, aby rozdělovali vlastní síly, udržovali si racionální uvažování, chladnou mysl, spojení s rodinami a dobré mezilidské vztahy obecně. Pomáhá i rutinní zvládání činností, na které jsou připravováni, a osobní vnímaná účinnost nebo to, že vidíme, že kolegové jsou v klidu a efektivně řeší své úkoly. Policisté a hasiči mají k dispozici rovněž systémy pro kolegiální podporu, telefonickou linku pomoci či psychology, které mohou využít. Podobné možnosti mají i některé nemocnice či ZZS. Rozhodně je třeba jim ze strany vedení i veřejnosti vyjádřit uznání za jejich náročnou práci a nasazení.