Expozici Františka Ronovského (1929–2006), která bude v Jízdárně Pražského hradu otevřena do 9. srpna, tvoří bezmála dvě stě děl. Výběr je reprezentativní přehlídkou díla, které tvoří alternativu k projevům české výtvarné scény 2. poloviny 20. století: lišily se od tehdejšího hlavního proudu obsahem i formou.
Základ Ronovského tvorby tvoří vyzrálá figurální malba, v jejíchž gestech je zároveň dobře znatelný umělcův citový život. Souvisí s tím zřejmě i fakt, že František Ronovský odmítal svoje obrazy prodávat a nebyl ani posedlý vystavováním. Obrazy se mu staly jakousi citovou pokladnicí, do které ukládal svoje nejniternější prožitky. Malíř byl výjimečný také v tom, že znovu oživil pracnou a téměř zapomenutou techniku enkaustiky, malby tepelně zapracovanou voskovou barvou. Jí pak vytvořil řadu rozměrných děl a přiblížil se tak formálně ke svému velkému vzoru, k dílům starých mistrů.
V tak velkém rozsahu se Ronovský představuje vůbec poprvé. „Myslím, že svoje obrazy v takovéto ucelenosti nikdy neviděl ani on sám, míval desítky děl opřených v ateliéru o zeď,“ řekl autor instalace a monografie Jiří Urban. Uvedl také, že z koncepčních důvodů je výstava rozdělena do jednotlivých etap reprezentovaných stěžejními díly. Jako celek je expozice pojata „jako cesta k uměleckému i lidskému vyvrcholení“. Tím jsou bezesporu triptychy odrážející pouť života od narození k smrti. Tento motiv se, mimo jiné, objevuje i v monumentální realizaci pro krematorium v Bystřanech u Teplic. Dílo sem bylo přes značnou technickou náročnost zapůjčeno, na rozdíl od realizace pro hotel Intercontinental, která by se jednodušeji reinstalovala, avšak nebyla zapůjčena. U další problematické zápůjčky, realizace stropu renesančního domu, byla pro expozici vytvořena alespoň zmenšená fotokopie.
Smrt jako vysvobození Vyvrcholení umělcovy tvorby zpodobňující život rodiny, ve které se rodí a umírá, patří k nejsugestivnějším obrazům. Velký vliv měly na Ronovského události v rodině, zejména pak dlouhodobá nemoc a úmrtí matky a později skon sestry Evy. Umělec vyjadřoval svoje city přímo na plátno, mnohdy vytvořil z vývoje i těch nejsmutnějších věcí celé seriály, jimiž se vyzpovídal ze svého smutku a napětí. K tomuto tématu se váže cyklus Maminka, který vznikal po dobu dvou let a stal se chronologií stáří, bezmoci, slábnutí a vysvobozující smrti. Jsou tu ovšem k vidění i jeho nejranější díla, dokazující Ronovského mimořádné nadání, projevující se od velmi mladého věku. Patří sem například autoportrét tehdy třináctiletého malíře z roku 1942.
Výstava je opatřena panely, mapujícími nejpodstatnější události v kariéře tohoto originálního a neprávem trochu opomíjeného umělce, absolventa pražské AVU, který úspěšně navázal na kontinuitu uměleckých tendencí, zpřetrhaných násilně po roce 1948. Návštěvník tak s Ronovským „projde“ jeho abstraktní a pařížské období, dobu vzniku rozměrných triptychů i návrhy velkých realizací.
***
Dvě stovky obrazů prvně pohromadě František Ronovský 9. 5. – 9. 8. 2009 Jízdárna Pražského hradu Otevřeno denně od 10 do 18 hodin www.hrad.cz
