Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Česko

Vytíral jsem nosohltan i dvoutýdennímu miminku, říká fotograf, který vyměnil práci za pomoc nemocnici

Petr Kozlík si v současné práci si vzal neplacené volno, aby se mohl podílet na testování pacientů v nemocnici, kde chybí personál. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Rozhovor
Praha - Petr Kozlík se živí jako profesionální fotograf. Pracuje pro MAFRA a fotí také pro Lidové noviny. Předtím, než se naplno vydal tímto směrem, dokončil 1. lékařskou fakultu UK v Praze. Od té doby se ve zdravotnictví nepohyboval. Během pandemie koronaviru ale ucítil povinnost vytíženým zdravotníkům pomoci. V práci si vzal měsíc neplaceného volna, aby se mohl podílet na testování pacientů v nemocnici, kde chybí personál. V rozhovoru pro Lidovky.cz promluvil o dočasné pomoci ve zdravotnictví.
  5:00

Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu, abyste si v práci vzal volno a vypomáhal ve zdravotnictví?
Živím se jako fotograf, ale tento obor jsem nestudoval. Mám diplom z lékařské fakulty, kterou jsem dokončil zhruba před jedenácti lety. Od té doby jsem se zdravotnictvím neměl vůbec nic společného. Nyní však přišla krize. Do práce jsou povolávání medici, vojáci a hasiči. Cítil jsem povinnost zapojit se také. Chci pomoci kolegům a přátelům, kteří jsou teď ve zdravotnictví vystavení enormnímu tlaku.

V jihlavské nemocnici zemřela na covid 39letá sestra. Celkem se tam nakazilo 300 zaměstnanců

Aktuálně má covid-19 velký počet zdravotníků. Někteří mají těžší průběh onemocnění, takže nemohou jít do práce. Jiní ale pracují stále, i když nemocní jsou, protože tu práci za ně nemá kdo dělat. Situace ve zdravotnictví teď opravdu není jednoduchá. Mrzí mě, že to někteří nevidí a koronavirus podceňují, nebo dokonce popírají. Nosit roušku, mýt si často ruce a dodržovat odstup mezi sebou je malá cena za to, abychom sebe a své blízké udrželi zdravé.

Petr Kozlík si v současné práci si vzal neplacené volno, aby se mohl podílet na...
Petr Kozlík si v současné práci si vzal neplacené volno, aby se mohl podílet na...

Lidovky.cz: Podle čeho jste si vybíral nemocnici, ve které pomáháte?
Zvolil jsem záměrně nemocnici ve městě Slaný a nechci za to žádnou finanční odměnu. Praha je na pandemii relativně dobře připravená. Zvládne i horší stav, než v současnosti je. Fakultní nemocnice v hlavním městě mají spoustu mediků a dobrovolníků. Problémy zažívají hlavně menší města. Tam tolik pomocníků a dobrovolníků nenajdete. Navíc do této nemocnice jsem během studií chodil na praxi a mohu alespoň touto formou oplatit jejich laskavost.

Nejsme hrdinové, ti pracují ve vašich nemocnicích, říká americký zdravotník o výpomoci v Česku

Lidovky.cz: Proč jste po dokončení školy nezůstal ve zdravotnictví?
Fotit jsem začal už během studia a hrozně mě to bavilo. Několik let jsem focení bral jako koníček. Po státnicích jsem se focením zkusil živit a vyšlo to. Nakonec jsem u něj zůstal. Moje přítelkyně Veronika má diplom z VŠE a společně se mnou si vzala v práci dovolenou, aby mohla pomáhat také. Šli jsme do toho spolu a skvěle se doplňujeme. Já dělám lidem výtěry a partnerka zařizuje veškerou administrativu. I člověk, který nemá vyloženě vzdělání ve zdravotnictví, může přidat ruku k dílu a nemocným pomoct.

Lidovky.cz: Vaše práce obsahuje pouze ve výtěry z nosohltanu?
Dá se to tak říct, ale celkové testování se skládá ze dvou částí. Chodí k nám samoplátci a lidé, jež poslal praktický lékař nebo hygiena. Příchozím se vytisknou žádanky a následně jdou za mnou. Já jim udělám výtěr, který se zakonzervuje. Pro vzorky jezdí laboratoř třikrát denně.

Lidovky.cz: Chodí k vám více lidé se žádankou, nebo dominují samoplátci?
Samoplátců chodí málo. Máme jich v průměru zhruba deset denně, ale výtěrů provádíme okolo dvou set padesáti. Testujeme od šesté hodiny ranní. Celkově jsme tam vždy osm hodin. Jde o náročnou práci, při které se téměř nezastavíme. Pro mě je nejhorší to brzké vstávání. Musím se budit už po čtvrté hodině, což je pro mě složité, protože jsem zvyklý pracovat většinou dlouho do noci.

Lidovky.cz: Co dalšího kromě brzkého vstávání vám přijde na takové práci těžké?
Nošení ochranného obleku. Ráno je mi v něm zima. Když odpoledne vysvitne slunce, začínám se potit. Vzdávám hold všem kolegům, kteří v ochranných oblecích pracovali v létě. Když se teplota vyšplhala na třicet stupňů, muselo to být šílené.

Lidovky.cz: Věříte, že vás ochranný oblek před nákazou dostatečně ochrání?

I přesto, že se dostanu do blízkého kontaktu s nakaženými pacienty, jsem s oblekem ve větším bezpečí, než když jdu bez něj pro nákup do supermarketu. Navíc dodržujeme přísná hygienická opatření. V našem stanovišti máme dva stany. V jednom pracuje moje partnerka, kde probíhá administrativa. Nacházejí se tam ledničky a počítače.

Ve druhém stanu máme všechny potřebné ochranné pomůcky a převlékáme se v něm. Výtěry provádím mezi stany. Po každém si vyměním jednorázové rukavice. Výtěr z nosohltanu často pacienty nutí kýchat a slzet. Děje se to především dětem, jichž k nám chodí mnoho. Navíc ho provádíme z obou nosních dírek. Potenciálně jsem kvůli tomu vystaven velkému riziku nákazy, ale obleky nás chrání velmi dobře, takže se covidu-19 nebojím.

Lidovky.cz: Jak snáší výtěry z nosohltanu malé děti?
Provést výtěr dítěti je mnohem komplikovanější než dospělému. Hned na začátku většinou děti vystrašíme tím, jak vypadáme v ochranných oblecích. To, jak bude výtěr probíhat, vždy záleží na povaze dítěte. Některým to nevadí, a dokonce se smějí, ale jiné hystericky pláčou. Snažíme se s dětmi komunikovat a utěšovat je. Dáváme jim bonbony a celkově se snažíme jim výtěr co nejvíce zpříjemnit.

Výkon je nepříjemný, ale nebolí. Primárně jde o to, že děti mají velký strach. Záleží, jak je rodiče na ten zákrok připraví. Někteří si s nimi o tom povídají už dva dny před výtěrem a zkouší ho doma napodobit třeba vatičkou. Díky tomu se děti tolik nebojí.

Lidovky.cz: U dětí, které mají hysterický záchvat pláče, výtěr nakonec proběhne? 
Výtěr proběhnout musí. Když už je dítě tak vystresované, že ho popadne hysterický záchvat pláče, není možné ho nijak utišit. V takovém případě mu musíme držet ruce, nohy a hlavu. Bohužel je to trochu násilnější metoda, ale nedá se nic dělat. Tak vystresovaných dětí naštěstí moc není. Bojím se, že si vystrašené dítě během výtěru samo ublíží. Může třeba škubnout hlavou a trochu se poranit. Navíc hystericky plačící dítě vystraší i ty další v řadě.

Lidovky.cz: Jak staré bylo nejmladší dítě, kterému jste vytíral nosohltan?
Nejmladší bylo teprve dvoutýdenní miminko. Vzal jsem stěr extrémně opatrně, aby se mu nic nestalo. Na chvíli začalo plakat, ale pak usnulo. Po mé zkušenosti jsem zjistil, že statečnější při vytírání nosohltanu bývají holčičky. A tříleté děti to většinou snáší mnohem lépe než pětileté.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že lidem vytíráte obě nosní dírky, což je poměrně neobvyklé. Proč to děláte?
Vždy záleží na tom, jaké požadavky mají konkrétní laboratoře. My jsme dostali instrukce, abychom výtěr provedli z obou nosních dírek na každou stranu štětičky. Myslím si, že důvodem je, aby na ní bylo dostatek materiálu. Díky tomu může být test přesnější. Na některých místech se dělají výtěry i z krku, což je pro některé jedince příjemnější. Nově se začaly testovat i protilátky z krve, takže možností je více.

Lidovky.cz: Myslíte si, že je účinnější výtěr z nosohltanu, nebo z krku? 
Podle mě v tom není rozdíl. Nepříjemné jsou navíc oba způsoby. Tyčinkou se musí zajet opravdu hodně dozadu. Snažím se být šetrný a během výtěru s lidmi mluvit. Nejde jen o to, že tam dojedu tyčinkou, ale musí se mi podařit i ten materiál dobře nabrat. Vytření není příjemné, ale nebolí.

Při výtěru z nosohltanu lidem automaticky vyjedou slzy, což je běžný reflex. Pro mě jde o důkaz, že jsem zajel tak hluboko, jak bylo potřeba. Dávám si záležet na každém člověku. Myslím, že pokud se výtěr provádí moc rychle a nedostatečně, může vzniknout chyba v určení pozitivity.

Lidovky.cz: Vznikají v laboratořích chyby v testování?
Chybovost v laboratoři je naprosto minimální. Falešně negativní výsledky mohou vznikat při výtěru. Pokud se nenabere dost materiálu nebo se nezajede dostatečně hluboko, existuje určitá pravděpodobnost, že výsledek testu nebude správný. Někdy to stačí. Člověk, který to dělá, se může přesně trefit do potřebného místa, i když to provede rychle.

Výtěry dělají lidé, takže vždy existuje šance, že pochybí. Snažím se to dělat poctivě, aby pacient dostal výsledek, jenž odráží realitu. Často slýchávám od lidí, kteří se předtím nechali otestovat na jiném odběrovém stanovišti, že z výtěru měli jiný pocit. Podivují se nad tím, že to dělám pomaleji a více je to šimrá.

Koronavirus je specifický tím, že má širokou škálu příznaků, podle kterých často nikdo nedokáže rozpoznat, zda ho máte, či nikoliv. Proto se spoléháme hlavně na laboratorní testy. Měli jsme pozitivně testovaného pacienta, jehož kromě teplot a ztráty čichu navíc bolely vlasy. Jakýkoliv dotek vlasů byl pro něho extrémně nepříjemný. Pod rukama mi prošel i člověk, který se několik dní snažil usnout na kolenou a loktech, protože ho bolela kůže.

Lidovky.cz: Může výtěr z nosohltanu člověka nějak zranit?
Nemělo by se to stát, protože tyčinky, s nimiž se pracuje, jsou velmi tenké. Minimálně tedy ty, které k odběru vzorku používáme my. Když s nimi jedete nosními cestami opatrně, nemůže se nic stát. Nešetrnou manipulací se maximálně poškodí sliznice a spustí krev z nosu. Nechci tím nikoho strašit, protože to se děje opravdu jen velmi výjimečně.

Autor:

Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč

Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...