Pří vší úctě ke Karlu Jaromíru Erbenovi si dovoluji bez dovolení aktualizovat jednu jeho známou báseň z Kytice:
I Tma jako v hrobě, mráz v okna duje/ v světnici teplo u kamen;/ jen ČT svítí, stará podřimuje,/ a mně se vám zdál prapodivný sen.// „Pracuj a piš, můj počítači,/ ejhle k Vánocům advent kvačí/ a blízko, blizoučko Štědrý den!“
II Hoj, ty Štědrý večere,/ ty tajemný svátku,/ cože komu dobrého/ neseš na památku?// Paroubkovi Strakovku,/ hejtmanům po výslužce;/ a Bémovi kyslíku,/ v Antarktidě tuž se!// Rasistovi Čunkovi/ od večeře kosti/ a zlatoušky na stěnu/ kdož se v krizi postí.// Hoj, já Středoevropan,/ srdce nezadané: / mě na mysli jiného,/ jiného cos tane.// Jedna vrba hrbatá/ z břehu dolů kývá,/ že prý se v Lisabonu/ zlá smlouva ukrývá.// Tu prý Čechům v půlnoci,/ při luně pochodni,/ nápověda zjeví se,/ jsou-li EU hodni.// Hoj, mne půlnoc neleká,/ ani euroskeptik:/ půjdu, vezmu sekeru,/ prosekám ten septik.// I nahlédnu v jezero/ hluboko-hluboko/ na Barrose vypoulím/ pevně oko v oko.
III Nastala půlnoc. Po nebi šíře/ jak v EU bývá hvězdiček/ jak ovečky kolem pastýře/ a pastýř jasný Mireček.// Nastala půlnoc, všech nocí máti,/ půlnoc po Štědrém večeru;/ na sněhu od dvou stopy znáti/ od Hradu přímo k jezeru.// Ta jedna klečí, nad vodou líčko;/ ten druhý stojí podle ní:/ „Jano, Janičko, euroskeptičko,/ jaké tam vidíš vidění?“// „Ach, vidím domek – ale jen v šeře –/ jako co Václav ostává –/ však již se jasní – ach, vidím dvéře,/ ve dveřích mužská postava!// Na těle tričko zelené temně/ s nápisem Fuck You – znám jej, znám!/ Pro kristapána, hrká to ve mně,/ můj bože, BenditCohn to sám!“// Na nohy skočí, srdce ji klová,/ a Jakl kleká vedle ní:/ „Zdař Bůh, má milá, Bobošíková,/ jaké teď vidíš vidění?“// „Ach, vidím, vidím – mlhy mnoho,/ jak nad Brdy, jen mhu a tmu,/ červená světla blýskají z toho –/ už spustili tu základnu!// Něco se bělá mezi černými –/ však mi se rozednívá již:/ je to vůz z Bohnic, Vaška pryč vezou!/ Nad národními zájmy – kříž!
IV Jarní větřík laškuje/ nad korunami lip/ český stát se raduje,/ že teď snad bude líp/ zaznělo Te Deum v katedrále ráno/ na prezidentském stolci dokonáno,/ Daniel skládá slib.// Zašlo léto. Přes pole/ chladné větry vějí./ Zní hrana v Trokavci/ a tělo vynášejí:/ různí komouši a Tamáš bez krajíce;/ pláč a moskevské trouby hlaholíce/ z hlubokosti znějí:/ Miserere mei.// Koho věnec od Kremlu,/ koho v rakvi kryje?/ Umřely, ach umřely,/ sny proruské mafie./ Vykvětly, jak by zalívány Kágébé,/ uvadly, a odletěly snad do nebe/ ubohá Mafie!
V Nastala zima, mráz v okna duje,/ v světnici teplo u kamen,/ jen ČT svítí, stará podřimuje,/ a počítač mi přede další sen.// „Pracuj a piš, můj počítači,/ však k Vánocům zas advent kvačí,/ a nedaleko Štědrý den!// Ach, ty Štědrý večere/ noci divoplodné,/ když si na tě vzpomenu,/ k srdci mne to bodne!// Seděli jsme také tak,/ jak nám Erben radil,/ a než se rok obrátil/ kdo to EU sladil?// Seděli jsme také tak,/ měli jsme své jisté/ a když se rok obrátil/ jsou tu komunisté!// Pracuj a piš, můj počítači,/ každý může jen to, nač stačí/ a život lidský jako sen!// Však lépe v mylné naději sníti,/ před sebou čirou temnotu,/ než budoucnost odhaliti,/ strašlivou poznati jistotu!“
***
Seděli jsme také tak, měli jsme své jisté, a když se rok obrátil jsou tu komunisté!
