KIŠINĚV Lilianě bylo třicet, a ačkoli to může být v Moldavsku, oficiálně nejchudší zemi Evropy, překvapivé, peníze ji vůbec netrápí. „Koupila jsem si byt, splatila dluhy a chtěla bych cestovat,“ říká překladatelka z angličtiny. „Krize loni vlastně nebyla. A teď mám tolik práce, že si mohu dovolit odmítat.“
V příštích měsících si chce pořídit rumunský pas, jako rodilá Moldavanka by s tím neměla mít problémy. „Chci cestovat a nechci stát ty fronty na víza. Například do Itálie se tady v Moldavsku vízum skoro dostat nedá, to se spíš desetkrát podíváte do USA než do Říma.“ Moldavské hlavní město Kišiněv působí vůbec překvapivě „normálním dojmem“. Ulice jsou uklizené, letiště má novou odbavovací halu, obchody velice slušně zásobené, trolejbusy, většinou české výroby, jezdí spolehlivě, staví se nové, drahé byty a auta na ulicích se příliš neliší od těch v Praze. Oproti sousední Ukrajině nebo Rumunsku tu nepanuje „blbá nálada“, kurz místní měny je stabilní, ekonomika klesla loni jen o několik procent. A tak přestože proevropská vláda Aliance pro evropskou integraci nedokázala zvolit nového prezidenta, a v zemi se tak během roku a půl konají už třetí parlamentní volby, neočekává se, že by se k moci nutně museli vrátit prorusky orientovaní komunisté v čele s bývalým prezidentem Vladimirem Voroninen.
Důvodem, proč země přežívá a neupadla do absolutní chudoby, jsou statisíce, možná dokonce více než milion Moldavanů, kteří legálně i nelegálně pracují v zahraničí. Peníze, které posílají domů, což je oficiálně třetina hrubého domácího produktu, ale může to být i více, drží nad vodou celou zemi, kde je jinak oficiální průměrný plat 230 dolarů. „V každé rodině je nejméně jeden, někdy dokonce několik lidí v zahraničí,“ říká český velvyslanec v Moldavsku Jaromír Kvapil. Země je také velkým příjemcem zahraniční pomoci, loni dostala jen od Mezinárodního měnového fondu půl miliardy dolarů. Mezi státy, které Moldavsku pomáhají, patří i Česko. „Je to jediná evropská země, která od nás dostává rozvojovou pomoc,“ uvádí Kvapil. Největší „rozvojovou pomocí“ pro Moldavsko jsou ale tisíce Moldavanů, kteří pracují v Česku, mnohdy už s rumunskými unijními pasy. Ty mohou i díky „prorumunské“ vládě dostat Moldavané poměrně snadno. I v samotném Moldavsku však začínají vznikat díky levné pracovní síle první montovny, třeba velká továrna na výrobu kabelů pro západoevropské automobilky.
K Bukurešti, nebo k Moskvě?
Víkendové volby jsou také tak trochu hlasováním o tom, jakým jazykem se bude v Moldavsku mluvit. Za „proevropské“ vlády začala výrazně převažovat moldavština -tedy rumunština. Když se ale člověk prochází v parku v centru Kišiněva, většina lidí, starých i mladých, mezi sebou mluví rusky.
Volby dilema Moldavska, zda se vydat za Rumunskem do Evropy, nebo oprášit z pohledu především starších Moldavanů blahobytnou sovětskou minulost, asi nevyřeší. Průzkumy naznačují, že mocenský pat mezi pravicí a komunisty zůstane i po volbách zachován.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, zvláštní zpravodaj LN v Moldavsku
