Pro první tři roky základní školy je je přitom učivo obsažené v Rámcovém vzdělávacím programu bráno jako doporučené. Může se tak stát, že jedna škola po osmiletých dětech chce vyjmenovat nazpaměť složky vzduchu, na jiné postačí vědět, že vzduch má více složek a je nutný k dýchání. Vlastní školní vzdělávací program už je ale pro danou školu závazný, takže je povinna naučit své žáky to, co si sama stanovila.
Ve skutečnosti však více než na vzdělávacím programu záleží na učiteli. „Mám dvě děti ve stejné škole a musím říct, že každé se učí úplně jiným způsobem,“ upozorňuje Kateřina Chládková.
Má pravdu. O tom, jestli se dítě bude učit pojmy, kterým rozumí, nebo ne, a kolik se jich bude učit, rozhoduje učitel. Potíž je v tom, že i on, i rodiče vězí svými kořeny ve škole, kterou navštěvovali.
