* LN Co podle vás způsobuje, že na pohádky jako Pyšná princezna nebo Tři oříšky pro Popelku nedá dopustit už několikátá generace diváků?
Recept na klasickou pohádku? Myslím si, že základ je už dán ve stylu vyprávění našich klasiků – Němcová, Erben, Drda, Lada a další. Tudíž reálně vyprávěný příběh, jako kdybyste četli či sledovali nějaký historický příběh. Pyšná princezna je toho nehynoucím vzorem, je to stejný styl jako třeba řekněme francouzský Fanfán Tulipán nebo Angelika. Vyprávění musí být opravdové, v pohádce hlavně přehledné, jednoduché a v českém podání líbezné a humorné. Česká pohádka se liší od většiny světových tím, že je veselá, rozšafná, poetická a pracuje s českými lidovými atributy, které všichni známe právě z četby našich klasiků. Jakmile autor či režisér začne moc kombinovat, podkládat kdejaké filozofické či psychologické taje a tím zašmodrchá přehlednost děje, je to špatně. Pohádka má svá jasná a neměnná pravidla a každé jejich porušení se vymstí.
* LN Odkud myslíte, že se vzala česká tradice sledovat na Vánoce pohádky?
Česká pohádka je světový fenomén. Podívejte se na vánoční program zahraničních televizí, a pokud tam nenajdete české pohádky, nemají krom amerických sci-fi a fantasy nic. Poslední hranou francouzskou pohádkou byla Oslí kůže z roku 1970, od té doby výraz pohádka patří jen animovaným filmům. Proto byli Francouzi nesmírně nadšeni, když jsme jim na festival přivezli Jasněnku a Princeznu ze mlejna. Divili se, že ještě někdo na světě dělá „opravdové“ pohádky, tedy hrané a seriózně vyprávěné. A Yvettě Blanarovičové dali hned dvě hlavní herecké ceny.
* LN Na jakých pohádkách jste vyrůstal? Kterou z nich jste měl v dětství nejradši?
Vyrůstal jsem na všech těch krásných filmových pohádkách 50. let. A nejen českých, ale i hraných a kreslených ruských. Miloval jsem je všechny a miluju je dodnes. Je to stále velice silná část mého krásného dětství. Snad největší kouzlo měla pro mě pohádka Legenda o lásce se snovou Janou Rybářovou. A Strakonický dudák, Hrátky s čertem, Princezna se zlatou hvězdou...
* LN Kterou ze svých pohádek máte nejradši?
Měl jsem to obrovské štěstí, že mě na FAMU učil tvůrce české pohádky Bořivoj Zeman. Proto se snažím zůstat věrný jeho učení. Ke každé své pohádce mám svůj vztah, ale vždy se nejvíc těším na tu, kterou se právě chystám natáčet. Příští léto by to měla být Čertova nevěsta podle pohádek B. Němcové. Teď se těším z úspěchu své poslední pohádky Nejkrásnější hádanka, která právě vyšla na DVD.
* LN Co je na natáčení pohádek nejtěžší?
Nejtěžší je právě zůstat v reálně pohádkovém světě, neztratit přehlednost děje a nezapomínat na typicky český nadhled a humor. Drda, Lada, Kožík, Kubátová zlidštili svět nadpřirozených bytostí, nebe i peklo a tím povznesli českou pohádku k nesmrtelnosti. Pohádku musíte bytostně milovat a věřit jí, teprve potom se vám povede.
* LN České filmové pohádky se do kin v posledních letech dostávají jen velmi zřídka. Co je příčinou?
České Vánoce bez českých pohádek jsou prostě nemyslitelné. To je, jako kdybyste neměli doma stromeček, dárky a kapra. Je to kouzlo, které kdysi přišlo z literatury a zaplať pámbů zůstalo. Ale shánět peníze na natáčení českých klasický pohádek je nadlidský výkon. Takových společností, které přispívají na jejich realizaci, je poskrovnu. Peníze se cpou do sportu, všelijakých přehlídek Miss Mokré tričko a na českou klasiku málokdo slyší. Přitom dobře natočená pohádka je věčná.
* LN České televize v letošním vánočním týdnu odpromítají většinu vaší pohádkové tvorby a Prima jí dokonce vzdá poctu pořadem Vánoce s Troškou pohádek, čímž z vás udělají svého druhu klasika. Jaký je to pro vás pocit?
Když vidím svoje pohádky vysílané v tyto sváteční dny, je to největší ocenění mé práce. Práce, která se povedla a která stále těší všechny generace.
