ÚHEL POHLEDU
Vlak SC (Super City) Pendolino dává cestujícím možnost naplňovat jejich úděl mimořádně efektivně. Pokud jim České dráhy pošlou na nástupiště vlak, který také pod daným názvem propagují, mohou si na cestě odpočinout anebo i pracovat. Ve skvěle odhlučněném klimatizovaném vagonu při jakékoliv rychlosti bez potíží telefonují a mají i kam položit notebook - vyklápěcí stolky jsou i ve 2. třídě. Ti, kdo pracovat nechtějí, natáhnou nohy před sebe, sklopí opěradlo, zhasnou lampičku a spí.
Vidina takto strávené cesty je však do poslední chvíle nejistá a nic na tom nemění ani s předstihem zakoupená jízdenka s místenkou do pendolina.
České dráhy občas vypravují svou lehkým tuningem vylepšenou starou rozhrkanou soupravu - s plastovou tabulkou SC-Pendolino na boku. I oběti této záměny při rozjezdu vítá stevard, tentokrát jen papouškující řeč původně určenou pro skutečné pendolino.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Jeho dvojjazyčným přáním příjemné cesty ale pro nakřáplý zvuk aparatury a poryvy větru v dokořán otevřených oknech není rozumět. Možnosti ze skutečného pendolina, tak jak je na internetových stránkách ČD shrnuje jeden z prvních bodů desatera Proč cestovat Pendolinem, tu zanikají ve všudypřítomném lomozu.
Myšlenku „efektivního využití času stráveného na cestě například pro práci nebo odpočinek“ rozumný cestující rychle opouští. Rozhořčení z rozporu mezi stavem rezervního vlaku a jeho vzletným označením „prestižního spoje kategorie SuperCity“, který skýtá „úroveň cestování srovnatelnou s leteckou dopravou“, ho ale jen tak neopustí.
Nohy nelze natáhnout, jen proplést s končetinami naproti sedícího cestujícího, opěradlo nelze sklopit, kupé osvětluje velká zářivka a okno dává - po dohodě se spolucestujícími - volbu mezi hlukem a vedrem. Jakmile tento k neúměrným jízdním výkonům nucený železniční oldtimer brzdí, dere se dovnitř zápach spálené gumy. To se jen snaží naplnit vizi „špičkové technologie vysokorychlostní dopravy“ (9. bod pendolíního desatera). Brzy je jasné, že víc než notebook poskakující na kolenou sem patří basa piv, kytara a trampská píseň v rytmu rachotícího podvozku.
Vlak se jmenuje Pendolino, tak je to pendolino
„Je to bez náhrady, to označení je stejné, máme to ošetřené,“ oznamuje překvapeným cestujícím stevard, který ale později volí i smířlivější tón: „Kdyby to byl siemens, mohla by být řeč o slušné úrovni, tyhle vagony ale se standardem pendolina srovnávat nejde,“ přiznává. Vysvětlení příčiny, které následuje jeho omluvu, ale v cestujících vyvolává spíš zlost než pochopení. V době, kdy vleklou dětskou nemoc tohoto vlaku se sérií nepředvídatelných závad připomíná už jen píseň Jarka Nohavici, totiž souprava „náhle“ vypadává z provozu kvůli předvídatelné garanční prohlídce při půlmilionu najetých kilometrů.
Pokud lze vycházet z předpokladu, že pravidelný spoj na svých cestách mezi Prahou a Ostravou nebloudí - a tudíž pokoří pokaždé stejnou vzdálenost -, otevírá se i možnost stav kilometrů na počítadle, a potažmo i výpadky pendolina předvídat. Jelikož tohoto nikterak objevného zjištění se vedení ČD jistě také dobralo, nezbývá než její mlžení chápat jako úmyslné. Motivovat je k tomu může vidina stabilního příjmu zajištěného navzdory službám pokulhávající kvality. Taková vidina je ale - zvláště na podnik rozměrů ČD - zoufale krátkozraká. Pojetí obchodu, kdy poskytovatel služby vtahuje své často nic netušící zákazníky do loterie, v níž si na nic nepřijdou, nemůže dlouhodobě vynášet. Vždyť právě to je dělicí linka mezi obchodníky v roli rovnoprávných partnerů své klientely a pouhými obchodníčky. Jestliže ČD své zákazníky neinformují o tom, kdy se svého komfortu zcela určitě nedočkají, ačkoliv je k tomu upomínají už i jejich vlastní zaměstnanci, nelze je považovat za seriózní partnery. Jednání této společnosti zjevně roztřesené obavou před ušlým ziskem lze přirovnat k situaci při koupi auta, kdy by zákazník, který si objednal a zaplatil například Škodu Octavii „Elegance“, dostal model s nižší výbavou „Classic“. Právně by automobilka tento stav ošetřila zmínkou o možné záměně výbav bez náhrady, a byla by z obliga. Dokud ČD budou takto klamat své zákazníky, standardů zavedených evropských dopravců ještě dlouho nedosáhnou.
Brzy je jasné, že víc než notebook poskakující na kolenou sem patří basa piv, kytara a trampská píseň v rytmu rachotícího podvozku
Dokud České dráhy budou takto klamat své zákazníky, standardů zavedených evropských dopravců ještě dlouho nedosáhnou
O autorovi| DAVID HORÁK novinář
