„Města jsou v dnešní době přehlcená značením, v Praze je to ještě o to citlivější, že tady máme velkou městskou památkovou rezervaci,“ komentuje náměstek primátora pro dopravu Zdeněk Hřib. Příkladem takového přehlcení je například Sokolovská ulice v Praze 8, kde se v jednom bloku nachází devět sloupů s různými piktogramy pro řidiče a chodce.
Manuál se zaměří nejen na estetickou stránku věci, aby značky byly menší a lépe zapadly do prostředí, ale i na průchodnost pro pěší s kočárky a na vozíku.
„V konečném důsledku to bude pro město levnější a jednodušší na údržbu,“ dodává Hřib s tím, že návrhy na úpravy v konkrétních lokalitách vypracuje Institut plánování a rozvoje do konce příštího roku.
„Budeme věnovat pozornost nejen centru, ale i okrajovým částem města. Zaplevelení má na různých místech svá specifika. Nejde jen o estetiku, ale přispěje to i k vyšší bezpečnosti,“ tvrdí náměstek primátora pro územní rozvoj Petr Hlaváček.
Manuál by měl sloužit především jako návod pro městské části, jak o dopravním značení přemýšlet a jak k němu přistupovat. Podle odborníků existuje řada průzkumů, podle kterých je lepší mít v ulicích méně značek. Řidiči pak dávají větší pozor a nepřehlédnou tak snadno důležitou informaci.
Jízda jako na dětském dopravním hřišti
V Česku existuje silniční zákon, podle kterého mají být dopravní značky a světelné signály využívány pouze v nezbytně nutné míře, ale v praxi to podle odborníků příliš nefunguje. „Správně by měly pouze doplňovat silnici v případě, že se jedná o nestandardní a neočekávatelnou situaci. To se ale většinou neděje. Když pak jedete a díváte se na ulici před vámi, vidíte, že tam jsou desítky značek a jste jak na dětském dopravním hřišti,“ říká dopravní expert Roman Budský.
Další problém je v tom, že jsou stejným způsobem umístěny v historickém centru města i na periferii, v úzkých uličkách i na širokých komunikacích bez ohledu na prostředí, ve kterém se značky nacházejí. Kovové sloupky podle vedení města často překáží na chodníku průchodu chodců nebo lidí s kočárkem, nebo i zakrývají výhled na památky.
„Samostatnou kapitolou je velmi častý zákaz stání v úzkých ulicích, kde by vůbec být nemusel. Pravidla silničního provozu totiž jasně definují, že musí zůstat volné tři metry pro každý směr jízdy,“ říká Budský.
Současná legislativa umožňuje používání různých velikostí, podob a umístění značek, města ale tato pravidla dostatečně nevyužívají s ohledem na místo, kde se značení nacházejí a jak je lidé využívají.
Inspirace v zahraničí
S podobnou situací se potýká řada měst v zahraničí. Například ve skandinávských zemích proto zavedli princip „naked streets“.
„Nizozemci si řekli, že bude nejlepší, když místa, kde se setkávají nemotoristé, automobily a chodci, zůstanou úplně bez značek. Kupodivu se zjistilo, že se tím snížila průměrná rychlost jízdy a téměř zanikly dopravní nehody,“ říká Budský.
V takovém případě totiž musí být řidiči pozornější a více sledovat jeden druhého. Pokud dojde k nehodě, není to vzhledem k minimální rychlosti většinou nic vážného.
Na mnohých místech v Praze by mohl už brzy vzniknout podobný systém díky novele zákona o silničním provozu, který začal platit od začátku letošního roku. Umožňuje v Česku zavádět takzvané sdílené zóny se smíšeným provozem pro pěší, cyklisty, hromadnou dopravu a auta, ve kterých nebudou žádné dopravní značky. Rychlost je v nich omezena na dvacet kilometrů v hodině.
„Kultivované značení“ je v Praze už nyní například na Vyšehradě nebo Rašínově nábřeží, kde je značek minimální množství a jsou umístěny tak, aby zapadaly do prostoru a nepřekážely chodcům.
Vedení města do března příštího roku vybere další vhodné pilotní lokality, kde se budou nová pravidla zkoušet. Samotné umístění provede Technická správa komunikací, jde třeba o ulice na Starém Městě, Žižkově, Zahradním Městě, Jižním Městě nebo v Ďáblicích. Nepůjde o řešení celého území, ale pouze některých ulic a křižovatek.
