Historky spotřebitelů, jak kupovali nábytek, připomínají někdy frašku, jindy horor. Dlouhé měsíce čekání na objednané a zaplacené kusy kvůli nedodržení termínu, kuchyně dodané bez úchytů nebo spotřebičů a pak dlouhé týdny tahanic, vestavěná skříň, která má dlouhé měsíce jen kostru...
A ty problémy po vybalení nábytku - poškrábané kousky jsou to nejmenší, občas se objeví i zničené součásti, což ve chvíli, kdy není zjevně porušený obal, je pro zákazníka složité. Jak prokázat, že kusy přišly poškozené už z výroby nebo prodejny? Sama jsem kdysi absolvovala podobné martyrium s jedním velkým českým výrobcem kuchyní. Naštěstí vždycky se součástkami nábytku přijížděli montéři. Mnohdy se stalo, že odjeli téměř se vším, co přivezli, protože všechny nové a do několika obalů zabalené díly byly nějak poškozené. Nevím, jak bych je reklamovala já, kdybych si je vybalovala sama a široko daleko žádný zástupce prodejce či výrobce nestál.
Reklamace a nahrazování vadných dvířek dokonalými trvalo, pokud mě paměť neklame, rok. Jak se podobná „dobrá práce“ prodražila výrobci, který mi jednou měsíčně posílal dva až tři montéry přes půl republiky, nedokážu odhadnout. Ale zřejmě byla cena té kuchyně tak pružná, že se do ní vešly i náklady na výlety do metropole.
Nedávno nám líčila jedna spotřebitelka svou anabázi. V říjnu loňského roku objednala jídelní stůl s lavicí - dodání ve druhé polovině listopadu. A protože ji v prodejně ujistili, že termín bude dodržen, starého nábytku se zbavila při hromadném svozu odpadu, že už to těch pár dnů vydrží. Málem o Štědrém večeru stolovali na podlaze, ale nakonec se štěstí usmálo a těsně před ním jim prodejna zboží polské výroby dodala.
Rozštípnutá židle a poničená lavice v neporušených obalech, takový začátek Vánoc si ovšem nepředstavovali. A tak se už od skončení svátků popotahují s prodejnou, která sice jejich nároky uznala, ale konstatovala, že s výrobcem je to na dlouhé lokte a pak na jejich reklamaci někdo zapomněl. Jedinou spásou pro majitelku onoho prvotřídního výrobku bude, že třicetidenní lhůta pro vyřízení reklamace uplyne a ona se ho zbaví. Na čem pak bude sedět a u čeho stolovat, je ve hvězdách. Ale je to pořád lepší než sedět na slepované židli. Ovšem není vyloučeno, že nakonec jí reklamaci vyřídí včas s tím, že se zamítá.
A tak jen pro zpestření jednu historku z obchodu, jehož síť se na okrajích našich měst pyšní reklamou na skvělé nákupy a nízké ceny. Jeden mladík se slečnou si vybrali pohovku, zaplatili ji a o dva dny později si pro ni s otcem přijeli. Po hodině hledání ve skladu jim pan vedoucí přišel říci, že jejich pohovku nemohou najít, ať si jdou zpátky pro peníze. O úhradě zbytečně projetého benzinu nechtěli samozřejmě ani slyšet.
Někdy bych si přála, abychom měli den dobrých zkušeností. Aby nám spotřebitelé psali, jak si u pana XY objednali postel, ta po půl roce praskla, ale pan majitel bleskově zajistil výměnu. Prostě den v pohádkové prodejně nebo tam, kde není obchodník pro zákazníka supem. Realita bývá totiž taková, že by si zákazník mohl ustlat na reklamačním protokolu a snít si tam dlouho sladké sny.
