„Masový úhyn jsme zatím nezaznamenali. Na zemi u vchodu do jeskyní v Americe přitom bývají tisíce mrtvých netopýrů,“ popsal Jan Zukal z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd v Brně. Syndrom bílého nosu způsobuje plíseň Geomyces destructans, která je běžně přítomná v jeskyních, štolách či hluboko v půdě. Ta sice těla netopýrů v Moravském krasu pokrývá, smrtelné onemocnění jim však zatím nezpůsobuje. „Může to být tím, že mají lepší přirozenou obranyschopnost,“ míní Zukal. Další možností je, že se zvířata naučila zimovat v teplejších místech – plíseň totiž narůstá jen při nižších teplotách.
Ze stejného důvodu by plíseň neměla mít žádný dopad na člověka. Protože lidé neupadají do zimního spánku a mají stálou teplotu těla, bílá houba na nich nenaroste. Podle vědců, kteří se netopýry zabývají, plíseň ničí teploty vyšší než 30 stupňů Celsia. Nebezpečná však může být pro další hibernující zvířata v blízkosti netopýrů, jako například ježky.
Bílou houbu na čenichu nebo boltci našli vědci koncem března u pěti desítek z celkem asi 2300 kontrolovaných netopýrů v krasových jeskyních. Nemocní jedinci podle Zukala „nijak dramaticky netrpí“, neléčitelnou plíseň mají jen na povrchu kůže. „Předpokládáme, že je to svědí, mohou se častěji probouzet ze zimního spánku a ztrácet energii,“ přiblížil.
Syndrom bílého nosu je zatím ve fázi výzkumu. Co je konečným důsledkem úmrtí netopýrů a proč se onemocnění v poslední době začíná šířit, odborníci zatím nevědí. Celkový dopad nemoci v rámci Evropy však není alarmující. „Jedná se o stovky kusů, což je pořád v hranicích běžné úmrtnosti,“ potvrdil ekolog Mojmír Vlašín.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
