Včera uplynulo dvacet let od šťastného dne, kdy v rámci řádného kongresu Protialkoholní společnosti dr. Řimsy Ladislav Horáček založil nakladatelství Paseka. Já vím, že se tady od té doby vyrojilo plno výborných firem, jejichž knížky můžete kupovat naslepo, ale k Pasece mám z mnoha osobních důvodů nejbližší vztah, nejen proto, že byla první a má nejdelší tradici. V neposlední řadě je mi sympatické, že většina zaměstnanců, Horáčkem počínaje a grafikem Pavlem Štefanem nekonče, nese trnovou korunu oddaných fanoušků fotbalové Slavie.
Láďa věděl a cítil, že nejde jen o vydávání krásných svazků Josefa Váchala. Jako by ožila tradice prvorepublikových kaváren, když se vedle nakladatelství a knihkupectví v Ibsenově ulici vedle Vinohradského divadla brzy otevřela stejnojmenná restaurace, která se záhy stala významným společenským centrem. Chodili tam spisovatelé, novináři, herci, hudebníci, malíři, grafici, právníci, politici a policisté (polistopadoví, jen klid). A jeden zrádný Habešan. Slavily se narozeniny, připomínala památka zesnulých štamgastů, konaly se předvánoční a silvestrovské merendy. Ivan Magor Jirous jednou vyhodil knedlíky z okna, zatímco proslulý podivín vedl osamělou samomluvu o plameňácích a Taťoun nám zase lezl na stůl.
Z mnoha jiskřivých setkání zde vzniklo kromě nových knih a různých nápadů plno pevných kamarádství a vztahů, z nichž se zrodilo nejedno sličné dítko, že. Jak čas pádil, Ivan Beránek se osamostatnil a vylétl z nakladatelského hnízda, aby založil kvalitní značku Havran. Redaktorka Jana Kašová odešla před necelými třemi lety vyprávět své pohádky andílkům na nebesa. A profesor politologie a básník Josef Thér teď na Olympu zpívá do ouška Pallas Athéně svou oblíbenou: „Včera večer poštou ranní...“
Jak to bývá, volná ruka trhu či spíš nenažraná tlama zisku spolkla i tuto restauraci, takže dnes je na jejím místě jakási herna či podobný kšunt. Podnik se přesunul jinam na Vinohrady, kde je to taky fajn, ale s dovolením, cosi schází.
Po dvaceti letech se Horáček může posadit na hromadu knih Paseky jako pyšný mandarín. Kde začít jmenovat poklady? Dvacetidílný projekt Velké dějiny zemí Koruny české. Díla Antonína Klimka a dalších předních historiků. Reprint Ottova slovníku naučného. Spisy Václava Havla a Vladimíra Holana. Sebald, Rushdie a Nabokov. Černá kniha komunismu. Amos Oz, Alice Munro a John Updike. Petr Šabach pro staré máničky a Lubomír Martínek pro věčně mladé tuláky. Petr Chudožilov. Přemysl Pitter. Pohádky Pavla Šruta s obrázky Galiny Miklínové. Savianova Gomora. Šiktancova sbírka Vážná známost. Edice Zmizelá města. Kompletní vydání her a seminářů Divadla Járy Cimrmana. Vedle toho památné nastudování Krvavého románu se zpěvy Ochotnickým divadelním spolkem Filigrán z Litomyšle a tamtéž otevřené Váchalovo muzeum Portmoneum.
V sobotu budeme Pasece podle všeho mocně připíjet v Muzeu Karlova mostu, ale už teď zdvíhám sklenku a provolávám jí vděčně: „Díky za všechno a mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó!!!“
