130 let

Šéfové ho chtějí, podřízení ne

Česko

Open space neboli otevřené prostory nám změnily pracovní mentalitu. Do práce si už tolik nenosíme soukromé záležitosti.

Jak v tomhle včelíně proboha zvednu telefon? Vždyť mě všichni uslyší, zhrozila se Eva, když poprvé uviděla své nové pracoviště. Jste-li ostýchavější introvert, může se vysněné „místečko“ ve stabilní a renomované firmě rázem proměnit v peklo. A to ve chvíli, kdy se dostanete na pracoviště ve stylu open space - do jedné obrovské místnosti bez vnitřních zdí, kde jsou pracovníci „nalepení“ jeden na druhého.

S open space se dnes zaměstnanci setkávají ve větší míře než dříve. Populární kancelářské budovy, které se staví ve velkém, s ním počítají. Otevřený prostor má totiž své nesporné kvality. Nadřízení (kteří ale většinou sedí v oddělených kancelářích) si ho nemohou vynachválit.

Když Eva nastupovala do nové práce, těšila se na svůj vlastní stůl, na kterém bude stát jen její počítač a telefon. To ale netušila, že počítač a telefon nejbližší kolegyně bude od těch jejích vzdálený sotva metr. „Soukromé telefony na mobilu jsem raději nezvedala,“ přiznává Eva. Děsilo jí i to, že kolegové uslyší její vyzváněcí tón a tak si telefon začala v práci vypínat.

Pro a proti Hlavním argumentem pro open space je, že informace se tu šíří jako blesk. Nemusí se dlouze hledat, kdo by mohl tušit něco o konkrétním problému. Prostě se zeptáte a hned dostanete odpověď. Dalším důvodem je dohled. Zaměstnanci se na takovém místě „zašijí“ jen velice obtížně a tak nezbývá, než opravdu pracovat.

Manažer a zastánce open space Vladimír Redl přichází s dalším vysvětlením: „Nedokážu si představit, že bych se jako nadřízený měl doťukávat na svého podřízeného, ale vpadnout k němu se mi taky nechce. Proto mi přijde prostor bez dveří ideální. Navíc práce je pro mě o spolupráci a ta jde nejlépe, když jste spolu. Proto ani já nesedím v nějaké vlastní místnosti, ale uprostřed společné kanceláře.“ Z pohledu sociální psychologie však není open space ideální. Ta uznává, že každý potřebuje určitý osobní prostor. Nejintimnější je vymezený i několika centimetry, ale větší vzdálenost se měří na metry.

„Uspořádání open space tuto potřebu člověka evidentně nerespektuje. V takovém prostoru ne vždy pozitivně působí skupinová dynamika,“ konstatuje psycholog práce Luděk Kazda. Podle něj open space zvyšuje vynucenou pracovitost, ale ne motivaci a kvalitu práce. Otevřený prostor je kontraproduktivní v okamžiku, kdy je k práci zapotřebí klid a soustředění.

Dvakrát měř!

Podle Luďka Kazdy má open space vliv i na chování pracovníků. Může u nich docházet i k narušení psychiky. Lidé pracující v jednom otevřeném prostoru jsou totiž neustále vystaveni očím ostatních, a musejí tak daleko více přemýšlet nad každým svým pohybem.

„Neunesla jsem ten pocit, že mě pořád někdo může sledovat. Brzy jsem taky získala dojem, že kolegové čekají, až udělám chybu. To mě rozhodilo natolik, že jsem nebyla skoro schopná napsat souvislejší text,“ říká Eva, která po půl roce raději dala výpověď.

Pokračování na straně II Šéfové ho chtějí, podřízení ne

Dokončení ze strany I

Tomáš Prajzler z personální agentury Advanced Search vypočítává, co všechno musí pracovník v open space řešit. Pocit neustálé kontroly, který zaměstnance limituje - nezavolají si, ani se nepodívají na internetové stránky bez pracovního obsahu. Stejně tak neustále přemýšlejí nad svým chováním - snaží se působit kultivovaně. Sedí způsobně, nezouvají si boty, neprozpěvují si.

Pracovníci se také musí shodnout na teplotě v místnosti, z čehož může mezi otužilci a teplomilci vzniknout ostrý střet. Je nutné též zvolit míru osvětlení, která bude vyhovovat většině. Čím větší kolektiv, tím je pracnější najít vhodný kompromis a jednotlivec se musí více přizpůsobit.

Oběd nebo svačina se do open space nenosí, zvláště milovníci aromatických pokrmů by se rychle stali nepopulárními. Být černou ovcí v open space je vůbec velice deprimující. Otevřený prostor totiž podle Tomáše Prajzlera nutí ke komunikaci. V podstatě nelze nekomunikovat, i podvědomě registrujeme chování a pohyby druhých lidí v zorném poli a ti, kdo jsou ignorováni nebo zesměšňováni, to rychle pocítí.

Skupina zaměstnanců v jedné místnosti je také náchylnější k takzvané emoční nákaze. Lidé se na jednu stranu snaží své emoce kontrolovat, ale v okamžiku, kdy je neudrží na uzdě, většinou rychle přenesou své chmury na kolegy. A nemusí ani mluvit.

„I neverbální projevy negativního emočního rozpoložení mohou mít vliv na druhé a nakazit je,“ vysvětluje personalista.

Ženy mohou mít v open space dokonce pocit, že jsou okukovány. To se někomu může zdát paranoidní - opravdu ale existují takoví, kteří si dokáží některé aspekty open space pořádně užít.

Hadi v oblecích V psychologii se začíná používat termín „hadi v oblecích“. Jsou to lidé, kteří působí velmi mile, dokážou se perfektně ovládat, skvěle vyjadřovat. Pod maskou sympaťáka se ale skrývá bezcitnost a schopnost využít čehokoliv pro svůj prospěch a proti vám. Psychosomatik Jan Hnízdil zakončuje svůj článek na téma open space názorem, že hadům v obleku se v otevřených prostorech daří velmi dobře.

Dost ale negativ. Pracovní prostor je většinou důležitým zrcadlem firemní kultury. „Pokud je ve firmě důležitou hodnotou otevřenost a týmová spolupráce, může k tomu vhodně rozčleněný open space napomáhat,“ zdůrazňuje Jan Bloudek, odborník na organizační struktury a firemní kultury ze společnosti TC Business School.

Pro žádný druh práce ale není jednolitá obrovská místnost vhodná za každých okolností. I lidé z open space by měli mít možnost jít si na chvíli sednout do odděleného prostoru, kde je ostatní nebudou rušit. Kde si mohou dát pracovní schůzku, vyřídit citlivý telefonát a udělat práci, která vyžaduje soustředění.

„Zcela otevřený open space je většinou stresující. Dnes jsou moderní vhodně rozčleněné otevřené prostory,“ uzavírá Bloudek.

***

Rady, jak se z open space nezbláznit Pracovat na jednom místě s mnoha dalšími lidmi bývá náročné. Jak vycházet s kolegy a naučit se pracovat uprostřed hluku telefonů, diskusí, hádek a cvakání klávesnic? Psycholožka Alena Sehnalová pro čtenáře LN připravila čtyři tipy: 1. Naučte se soustředit na práci. Je to stejné jako naučit se usnout, když venku jezdí auta nebo tramvaje, číst si u televize nebo rádia a podobně. 2. Neřešte problémy druhých. Problémy, které se vás netýkají, jsou zbytečnou zátěží. Pokud vás kolega vyloženě nepožádá, nesnažte si v duchu představovat, jak byste situaci řešili. Zbytečně vás to ruší. 3. Relaxujte. Velice důležité je naučit se vhodně odpočívat. Práce v open space je náročná - neustále jste vystaveni nějakým podmětům a fungujete v modu „ve střehu“. Naučte se pročistit si hlavu. Osvěžíte se tím a kolegové vám nezačnou lézt tak rychle na nervy. 4. Mějte svůj talisman. Vezměte si na pracoviště něco svého, co vám připomíná partnera, šťastné chvilky nebo cokoliv příjemného. Pohladí vás to po duši a to zlepší i přístup ke kolegům.

Autor: