13. srpna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Polsko se chová, jako by negativní dopady končily na hranici.‘ Češi v příhraničí se bojí rozšíření dolu Turów

Záře vycházející z oblasti u polské elektrárny Turów. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Záře vycházející z oblasti u polské elektrárny Turów. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

UHELNÁ Malá vesnice Uhelná vznikla počátkem osmnáctého století na Vřesovém vrchu jako zázemí pro uhlíře. Jejich páleného hnědého uhlí si považovali i v Německu, kam se dováželo. Obyvatelům vísky, která leží na samém rozmezí Liberecka a Polska, dnes historický původ osady hořkne.

Na dohled za státní hranicí se rozkládá zjizvená krajina polského hnědouhelného dolu Turów. Zatím ji očím částečně skrývá stromová alej. Poláci však chystají rozšíření lomu, čímž se přiblíží české straně a stromy budou muset ustoupit.

Přitom už dnes regiony dělí v nejužším místě pouhý kilometr. Lidé z přilehlých českých obcí se proti tomu bouří – vadí jim estetické zneuctění krajiny, ale ještě větším problémem je voda. Hrozí, že při rozšíření a prohloubení dolu zmizí podzemní zásoby na polskou stranu.

Od Uhelné je to k Turówu necelé dva kilometry. Vzhledem k tomu, že se vesnice nachází na kopci, na jámu či přilehlou elektrárnu vidí její obyvatelé přímo ze svých domovů. „Pokud se důl rozšíří v rozsahu, jaký Poláci plánují, přiblíží se k nám sotva na kilometr, těžební stroje vizuálně zohyzdí krajinu, bude se prášit a bude větší hluk. Tohle všechno města dál od dolu nevidí a nevnímají,“ vypráví s pohledem na těžební šrámy jeden z obyvatel Uhelné, Milan Starec.

Když společně s kamarádem a dalším místním, Danielem Gabryšem, zjistili, co má Polsko v plánu, začali sepisovat petici proti rozšiřování dolu. Mezitím přišla z Polska dokumentace EIA, což je proces posouzení záměru vzhledem k dopadům na životní prostředí. To byla nová šance, jak dát o svých výhradách oficiálně vědět. Starec a Gabryš sepsali připomínku, pod niž se podepsali i další obyvatelé Uhelné. „Podle nás je největší problém, že Poláci se tváří, že všechny negativní vlivy končí na jejich hranicích. Snažíme se poukazovat, že tak to není,“ říká Gabryš.

Jejich hlavní námitkou je hrozba sociální pasti. Pokud okolí obce začne vypadat jako měsíční kráter, místní se bojí, že uváznou na místě s neprodejnými nemovitostmi. „Ono to zní jako banalita, ale pro nás bude psychologický dopad opravdu veliký,“ vysvětluje Gabryš s tím, že už teď se domy v Uhelné prodávají kvůli dolu hůř.

Milan Starec (vlevo) a Daniel Gabryš, autoři jedné z připomínek EIA. Z této...
Důl Turów na letecké mapě.

Obyvatelé vísky se nejvíce obávají té nejhorší varianty, a sice toho, že Poláci rozšíří důl k české hranici bez jakýchkoli ochranných opatření. Návrhy petentů z vísky na česko-polském pomezí žádají, aby se nové lomy táhly spíš do šířky na polské straně, nikoli blíž k České republice a aby je skryl ochranný pás se zelení. „Myslím, že to celé je velké selhání ministerstva životního prostředí, dělá velmi málo, i když by mohlo dělat mnohem více,“ míní Gabryš.

Nekompromisní boj o vodu

Třebaže se místní cítí se svými potížemi osamocení, projekt zvětšení dolu Turów podléhá intenzivní pozornosti českého ministerstva životního prostředí. V dubnu resort rozeslal k připomínkám veřejnosti dokumentaci EIA a sám v první fázi našel zásadní nedostatky, které Poláci opominuli. A to hlavně ve vztahu k českým zásobám vody.

Ministerstvo do své finální odpovědi vtělí všechny české námitky, nicméně to, nad čím bdí především, je ohrožení podzemních vod v severních Čechách. Region už tak trpí suchem, a Česko proto nekompromisně žádá, aby Polsko zajistilo, že důl nepřipraví zemi o nenahraditelnou tekutinu. Nejskloňovanější možností je stavba obrovské podzemní zdi na náklady Poláků, která by vodě utéct nedovolila.

Řídká výsadba pár stromů představuje česko-polskou hranici. Až sem by měl podle...

Řídká výsadba pár stromů představuje česko-polskou hranici. Až sem by měl podle polských plánů sahat důl.

Obavy z žízně mají všechny okolní obce, protože už teď je hlubina lomu značná. Michael Martin ze sousedních Václavic se bojí, že Poláci se nebudou k úbytku vody znát, protože faktorů, kvůli nimž spodní vody chřadnou, je víc. „Vodní sloupec viditelně klesá, vlivem klimatu i vlivem dolu. Ale tím, že to nejde přesně dokázat, toho může polská strana lehce zneužít,“ popisuje Martin. Lidi ze severočeského cípu Česka vede ke zvýšené nervozitě i dlouhodobý přístup Polska, které se tvářilo, že se nic neděje. Až v první polovině letošního roku začalo brát českou stranu vážně a přišlo s nastíněním záměru zmiňované podzemní zdi.

„Spoustě lidí dává důl práci“

Důvodů k maximální rezervovanosti je však víc. Letos v květnu radní polské Bogatyně změnili územní plán, který rozšíření dolu umožňuje. Vůbec přitom nezohlednili české připomínky, což navíc vneslo svár mezi ministerstvo životního prostředí a Liberecký kraj. Ti druzí vyčítali těm prvním, že do Polska poslali námitky pozdě, a proto se všechno pokazilo. Resort však dokument odeslal, jen na něj u sousedů nebrali zřetel. Hejtmanství se teď bude soudně domáhat změny, dokonce si na to najalo advokátní firmu, jež má zkušenosti s polským právním řádem. „Postup Bogatyně je nezákonný, a pokud nedojde ke zrušení rozhodnutí o změně územního plánu, Liberecký kraj hodlá podat mezinárodní žalobu,“ potvrdil LN Jan Mikulička z tiskového odboru tamního hejtmana Martina Půty (Starostové pro Liberecký kraj).

Příjezd do Uhelné. Z krajiny vystupují věže uhelné elektrárny přilehlé k dolu...

Příjezd do Uhelné. Z krajiny vystupují věže uhelné elektrárny přilehlé k dolu Turów.

Uhelná je okrajovou částí Hrádku nad Nisou – tuto lokalitu ministerstvo výslovně uvádí ve svých námitkách, Poláci nesmí ohrozit jejich zásobování pitnou vodou. Už teď, v pátém roce suchopáru, z toho místní mají noční můry. „Hodně se bojíme. Zatím máme vody dost z vodovodu, ale až jednou nebudu moct ani zapnout pračku, protože nebude voda, to teprve bude průšvih,“ říká obyvatelka Hrádku, která si nepřála zveřejnit své jméno.

Bogatyně na polské straně je od Uhelné necelých osm kilometrů pěší chůzí a sousedí přímo s hnědouhelným dolem. Zdejší obyvatele však Turów nijak netrápí. „Je to sice ekologický problém, ale spoustě lidí tady důl dává práci,“ líčí jeden z nich. Řada dalších jen razantně odsekne „ne“, když dojde na otázku, jestli mají s přilehlým dolem nějaké problémy. I když se všichni shodnou, že ve městě je vysoká prašnost. „Všechno je tu často od prachu černé,“ připouští bogatyňská obyvatelka. Názorně to ilustruje, na čem se český postoj s polským zasekly. Češi si hlídají stále vzácnější vodu, ale pro Polsko je uhlí velký byznys a velký zdroj zaměstnanosti. Plundrování vystrčeného výběžku kolem Turówa navíc Poláky moc nezajímá, cíp zakousnutý do Česka prý nevnímají jako plnohodnotnou část své země. „Je to takové slepé střevo,“ líčí Starec z Uhelné.

Tereza Štěpařová

Autor

Tereza Štěpařovátereza.steparova@seznam.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz