Dcera Milady Horákové Jana Kánská si přišla s českým premiérem Petrem Fialou přiťuknout vínem do rezidence českého velvyslance ve Washingtonu. Při slovech „na zdraví“ se smála, že přesně to je moc potřeba. Ve svých jednadevadesáti letech vypadala v dobré kondici a náladě.
Kánská emigrovala do USA v roce 1968, osmnáct let po smrti matky. V Americe se setkala se svým otcem, který tam odešel kvůli komunistickému režimu v 50. letech. Kánská do Česka stále občas jezdí, byť nyní přiznává, že kvůli ubývajícím silám další návštěvu zvažuje.
Fiala jí v pondělí v podvečer udělil medaili Karla Kramáře, což je nejvyšší ocenění předsedy vlády. „Po tom těžkém osudu, kterým jste prošla, po tom všem, co se stalo vaší rodině v komunistickém Československu, nezanevřela jste na něj. Naopak jste byla nesmírně aktivní, pomáhala jste a do dneška jste jednou z hlavních protagonistek česko-amerických vztahů. Já si toho vážím, není to nic samozřejmého,“ řekl jí při předávání.
Kánská na to odvětila, že se snaží udržovat si přehled o dění v Česku i přátelské vztahy. Premiérovi pak kladla na srdce, aby prosadil korespondenční volbu. „Je to nutnost nejen politická, ale i sociální, protože když je někdo český občan a je na zkušené v cizí zemi, má právo se vyjádřit,“ prohlásila Kánská. Další komentář pro média odmítla.
Fiala věří, že se to jeho vládě v tomto volebním období podaří. „Přesně takto se to snažím vysvětlit kolegům, kteří to nechtějí. Český občan má mít stejná práva, ať žije u nás, nebo jinde. Právo volit je základní. A když má někdo ztížený přístup a musí jet někam tisíc kilometrů, to není ono,“ dodal.
„V Česku jsou staré struktury, ale i to je demokracie“
Kánská českému premiérovi představila svou sestřenici Milenu Bartosiewiczovou. Narodila se po smrti Milady Horákové, Kánská byla u jejího narození. Kánská žila u její matky a Bartosiewiczová se až jako náctiletá dozvěděla, že nejsou sestry. Teta raději tvrdila, že je její dcera, aby se nedostaly do problémů.
„Jsem poctěná, že do té rodiny patřím, i když v mém dětství se o tom nemohlo mluvit. Jsem velice poctěná, že jsem neteř Milady Horákové. Hrdinkou byla také moje máma, protože ona si tím vším procházela a starala se o Janu a musela režim dál snášet,“ popsala pro iDNES.cz Bartosiewiczová.
V osmnácti letech odcestovala za sestřenicí Janou do Ameriky. Za to svoji matku, sestru Miladu Horákové, rovněž velmi uznává. Muselo pro ni být těžké rozhodnout, že dceři bude lépe v tak daleké zemi.
Bartosiewiczová do Česka příliš nejezdí, navštívila ho jen čtyřikrát. Naposledy loni. Prošla si všechny památníky související s Miladou Horákovou. Byla nadšená, jak je tetin odkaz pro Čechy důležitý. Přeje si, aby hlavně mladí lidé příběh její tety i nadále znali.
O české politice moc informací na rozdíl od sestřenice nemá. Obecně ale zhodnotila, že na ni směřování Česka udělalo dobrý dojem. „Vím, že není lehké, aby se všechno změnilo a že v politice pořád jsou staré struktury, které si ponechávají určitý vliv, ale i tohle je součást demokracie,“ uvedla.
O poznání méně nadšená je z blížících amerických voleb. Je pro ni těžko pochopitelné, že Amerika nedokáže vygenerovat silnějšího kandidáta. I přes výhrady bude volit Bidena. „Biden je sice starší, ale v tento okamžik není jiný kandidát. Jeho ideály a jeho představa, co Amerika má být, jdou správným směrem,“ dodala Bartosiewiczová.
