130 let
Ludvík Vaculík u Josefa Zemana, patrně ještě v Loutí, cca 1965, v pozadí kůň na...

Ludvík Vaculík u Josefa Zemana, patrně ještě v Loutí, cca 1965, v pozadí kůň na obraze Josefa Zemana. | foto: Josef Zeman

‚Napíšu! Ale jen pravdu a krátce!’ Padesát let od vydání manifestu Vaculíkových Dvou tisíc slov

Česko
  •   16:07
PRAHA - Jedním z důležitých bodů pražského jara se stal manifest Dva tisíce slov. Před padesáti lety se objevil ve čtyřech československých periodikách a stal se tak nedílnou součástí historických událostí, které vyvrcholili až invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

U zrodu textu stála skupina českých vědců. Otto Wichterle, Jan Brod, Otakar Poupa a Miroslav Holub se obávali o další reformní směřování země. Chtěli proto podpořit demokratizaci komunistického systému otevřeným prohlášením.

Kvůli samotnému sepsání manifestu se nakonec rozhodli oslovit spisovatele a redaktora Literárních novin Ludvíka Vaculíka. Vaculík jejich žádost přijal, údajně tehdy řekl: „Napíšu! Ale jen pravdu a krátce. Tak nanejvýš dva tisíce slov!“

Manifest Dva tisíce slov.

Sepsání manifestu vznikalo ve složité době, jak upozorňuje historik médií Jakub Končelík z FSV UK ve své práci Dva tisíce slov: Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání. Ve společnosti ještě rezonoval z Moskvy organizovaný sjezd Hlavního štábu lidových milicí z 9. června, bouřlivý sjezd Svazu československých novinářů z 21.-23. června a především vojenské cvičení jednotek vojsk Varšavské smlouvy na Šumavě, které začalo 20. června. 

Podpora přišla ze všech společenských vrstev

Manifest se se svými 2007 slovy objevil na stránkách Literárních listů, Práce, Mladé fronty a Zemědělských novin 27. června 1968, den po zrušení cenzury. Jeho celý název zněl: Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem. Nebyla to jen fráze. Už v první vlně sedmdesáti podepsaných se objevili nejen vědci, kteří text iniciovali, ale také sportovci Věra Čáslavská a manželé Zátopkovi, nebo herci Jan Tříska, Jiří Suchý, Rudolf Hrušínský a Jan Werich. Přidalo se i  třináct zaměstnanců ČKD, z nichž deset zastávalo dělnickou pozici.

Celkem třetina signatářů byli členové komunistické strany. Lékař Oldřich Starý a filozof Karel Kosík, byli dokonce členy Ústředního výboru KSČ. Možná i díky tomu se z podpisování manifestu stala masová akce. Nakonec Dva tisíce slov podepsalo víc jak sto tisíc lidí.

Možná právě nadšená reakce veřejnosti nakonec ale vyděsila vedení komunistů. „Příznivci reforem v nejvyšším mocenském orgánu vnímali „Dva tisíce slov“ jako nepřípustný zásah do své výsostné politické domény a ohrožení reforem,“ vysvětluje Končelík. Dokument tak paradoxně pomohl sjednotit rozhádané vedení strany.

Autor: Lidovky.cz
  • Vybrali jsme pro Vás