Kajínek nebyl tajným agentem Veřejné bezpečnosti, uvedl bezpečnostní archiv |
Jiří Kajínek si zrovna odpykával svůj sedmiletý trest, který mu byl udělen za zhruba tři desítky vykradených bytů, zmlácení a následné uplácení policistů, když si jej počátkem roku 1986 vybral ke spolupráci Sbor nápravné výchovy (SNV).
Úkolem rodáka z Prachovic na Chrudimsku v ruzyňské věznici bylo dle spisu, který má server Lidovky.cz kompletně k dispozici, donášet na někdejšího příslušníka Sboru národní bezpečnosti (SNB) Stanislava Kameníka, tou dobou také odsouzeného. Podle dokumentů byl Kajínek připraven svědčit u soudu, díky čemuž se vztah mezi ním a SNV ještě prohloubila.
Informaci o tom, že Kajínek byl tajným agentem vězeňské služby, přinesl v pátek jako
Odbor vnitřní ochrany SNVÚkolem odboru bylo kontrarozvědně rozpracovávat osoby ve výkonu trestu a získávat mezi nimi tajné spolupracovníky za účelem předcházení narušení vnitřního řádu (útěky, vzpoury, násilí, rozkrádání, sebepoškozování) a získávání informací o chování politických vězňů. Informace byly využívány jednak za účelem efektivní kontroly celkové situace v nápravném zařízení a rovněž jako podklady pro další perzekuci či došetření. |
první deník Blesk. Serveru Lidovky.cz ji potvrdila Světlana Ptáčníková, ředitelka Archivu bezpečnostních složek, kde je Kajínkův svazek uchováván.
„Pan Kajínek byl spolupracovníkem nejdříve v kategorii důvěrník a posléze agent odboru vnitřní ochrany, což je součást, která spadala pod ministerstvo spravedlnosti,“ řekla serveru Lidovky.cz Ptáčníková.
„V žádném případě to nebyla Státní bezpečnost, stejně tak nebyl spolupracovníkem Veřejné bezpečnosti, které obě spadaly pod ministerstvo vnitra. Jednoduše řečeno takzvaný odbor vnitřní ochrany byl agenturou ve věznicích, jejíž agenti podávali zprávy o ostatních vězních,“ vysvětlila Ptáčníková s tím, aby lidé nezaměňovali SNV s StB či VB.
Tajný agent Kola
Důvěrníkem odboru vnitřní ochrany se stal Kajínek po přeložení do věznice v Liberci. „Cílem získání odsouzeného je zabezpečit včasné odhalování, nedovolené, případně trestné činnosti odsouzených z prostředí ubytovny a pracoviště směny ‚E‘,“ stojí v návrhu na zavedení Kajínka jako důvěrníka z konce června 1986.
Kajínek měl především shromažďovat informace o plánovaných útěcích či možných útocích na strážné. Měl také hlásit politické názory trestanců. Na jednoho ze spoluvězňů třeba vyzradil, že je toxikoman s homosexuálními praktikami, který obtěžuje ostatní, na jiného zase, že si nechal potetovat krk.
Ze svazku vyplývá, že Kajínek byl pro vězeňskou službu cenným zdrojem informací, na základě kterých orgán přijímal „preventivní i represivních opatření“. Začátkem května roku 1988 z něj proto jeho vedení udělalo tajného agenta s krycím jménem Kola. „Dodržuje zásady konspirace i stanovenou linii chování v prostředí. Všechny dosud získané poznatky k jeho osobě a jeho dobrý vztah k řídícímu orgánu skýtají záruku, že odsouzený Jiří Kajínek bude platným a spolehlivým agentem,“ referoval vedoucí oddělení Jaroslav T.
Kajínek se o necelé dva týdny později v ručně psaném „Závazku“ ke spolupráci s orgány SNV dobrovolně zavázal. Možná je ovšem i varianta, že v komunistickém vězení neměl příliš na vybranou.
“Nedostatek je, že rozumově přesahuje průměr“
V průběžném hodnocení z července 1988 si vedoucí práci agenta jménem Kola pochvaloval. „Jako prvotrestaný rychle pronikl do problematiky života v NVÚ (Nápravně výchovného ústavu). Má dobrou osobní a místní znalost. Dovede se dobře přizpůsobit momentální situaci, využít svých rozumových schopností k získání důvěry v prostředí,“ uvedl šéf oddělení. Doplnil, že Kajínek mu za více než měsíc „služby“ předal na osobních schůzkách celkem 24 agenturních zpráv, které mapovaly různorodé nedovolené chování odsouzených.
„Nedostatkem je u něho skutečnost, že si je vědom, že rozumově přesahuje průměr v NVÚ. Dostává se do situací, kdy se povyšuje nad ostatní a to mu přináší problémy,“ zhodnotil Jaroslav T. s tím, že u některých vězňů může tato skutečnost vyvolat pocit nutnosti mu škodit.
Spolupráci orgán s Kajínkem ukončil 17. ledna 1989, když byl přemístěný z Liberce do věznice v Plzni. Vedoucí sice jeho další využívání doporučil - sám Kajínek dokonce se součinností nadále souhlasil – jeho „aktivita“ na západě Čech ale po několika měsících poněkud zeslábla.
„Vymlouvá se na to, že tam (na oddíle) téměř celý den není, že přichází až po příjezdu všech, kdy je již klid. Jeho poněkud liknavý přístup mu byl vytknut,“ napsal 20. září téhož roku Kajínkův nový vedoucí Svatopluk K. V dokumentu s názvem „Prověrka“ se dále píše, že Kajínek byl několikrát vyzván k aktivnějšímu plnění úkolů, což vždy také přislíbil. Podle vedoucího na něm však bylo zřejmé, že spolupracovat už příliš nechce. Konstatoval přitom, že kooperaci ale po celou dobu nijak neohrozil ani ji neprozradil.
Tajný spolupracovník VB?
Média v uplynulých dnech přinesla informaci, že Jiří Kajínek působil jako tajný spolupracovník Veřejné bezpečnosti (VB), odkazovala přitom na vyjádření historika Pavla Blažka. Tuto informaci ovšem ve čtvrtek vyvrátil Archiv bezpečnostních složek, podle kterého došlo ke špatnému vyložení pojmu „agenturní svazek“. Ten sice znamená svazek spolupracovníka, u VB tomu však bylo jinak.
„Agenturní spisy byly vedeny k osobám důvodně podezřelým ze závažné, sériově páchané, organizované trestné činnosti, kterou bylo nutné odhalit pomocí spolupracovníků kriminální služby,“ stojí ve vyjádření archivu. Agenturním spisem se tak v tomto případě rozumí osoby, na něž byla udání podávána nikoliv naopak, jak by se mohlo zdát.