Lidovky.cz: Vyhlížená vládní pomoc s financemi na energie domácnostem bude nakonec nejspíš plošná. Zamlouvá se vám takový scénář?
Máte-li na mysli energetický tarif, tak v současné chvíli nejsou jeho jasné obrysy na stole, a nemohu se tak vyjadřovat ke konkrétnímu obsahu. Myslím si, že kvůli větší transparentnosti a především kvůli vysokému výdaji na tarif ze státního rozpočtu měla sněmovna hlasovat o konkrétním návrhu, nikoliv jen o rámcové úpravě, která bude poté zpřesněna prováděcí vyhláškou. Co této vládě vyčítám, je její špatná komunikace směrem k občanům.
Vláda by měla především motivovat lidi a dávat doporučení, jak tuto úsporu činit, i otevřeně přiznat obtížnou situaci. Ve veřejném prostoru je například návrh vyhlášky, který říká, že bychom si měli snížit topení na 18 stupňů. Je to změna, která obrovsky dopadne na domácnosti. My v Evropě patříme k domácnostem, které se historicky vytápějí více než na západ od nás. Celou věc měla vláda lépe vysvětlit a komunikovat. Měl by také být stanoven výčet domácností a institucí, kterých se tato vyhláška případně týkat nebude. Já si nedovedu představit, že se například domovy důchodců, Alzheimer centra nebo léčebny dlouhodobě nemocných budou vytápět na 18 stupňů. Nebo že lidé pohybující se např. na vozíku budou mít v domácnosti 18 stupňů.
Lidovky.cz: Co se týká podniků, tam by ta vládní pomoc byla namístě? Nepřijde vám, že se jí vláda tak trochu vyhýbá, třeba v porovnání s jinými evropskými státy?
Já se na to snažím dívat v dlouhodobém horizontu a musím říct, že daňový poplatník v tomto případě opravdu pláče. Posledních osm let zde byly pro určité typy výroby dotační programy na přechod od elektrické energie k plynu. Platil to daňový poplatník. A teď budeme mít dotační programy opačné, zase v provozech, kde to lze, na přecházení od plynu k elektrické energii.
Tohle velmi výrazně vyčítám předchozí vládě – neschopnost strategicky plánovat, tu honbu za nejlevnějšími energiemi i to, že vláda vytěsnila ze svých úvah a řešení diverzifikaci zdrojů a bezpečností riziko v souvislosti se surovinami. Navíc mě překvapila změna, která nastala v krizovém plánu. Ještě před pár měsíci platilo, že se domácnosti v případě výpadku dodávek plynu omezují až jako poslední. A dnes ráno jsem si přečetla, že v tom krizovém scénáři, který je na stole, je to právě naopak. To mě překvapilo, protože žádná veřejná diskuze k tomu neproběhla.
První kolo volby prezidenta by vyhrál Babiš, druhé Pavel, říká průzkum |
Lidovky.cz: Z úřadu prezidentky byste do těchto debat více vstupovala? Navrhovala byste vládě nějaká řešení?
Určitě. Prezident je v těchto situacích osoba, která by měla být moderátorem diskuze. Měla by vystupovat například v situacích, jako je teď, a upozorňovat vládu, že špatně komunikuje, že se lidé cítí ohroženi zvyšujícími se cenami, potřebují odpovědi na svoji nejistotu. Zároveň by hlava státu měla upozorňovat, že ten problém je nedostatečně řešen. Měla by být hlavním motorem ve veřejné diskuzi a nabízet i další možná řešení. Prezident má respekt a může vytvořit obrovský tlak veřejnosti na vládu, aby problém začala řešit.
Lidovky.cz: Zmiňovala jste plné zásobníky.
To jsou všechno plusové body, které si tato vláda odpracovala. Na druhou stranu v domácí politice bohužel vidím trochu pokulhávání v tom, že se skutečně neřeší zhoršující se životní situace lidí. Jsou odhady, že 120 tisíc domácností může být odpojeno od zdrojů elektrické energie, protože nebudou mít na zálohy a vyúčtování. Inflací a růstem cen jsou dnes ohroženy tři čtvrtiny domácností. Lidé nemají pocit, že by k nim vládní pomoc směřovala. Do vážné situace se dostávají lidé, kteří nikdy nepobírali sociální dávky a vůbec netuší, že na nějakou dávku mají nárok. Neví jak a kde si o ni požádat a stát jim často není partnerem. Příkladem budiž žádost o pět tisíc korun, kdy se nešlo přihlásit do nefunkčního systému. Přitom podotýkám, že stát o nás sbírá všechny potřebné údaje, které k výplatě dávky potřeboval. Sbírá je prostřednictvím daňových přiznání a České správy sociálního zabezpečení. Všemi těmito údaji stát disponuje.
Lidovky.cz: Podporujete tedy urychlenou digitalizaci státní správy?
Já se dokonce domnívám, že to je jediné východisko, které náš stát má. Digitalizace a racionalizace agend, které stát vykonává, mohou paradoxně pomoci v efektivním řešení schodku veřejných financí. Navíc zcela jistě by se celá řada pracovních míst ušetřila právě digitalizací. Protože ta v současnosti funguje tak, že vy sice na jedné straně vyplníte údaje do interaktivního formuláře, ale na druhé straně si ten formulář pracovník konkrétního úřadu vytiskne a jde ho založit do šanonu. Klíč je skutečně digitalizovat tyto procesy a s tím my bojujeme.
Lidovky.cz: Trápí vás demotivace mladých lidí. Jak – nejen jim – chcete navrátit důvěru v politiku? Zajímají mě konkrétní kroky.
Není to jen o mladých lidech, ale i o dalších specifických skupinách ve společnosti. Začnu-li mladými, tak mají pocit, že jejich problémy nikdo z politiků neslyší a nepovažuje za důležité. Typickým příkladem může být nedostupnost bydlení, která kvůli tomu, že se dlouhodobě neřeší a kvůli vnějším okolnostem, jako je růst inflace a sazeb hypotečních úvěrů, už přerůstá z nedostupnosti vlastnického bydlení i v nedostupnost nájemního bydlení. Jde o seriózní sociální problém, který nikdo neřeší.
Na druhé straně skupina seniorů má pocit, že je také nikdo nevyslechne, protože i oni mají nárok na důstojný a kvalitní život. Celá řada seniorů nemá dostupnou lékařskou péči v rozumné dojezdové vzdálenosti. Bydlí na venkově bez infrastruktury, lékařů i zájmu okolí. Musí jezdit do krajského nebo okresního města a nežije se jim kvalitně, byť celý život pracovali a odváděli příspěvky na sociální zabezpečení. Mají pocit, že na kvalitu jejich života se zapomíná.
Kalousek přiznal, že mu vysoká politika chybí. Vidí teď tři kandidáty na Hrad |
Lidovky.cz: Velkým tématem je nyní tzv. válečná daň, o níž se říká, že jde o převlečenou sektorovou daň. Byla byste pro ni?
Já v otázce sektorové daně vidím v tuto chvíli pouze špatné a méně špatné řešení. Vládě vyčítám, že neproběhlo jednání hlavních aktérů. Nebyl žádný kulatý stůl a komunikace mezi vládou, ČEZ, minoritními akcionáři, nezávislými producenty a Hospodářskou komorou. V tuto chvíli jsou nějaká řešení na stole a já jsem pevně přesvědčena, že z toho jednání by mohlo vzejít daleko lepší řešení, než je tzv. windfall tax (česky doslova daň, kterou přinesl vítr – pozn. red.). Jsem pevně přesvědčena, že vždycky z jednání mohou vzejít konsensuální varianty, které jsou daleko lepším řešením než ty varianty řešení, které vidí pouze oddělení jednotliví individuální aktéři problému.
Tzv. windfall tax nepovažuji za šťastné řešení, a to z toho důvodu, že jde o obrovský precedens. Vytvářelo by to značnou nejistotu. Máme srpen, a pokud by vláda chtěla zdanit zisky tohoto roku, muselo by to vyjít ve sbírce zákonů k 31. prosinci 2022. To je extrémně krátký čas. A navíc je zde rozsudek Ústavního soudu, který jasně říká, že daň nelze uvalovat retroaktivně. Stát by měl vytvářet jisté podnikatelské prostředí a společnosti by měly vědět, jakému daňovému systému budou v následujícím roce čelit, tak, aby to mohly promítnout do svých nákladů, cen a strategií.
Lidovky.cz: Řeknete nám jména svých velkých sponzorů?
Jejich jména nejsou žádným tajemstvím. Najdete je na transparentním účtu, který jsem zveřejnila jako první kandidát. Mezi nejčerstvějšími velkými dárci jsou například Diana Rádl Rogerová či Alexandra Kala. Ty, kteří přispěli ještě před startem kampaně a zveřejněním transparentního účtu, máme vyjmenované na webu.
Lidovky.cz: Jste historicky první žena, která má podle průzkumů šanci dostat se do druhého kola přímé prezidentské volby. Vnímáte v této souvislosti nějaký tlak?
Samozřejmě, že vnímám obrovskou odpovědnost, protože na ženy a jejich schopnosti je v tuto chvíli namířen reflektor. Je to úplně nová věc. Logicky tak podléhám většímu drobnohledu a zájmu než mužští kandidáti. Mám pocit, že naše společnost už si na to ale začala zvykat, protože vnímám obrovský posun i v oblasti mediální sféry.
Tlaku čelím asi úplně stejně jako jakákoli jiná žena, která je ve veřejném prostoru a je to ten stejný příběh, že bohužel i v 21. století velmi významnou a daleko zásadnější roli hraje to, jak vypadáme a jak se oblékáme, a až druhotně se zkoumá to, co říkáme.
Svěrák shání podpisy pro Pavla. Členství byla mladická nerozvážnost, hájí ho |
Lidovky.cz: Jsou nějaká specificky ženská témata, která byste chtěla v úřadu zvednout?
Já mám tři základní okruhy témat. Tím prvním je řešení ekonomických dopadů bezprecedentní krize, kterou všichni zažíváme. Bohužel to není nic krátkodobého. Bude to dlouhodobější a do stavu před válkou se již nevrátíme. Druhým okruhem je naše společnost a kvalita života. Chci se věnovat i řešení specifických problémů skupin – to jsou například témata kvality života seniorů, problémy mladých lidí a rodin, specifické potřeby lidí s handicapem. Dnes máme například celou řadu handicapovaných lidí, kteří vystudují vysokou školu a mají poté obrovský problém nalézt zaměstnání. Nevyužíváme jejich kapacit, talentu a odhodlání. Třetí velké a aktuální téma je změna naší krajiny související se změnou klimatu. Jedná se o extrémní výkyvy počasí, sucho na řadě míst naší země, riziko povodní, snižování kvality zemědělské půdy kvůli extenzivnímu hospodaření i potravinovou soběstačnost České republiky. To jsou tři hlavní okruhy, kterým se budu v kampani věnovat.
Lidovky.cz: Koho byste si s sebou vzala na Hrad? Máte už nějaká konkrétní jména?
To je velmi předčasné. Samozřejmě i moje zkušenost je, že tým, kterým se obklopíte, je naprosto klíčový. Mým základním požadavkem je samozřejmě morální kredit a bezúhonnost. Nějaká jména člověk v hlavě má, ale konkrétní rozhovory rozhodně přijdou na pořad dne až na podzim.
Lidovky.cz: Kde byste jako prezidentka bydlela? Líbí se vám Lumbeho vila?
Já bych určitě v roli prezidentky nechtěla bydlet na Hradě. Chtěla bych, aby se Pražský hrad jako symbol českého národa otevřel lidem. Myslím si, že prezident má na Hrad chodit do práce vykonávat úřad a rozhodně by se tam neměl zavírat jako ve slonovinové věži. Od toho se odvíjí to, že bych ráda určitě bydlela někde jinde. Ráda po diskusi s ochrannou službou případně využiji možností, které budou nabídnuty tak, aby tím ochranná služba netrpěla.
Lidovky.cz: Čili areál Pražského hradu nepřipadá v úvahu?
Pro mě určitě ne. Já jsem člověk, který potřebuje dýchat a skutečně si myslím, že to místo by mělo být kulturní a společenskou křižovatkou a být maximálně volně přístupné pro lidi. Prezident by měl využívat reprezentativní prostory pro jednání a přijímání návštěv. V 21. století by to nemělo být místo, kde prezident bydlí.
Lidovky.cz: Jezdí s vámi v rámci kampaně i manžel? Jak jinak vás podporuje?
Můj muž se mnou občas chodí sbírat podpisy, ale programově se mnou road show, kterou teď jedeme, nejezdí. Manžel je naprosto úžasný člověk a podporoval mě vždycky ve všem, takže i teď je mi velkou oporou a můžu se na něj ve všem spolehnout.
