Čeští milovníci Woodyho Allena, frustrovaní tím, že poslední dva jeho filmy u nás doposud nebyly uvedeny v běžné distribuci, by mohli zatím vzít s povděkem knihu rozhovorů Erika Laxe. Nejde o žádnou novinářskou rychlokvašku: Lax začal Woodyho Allena zpovídat na jaře 1971 a činil tak pravidelně až do počátku roku 2007. Přepisy desítek rozhovorů zabraly „více než tisíc hustě popsaných stránek“ a autor se je nepříliš šťastně rozhodl uspořádat do tematických celků. V knize tak najdeme kapitoly o inspiraci, o psaní scénářů, o hercích, exteriérech, režii, střihu a tak dále, přičemž každá kapitola se dále dělí do podkapitol podle data interview. Vzhledem k tomu, že v rozhovorech se nemluví pouze o režisérově aktuální práci, ale často se vzpomíná i na událostí staré desetiletí, je výsledný text mimořádně nepřehledný. Koho zajímá jeden konkrétní film, je nucen projít v podstatě všechny kapitoly, aby tu našel, proč byl obsazen ten který herec, tu jak pracoval kameraman a úplně jinde zase jaké problémy měl Allen při psaní scénáře. Pokud někoho zajímá určitý herec či herečka, je ztracen úplně, kniha nemá žádný rejstřík.
Rozhovor je tak bezbřehý, že by jeho podtitul mohl klidně s odkazem na známý film zpovídaného znít „všechno, co jste kdy chtěli vědět o Woodym Allenovi, ale báli jste se zeptat“. Eric Lax se ptá inteligentně a empaticky, ale asi pouze skalní Allenův fanoušek dokáže knihu přečíst od začátku do konce.
Jaký je Allen v Laxově podání? „Pravý opak svých filmových postav, které jsou obvykle zoufalé a v krizi. Má pod kontrolou svou práci a svůj čas.“ Autor, který dokáže z voleje napsat za čtyři týdny scénář a hned poté ho jít točit. Režisér, jenž si svou vytrvalostí vydobyl pozici, v níž může točit nízkorozpočtové snímky, které příliš nevydělávají - výrazný komerční úspěch mu přinesl až film Match Point z roku 2005. Žijící klasik, který sám sebe hodnotí s až nepochopitelným despektem: „Mám pocit, že jsem nedosáhl ničeho umělecky významného... Mám pocit, že jsem ničím nepřispěl do pokladnice kinematografie... Moje filmy nepodněcovaly širokou debatu o společenských, politických nebo intelektuálních otázkách. Moje filmy jsou skromná dílka natočená se skromným rozpočtem... Jsem brooklynský a broadwayský vtipálek, který měl velké štěstí.“
Falešná skromnost? Strach z úspěchu? Metafyzická závrať před marností pozemského snažení? A není přece jen Woody Allen trochu woodyallenovská postava? „Působím nezrale. Mám své úzkosti z mnoha věcí - bojím se večírků, seznamování s lidmi, cestování, sprchy.“ Říká to scenárista a režisér, či některá z jeho postav?
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
VYŠLO ČESKY Woody Allen - Hovory o filmu (1971-2007)
Eric Lax Přeložila Hana Loupová.
Vydalo nakladatelství Portál, Praha 2008. 392 strany.
