V dolní komoře neuspěl ministr financí Miroslav Kalousek s ještě radikálnějším řešením, které by imunitu zúžilo jen na projevy zákonodárců v parlamentu. Obdobnou předlohu už sněmovna schválila i dříve, v Senátu se ale pro její podporu nenašlo dost hlasů.
Pro poslaneckou předlohu podepsanou zástupci všech sněmovních stran hlasovalo 148 ze 162 přítomných zákonodárců, proti jich bylo pět. Pro změny ústavy je ve sněmovně potřeba nejméně 120 hlasů.
Novela narazila v Senátu
V minulosti se o různých podobách omezení imunity jednalo ve sněmovně mnohokrát, schválení se ale dočkaly jen úpravy ve vztahu k přestupkům. Stejnou poslaneckou novelu jako teď sněmovna schválila už loni v únoru.
Kdo hlasoval proti a proč:Poslanec Miroslav Svoboda (ČSSD) své odmítavé stanovisko objasnil serveru Lidovky.cz. Řekl, že dle jeho názoru je většinové řešení, na němž se shodla sněmovna, nesprávné. "Hlasoval jsem pro Kalouskovu variantu, tedy úplné zrušení imunity z hlediska trestního práva," dodal. Daniel Korte (TOP 09) se vyjádřil, že projednávaný návrh je populistický, což je pro něj důvodem k tomu, aby jej nepodpořil. Podle Waltera Bartoše (ODS) je zákon nadbytečný. "V podstatě žádná imunita už dnes není. Ten zákon je zbytečný, protože všichni kromě poslance Humla, který byl jedinou vzácnou výjimkou, jsou sněmovnou vydáváni. Je jedno, jestli pro novelu hlasujete, nebo ne," vyjádřil se Bartoš. "Ale řádné vydávání poslanců je v pořádku," dodal. Proti hlasovali ještě další dva poslanci z ODS - Igor Svoják a Jan Kubata. |
Později ale narazila v Senátu, senátoři ji i kvůli absencím řady z nich nepřijali o dva hlasy. Poslanci a také senátoři obratem předložili úpravy znovu. Někteří členové horní komory nyní ujišťují, že tentokrát ústavní novela projde.
Zástupkyně předkladatelů Kateřina Klasnová zdůraznila, že doživotní imunita je rarita. Připomněla, že zákonodárci už omezili v souvislosti s přímou volbou rozsah imunity prezidenta, a měli by ji tedy vyšší než hlava státu. Podle Ivany Weberové je novela v kontextu evropských úprav.
Nadále by podle předlohy platilo, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Pokud by ale sněmovna nebo Senát s vydáním nesouhlasily, nic by nebránilo stíhání zákonodárce po zániku mandátu. Obdobně by to platilo pro ústavní soudce, o jejichž vydání rozhoduje horní komora.
Imunita jako nástroj politického boje
Kalouskův návrh podpořilo 50 ze 168 přítomných poslanců, proti jich bylo 72. Vycházel z ministrova přesvědčení o tom, že zákonodárci neumějí institut imunity využívat. Vydávají k trestnímu stíhání na žádost policie prakticky kohokoli a vydávání zákonodárců se stává nástrojem politického boje.
"Nepodal jsem ho proto, že veřejnost instrument vnímá jako neoprávněné privilegium," zdůrazňoval Kalousek, jenž podpořil i původní poslanecký návrh. Ministr později připustil, že s úspěchem nepočítal. Je prý ale přesvědčen o tom, že vývoj nelze zastavit a některá z příštích sněmoven "relikt" zruší. "Je třeba nepřestat to zkoušet," dodal ministr.
S jeho slovy o politickém boji nesouhlasil místopředseda sněmovny Lubomír Zaorálek, podle kterého v této věci může mít dolní komora čisté svědomí. Jiří Paroubek označil Kalouskův návrh na nevhodný a nedomyšlený; mohl by prý vést k politickému zneužívání trestního stíhání poslanců.
Od roku 1993 sněmovna vydala k trestnímu stíhání 19 poslanců, přičemž Josef Krejsa (SPR-RSČ) a David Rath (zvolen za ČSSD) byli vydáni dokonce ve dvou případech. V nynějším volebním období vydala dolní komora ke stíhání nejvíce svých členů - zatím šest.
Důsledky ústavní změny
|
