12. prosince 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

‚Ty nevíš, na koho blikáš?!‘ Policejní násilí se nekonalo, šofér najížděl do jejich vozu, píše soud

Zástupce šéfa plzeňské zásahovky je Vladimír Slavotínek je obžalovaný. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zástupce šéfa plzeňské zásahovky je Vladimír Slavotínek je obžalovaný. | foto: ČT

PRAHA/PLZEŇ Byl to jeden z nejvíce propíraných policejních zákroků poslední doby. Zástupce velitele plzeňské zásahové jednotky Vladimír Slavotínek se zbraní v ruce vykročí k řidiči, vulgárně na něj křičí a nakonec jej inzultuje. Takto poslal případ k soudu státní zástupce, který policistu obžaloval. Soud ale důstojníka do značné míry očistil. Lidovky.cz získaly rozhodnutí, z něhož plynou podrobnosti. Žalobce se proti rozhodnutí bránil stížností.

„Fyzicky jej napadl tak, že jej nejméně jednou rukou udeřil do hlavy či ruky a snažil se mu vyrazit mobilní telefon. (…) Chytil jej kolem krku do tzv. kravaty, snažil se jej vytáhnout ven z vozidla, přitom mu vytrhnul mobilní telefon, který pohodil na přístrojovou desku vozidla,“ popisoval v obžalobě státní zástupce Jiří Richtr jednání Slavotínka, který měl takto napadnout šoféra J. V.

Incidentu z loňského září předcházela konfrontace řidiče s neoznačeným policejním vozem při průjezdu Plzní. Panu V. se nezamlouval styl jízdy černého mercedesu, rozladěnost dal najevo probliknutím. Ve voze ale seděli velitel plzeňské zásahovky Josef Němec a jeho zástupce Slavotínek. Na křižovatce Karlovarské a Lidické muži zablokovali cestu, aby si s ním rozpor vyříkali.

„Ku*va, ty ku*do, ty nevíš, na koho blikáš?!,“ vystartoval na šoféra Slavotínek, když došel k jeho vozu. Během prvních kroků třímal v ruce pistoli. Zbraní ale nemířil, při zákroku ji nepoužil. Nadávky jsou nakonec jediné provinění důstojníka, jež se v soudní síni prokázalo. Soudkyně Lucie Bočková zbytek obžaloby ze zneužití pravomoci úřední osoby odmítla.

Z jejího rozhodnutí lze především vyčíst, že kromě J. V. neměl údajné násilí kdo potvrdit. I sám šofér popis napadení změnil. Odstoupil od verze, že by dostal pěstí. „Ve světle provedeného dokazování se líčení události poškozeným jeví být od počátku do konce příliš dramatické, přehnané. (…) Soud si toto vysvětluje tím, že svým tvrzením prokazatelně věřil a byl o jejich pravdivosti přesvědčen,“ píše soudkyně.

Šofér nereagoval na výzvy policie

Fyzické napadení nedoložila ani klíčová svědkyně - ze tří svědků, kteří se u křižovatky v kritickou chvíli zdržovali. Ačkoliv si podle svých slov byla žena inzultací jistá, nebyla schopna popsat její průběh. „K výslovným dotazům v jednací síni uvedla, že padat rány neviděla, to jen dedukovala z pohybů těl obou mužů.(..) Je zjevné, že vlivem toho svědkyně líčila události dramatičtěji, než jak byly líčeny ostatními svědky,“ stojí v rozhodnutí.

Ze soudního usnesení je také patrné, že policisté měli k zastavení pana V. důvod. Během průjezdu Plzní při zúžení silnice na mostě Generála Pattona se šoférova Škoda Superb opakovaně nebezpečně přiblížila jejich vozu. Třikrát zasáhl pan V. do jízdního pruhu, v němž se drželi důstojníci. Policisté proto začali J. V. pronásledovat, spustili zvukové i světelné signály. Jelikož šofér nereagoval, zablokovali mu cestu.

„Soud považuje za prokázané, že způsob jízdy poškozeného, který nereagoval na výzvy policie, ale naopak před ní ujížděl, vyvolalo u obžalovaného a jeho kolegy oprávněně podezření, že řidič vozidla by mohl být i pod vlivem omamných či psychotropních látek, a proto se rozhodli přistoupit k zablokování ujíždějícího vozidla zahrazením cesty,“ rozumí soudkyně impulsu, proč důstojníci vyrazili za panem V.

Výše uvedené navíc vyvrací tvrzení šoféra, který prý nevěděl, s kým má tu čest. Původně si stěžoval také na to, že se mu Slavotínek před vulgárním oslovením neprokázal. Vzhledem k jasným zvukovým a vizuálním signálům pocházejícího z černého mercedesu během předchozí jízdy si ale musel být pan V. jistý, že ve vedlejším voze sedí policisté. Soudkyně Bočková se tak pozastavila „jen“ na Slavotínkovým slovníkem.

‚Měl se chovat ohleduplněji‘

„Obžalovaný se měl a mohl chovat ohleduplněji, zdvořileji a zdrženlivěji k poškozenému, měl se vyvarovat hrubých výrazů i naklánění do vozidla. (…) Šlo jen o exces z předepsaných norem chování. Proto má soud za to, že takové jednání není žalovaným trestným činem,“ popsala soudkyně jediný skutek, jímž se Slavotínek provinil. Jako možný kázeňský prohřešek předala případ velení krajské policie.

Studijní volno

Kvůli obvinění Vladimír Slavotínek musel dočasně opustit útvar. Lidovky.cz už dříve upozornily, že krajský policejní ředitel Pavel Krákora důstojníka do pravomocného vyřízení případu poslal na studijní pobyt
Slavotínek ho tráví administrativní prací na oddělení krizového řízení kanceláře krajského ředitele. Oddělení úzce spolupracuje s ostatními složkami integrovaného záchranného systému, při krizových situacích odpovídá za plánování postupu při jejich řešení (více zde).

Nadávky zachytila kamera na palubní desce řidiče, zbytek konfliktu se ale odehrál mimo záběr. Přesto advokát šoféra trvá na verzi svého klienta. „S názorem soudu nesouhlasí. Svědkyně uvedla, že viděla násilí. Na videozáznamu poškozený křičí pomoc!. Proč by si měl vymýšlet a sehrát scénu jako z akčního filmu?,“ sdělil serveru Lidovky.cz advokát Ronald Němec.

Soudkyně Bočková přitom v usnesení píše o tom, že si J. V. vědomě nevymýšlí. V této souvislosti zmiňuje jeho psychické rozpoložení. „Závěru soudu odpovídají i závěry znalkyně, která k osobě poškozeného uzavřela, že trpí poruchou přizpůsobení. V důsledku té měl začít vidět celou událost zkresleně, nevidět objektivně, co se děje, ale zkreslovat děj dle své emoční naladěnosti a také to tak vnímat.“

Stejně jako advokát Němec i státní zástupce Richtr zůstal ve svém přesvědčení, že na počínání Slavotínka je nutné nahlížet jako na trestný čin. Proti usnesení brojil stížností. Plzeňský krajský soud ji uplynulé úterý vyřídil, učinil tak v neveřejném zasedání. Výsledek proto není jasný. „Informace mohu sdělovat jen po doručení procesním stranám,“ vysvětlila serveru Lidovky.cz mluvčí soudu Lucie Jíchová.

Jan Horák

Autor

Jan Horákjan.horak2@lidovky.czČlánky