Nestává se mi často, že bych souhlasil s prezidentem Václavem Klausem, ale jeho výrok ke generálce státních maturit můžu podepsat: „Státní maturity je stavění domu od střechy. Jestli chceme nějakým elementárním způsobem sjednotit naše školství, tak dělat to od toho posledního okamžiku, a ne od první třídy, to se mi zdá naprosto nesmyslné.“ Prezident Klaus tato slova pronesl těsně poté, co u zkušebních testů propadla třetina studentů českých středních škol. Ministr Josef Dobeš k tomu pouze konstatoval, že obtížnost maturit nelze snížit a přizpůsobit znalostem žáků na školách.
Od ministrů za Věci veřejné jsme si zvykli už na ledacos. Ministr dopravy Vít Bárta zastavoval a pak zase obnovoval stavby silnic, dálnic a železnic tak chaoticky, že dnes ani možná on sám neví, kde se staví a kde ne. Šéf vnitra Radek John při představování stěžejního díla svého i své strany, programu boje proti korupci, vyvolal pouze smích. Ale Josef Dobeš svými státními maturitami všechny předčil. Nemorální experiment Vláda Petra Nečase už stačila naštvat a ještě naštve spoustu občanů, včetně velké části svých voličů, ale troufám si tvrdit, že na úsporném balíku tento kabinet nepadne. Může však, a to zcela po právu, padnout na státních maturitách, protože tady nejde o nějakých pár tisíc korun, které stát vyždímá z už teď ždímaných skupin obyvatelstva, nebo o několik tisíc státních úředníků, kteří budou načas bez práce.
Projekt státních maturit, tak jak má být proveden, je zcela na hlavu postaveným, nesmyslným a naprosto nemorálním experimentem na několika ročnících dospívajících dětí, jejich rodinách, na velké části společnosti. Ministr Dobeš si tady absolutně plete pořadí priorit. Oprávněná snaha o zlepšení úrovně středního školství a nastavení minimálních standardů, jimž by měla odpovídat úroveň maturitní zkoušky, je realizována skutečně „od střechy“.
Za to, co umí nebo neumí, nemohou přitom studenti, garantem vzdělávání je škola, potažmo stát a ministerstvo školství. Pokud se budeme dívat z tohoto pohledu na výsledek generálky státních maturit, není to důvod k tomu, aby zoufalství propadali rodiče studentů a studenti si hledali doučování. Selhal stát, ministerstvo školství a ministr Dobeš by měl po takovém výsledku testování svého resortu podat demisi.
Protože školství je ve své podstatě služba státu, kterou si my občané hradíme ze svých daní. Státní maturita není nic víc než výstupní kontrola této služby. Pokud studenti státní maturitu nesloží (a jejich dosavadní studijní výsledky ukazují, že by ji naopak měli složit bez problémů), je to především problém státu, který má povinnost garantovat kvalitu studia. Apokud tak nečinil, je to především jeho problém a důvod ke stížnosti rodičů dospívajících ratolestí.
Ve skandálním přístupu ministerstva školství a samotného ministra přitom nejde o nic méně než o čtyři roky života několika desítek tisíc mladých lidí, kterým nejenže stát (nebo jím kontrolované soukromé školy) neposkytl slušné vzdělání, ale ještě je za to chce drasticky trestat a zcela nesmyslně jim zkomplikovat život.
Pokud vůbec státní maturitu, která je extrémně náročným projektem, jež odčerpává z napjatého rozpočtu mnoho set milionů korun, v budoucnu provádět, tak až po několika letech. Otázkou je, zda po čtyřech, osmi, nebo dvanácti, tedy po celou docházku v rámci základních a středních škol.
Čtyřletý, v této chvíli pětiletý „náběhový“ cyklus je jediným férovým řešením vzniklé situace. Protože podmínky složení maturitní zkoušky, která zajišťuje středoškolské vzdělání, musí žák a jeho rodiče znát ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, zda se chce o daný typ vzdělání ucházet. Stanovit tyto podmínky několik měsíců před ukončením středoškolské docházky je zcela nesmyslné, hloupé a diletantské.
Nehledě na to, že by stát a nikdo jiný měl zajistit, aby školy, které nedokážou své studenty k maturitě připravit, takové vzdělávání ani nemohly poskytovat. A než takové školy (a učiliště) zmizí, nemá systém státních maturit smysl. Protože rodiče ani žáci nemají ani povinnost a v mnoha případech ani šanci zjistit, na jaké úrovni škola, kam chtějí poslat své dítě, je.
Více Čechů do montoven Podle výsledků státních maturit je jednoznačně vidět, že tuto svoji povinnost stát flagrantně neplnil a zanedbal. Možná více než přezkušování studentů a vytváření často velice problematických testů by se úředníci ministerstva měli věnovat tomu, k čemu ministerstvo je vytvořeno. Další věcí, která při úrovni maturitních znalostí studentů nutí k zamyšlení, je obecná úroveň českého školství, míra prostředků do něj investovaných, celkového systému vzdělání. Není to přitom tak, že by česká populace měla příliš maturitních vysvědčení a vysokoškolských diplomů. V růstu počtu vysokoškoláků zaostáváme dokonce i za některými postkomunistickými zeměmi, z nichž lze na prvním místě jmenovat relativně chudé Polsko.
Představa ministra Dobeše, že vysokou laťkou maturit alespoň nažene vyděšené děti do učebních oborů, je zcela scestná a možná vyhovuje majitelům montoven, nikoli zájmům tohoto státu. Nevím jak vám, ale mně vůbec nevadí kuchař nebo automechanik, který má maturitu. Časem dokonce takovou, která bude vypovídat něco o jeho skutečné středoškolské vzdělanosti.
Za to, co umí nebo neumí, nemohou studenti, garantem úrovně vzdělávání je škola, ministerstvo a stát
O autorovi| LUBOŠ PALATA, redaktor LN
