Český výbor Mrtvému nože netřeba zachoval, až na příběhy o princeznách a králích, strukturu i obsah předlohy z počátku 20. století - Islandských pověstí a pohádek Jóna Árnarsona. Pověsti a pohádky jsou perly ostrova, lesknoucí se ve stínu mnohem starších ság a mýtů. Ty byly zapisovány již od 12. století (islandským pokladem je Edda) a pro ostrovany se staly jediným dokladem nejranější minulosti země. Zato lidová vyprávění se po staletí proměňovala a vyvíjela, zapsána byla až v 19. století. Přesto se ságy a pověsti sem tam blýsknou společnými motivy, někdy i navlas stejnými příběhy.
V kruhu bájných vyprávění povětrného Islandu se čtenáři Pátci potkají s prapodivnými společníky, bytostmi žijícími v ostrovních dutinách. „Trolové se skrývají v odlehlých horských jeskyních a pro obživu loví ryby v jezerech. Elfové často přebývají ve skalách, pokud jejich neviditelný statek nestojí třeba na louce, hned vedle lidského obydlí. Zloduši žijí v lávových polích, ale i v útesech nad mořem. Okolní moře brázdí nestvůrné velryby a jezera skrývají hladové obludy. Duchové vyjíždějí na noční projížďky po krajině a oživlé mrtvoly vraždí ovce na pastvinách či sedláky ve staveních.“
Elf žije v kopcích, horách, nebo vodách - říká se mu skrytec, vrtkavec či vodomil. O tom, jak přišel ke svému jménu, vypovídá hned první příběh: Kdysi, ne úplně na začátku, pozval Adam s Evou Boha na návštěvu. Před ní chtěli všechny své děti řádně umýt. Ovšem jak to tak bývá, Bůh si chodí, kdy se mu zachce, a přišel o něco dřív. Eva ve spěchu svá neumytá dítka před Bohem schovala. Bůh je ovšem vševědoucí, a než odešel, pravil, že ty schované děti zůstanou skryté navždy. A tak se také stalo... Proto se elfům někdy říká skrytí lidé neboli skrytci.
Příběhy ostrova Vídrholce, kde se vítr opírá do skal, vln a natláskaných mraků, začínají ve dne povícero špatným lidským skutkem vůči přírodě. Člověk utrhne větévku z nízkého porostu, křoví a skrytou bytost, elfa, zloducha, obra, probudí (Křoví ve skaliskách). -V mžiku se propletou tři světy: svět „jiných“ (neskutečně skuteční, elfové, obři), živých a mrtvých (zemřelých záhadnou smrtí či vraždou). V noci navštěvují skryté bytosti živé ve spánku, prosí je většinou o pomoc při porodu. Podle zásluh odměňují šťastným osudem, anebo doživotní smůlou či smrtí. Mrtvým sice nože netřeba, ale klidného spánku ano. Mrtví, co nemají hrob, v noci straší a někdy i zabíjejí pozůstalé spavé. Sny navazují noc na den, spánek na bdění. Co se udá ve snu, odehraje se i ve skutečnosti.
Ostrov je mementem dávných vyprávění, cyklících se od kraje ke kraji, od břehu ke břehu, domovem lidí a skrytých bytostí točících se v protikladech dobra a zla, se šťastnými i smutnými konci. A každý příběh knihy je momentkou ze soužití přírody a člověka - stále na dosah vysněnému snu, ale také propasti.
***
VYŠLO ČESKY Mrtvému nože netřeba. Islandské pohádky a pověsti Jón Árnason Vydalo nakladatelství Argo. Praha 2008. 400 stran.
