Doposud se terapeutům ozvalo přes sedmdesát zájemců, z většiny příběhů běhá mráz po zádech. „Rodina zůstala na Ukrajině, bratr jede z Charkova z našeho domova pryč na západ. Moji rodiče jsou vojáci dobrovolníci, v pět ráno mi volal táta a chtěl se rozloučit,“ píše Ukrajinka, která už tři roky žije v Česku.
V dotazníku popisuje, že cítí naprostou bezmoc a obrovský strach o své blízké. „Vím, že s tím nemůžu nic udělat, ale jsem úplně mimo a nevím, jak se mám uklidnit. Potřebuji podporu a radu, jak se mám dát dohromady,“ pokračuje.
Webové stránky fungují už několik dní, zprvu se terapeutům ozývali hlavně Ukrajinci žijící v Česku. Trápí je pocit úzkosti, frustrace, panické stavy, zhoršený spánek a neschopnost se soustředit.
Cesta do bezpečí trvala i přes týden
Od běženců nečekejte přehnaný vděk, říká psycholožka. Radí, jak by se k nim Češi měli chovat |
„Píší, že nejsou schopni věnovat se každodenní práci, když v jejich rodné zemi zuří válka, mají výčitky, že jejich blízcí jsou v nebezpečí a oni jim nemohou nijak pomoci,“ sdělila pro Lidovky.cz psycholožka a spoluzakladatelka portálu Eva Kozáková. V současné době přibývá žádostí od samotných běženců, v Česku už jich je přes 200 tisíc. „Někteří nám psali, že byli dokonce až týden na cestě. V první fázi se potřebují postarat o to, aby měli kde spát a co jíst, až poté začínají vyhledávat psychologickou pomoc,“ pokračovala Kozáková.
Experti proto odhadují, že zájem o jejich služby poroste. „Očekáváme velký nápor s odstupem několika týdnů, až opadne prvotní šok, tak to teprve začne na lidi doléhat,“ řekla pro Lidovky.cz mluvčí portálu Terapie.cz Jana Dolejšová.
Aktuálně je do projektu zapojeno tři stovky terapeutů napříč republikou. Mezi nimi jsou i odborníci, kteří mluví ukrajinsky, bělorusky a rusky. A to právě proto, aby se mohli domluvit s běženci z Ukrajiny. „Zároveň se snažíme kontaktovat i psychology mezi uprchlíky. Záleží ale na tom, v jakém jsou stavu, jestli to zvládnou,“ doplnila Kozáková.
Utečenci se nejčastěji obrací na odborníky kvůli strachu o budoucnost. Bojí se, že nezvládnou zajistit svou rodinu v novém domově tady v Česku.
„Chodí nám hodně žádostí o psychologickou pomoc pro děti, které mají noční můry, potíže s jídlem a silné emoční reakce,“ doplnila Dolejšová. Mnozí Ukrajinci popisují, že přišli o všechno. Museli opustit rodná města, ale i své blízké. „Nasedla jsem do auta, vzala děti a uháněla na západ. Na Ukrajině jsem ale nechala svého manžela, teď jsem v Česku a vůbec nevím, co bude dál, hrozně se o něj bojím,“ píše v dotazníku jedna z ukrajinských žen.
Netrapme uprchlíky na hranici. Fronty jsou pro vyčerpané Ukrajince strašným zážitkem |
Terapie probíhají osobně, ale i online přes videokameru či přes telefon. „Nyní se často jedná o krizovou intervenci, naše pomoc je ale nastavená dlouhodobě a traumata budou teprve s odstupem času vyplouvat na povrch. Na jejich řešení je pak potřeba dlouhodobá terapeutická práce, nebudou to snadno zvladatelné problémy,“ popsala Dolejšová. Dle psychologů Ukrajinci musí aktuálně zpracovat enormní životní trauma.
Konzultace se financují z dobročinné sbírky #hlavunadvodou, která běží na portálu Donio.cz. Dárci do ní mohou přispět libovolnou částkou, zatím se vybralo přes 400 tisíc korun. Mnoho odborníků se do projektu zapojilo bez nároku na honorář, pro dlouhodobější terapii je ale potřeba alespoň menší finanční odměna.
„Terapie vedu nad rámec mého zaměstnání, konzultace proto většinou probíhají někdy na večer a v mém osobním volnu,“ uvedla pro Lidovky.cz psycholožka Michaela Veselá, která své služby na stránkách Terapie.cz nabízí.
Web fungoval už za covidu
Odborníci se spojili už v době pandemie, tehdy přes rok a půl nabízeli bezplatnou psychologickou pomoc pro lidi, kteří to kvůli strachu z covidu potřebovali. Nyní opět mobilizovali síly na pomoc Ukrajině.
Podle psychologů neexistuje univerzální pravidlo, jak uprchlíkům ulevit. „Obecně ale platí, že je potřeba se hlavně vypovídat a ventilovat emoce. Klíčové je nabídnout podporu a pocit, že v tom nejsou sami. Pokud jsou věřící, tak podpořit oporu právě ve víře,“ přiblížila mluvčí Dolejšová.
Někteří Ukrajinci kvůli ruské invazi a strachu o své blízké zažívají i zdravotní problémy. „Nemůžu se věnovat studiu, pořád myslím na válku, často brečím. Bolí mě pořád hlava, chce se mi křičet a zhoršil se mi i sluch,“ posteskla si v dotazníku ukrajinská studentka, která má celou rodinu a většinu kamarádů na Ukrajině.
O pomoc si mohou říct i Češi. Primárně by mělo jít o humanitární pracovníky, kteří Ukrajincům pomáhají. Zatím se jich ozvalo jen pár. „Také u nich čekáme nárůst během několika týdnů, kdy to teprve začne na všechny psychicky doléhat,“ doplnila Dolejšová. Podle psycholožky Kozákové mají mnozí dobrovolníci tendenci přepálit start a nemyslet na své psychické zdraví. „Chtějí hlavně pomáhat ostatním a neberou ohledy na sebe. Víme, že u některých dobrovolníků se už i nyní objevují panické záchvaty, jsou vyčerpaní,“ uvedla spoluzakladatelka portálu.
