Afrika se v očích zběžného konzumenta médií může snadno stát propastí beznaděje, kontinentem uvězněným v cyklu hladu, chudoby a válek.
Claire Denisová ve svém posledním filmu tuhle představu posiluje, z afrických reálií ale skládá až abstraktní obraz země na konci, v níž ke svému konci neochvějně spěje i její hrdinka. Denisová a kameraman Yves Cape dokázali Afriku na jedné rovině velmi přiblížit – zachytit její živé barvy a vyhnout se přitom idealizovanému pohlednicovému exoticismu, zpřítomnit vůně i zápachy, zvuky i ticha, Sama v Africe má ale zároveň duchem blízko k (post)apokalyptickým fikcím, příběhům, v nichž konkrétní okolnosti, příčiny konfliktů, osobní historie hrdinů jsou znicotňovány vše prostupující atmosférou neodvratného zániku.
Claire Denisová je režisérka světového jména, známá především v relativně úzkém kruhu návštěvníků festivalů a filmových klubů, některé její snímky mohou pro nepřipraveného diváka představovat značnou zátěž. V kontextu režisérčiny filmografie je Sama v Africe snímek vůči publiku docela otevřený, jakkoliv má k typickému výpravnému velkofilmu ze vzdálených končin daleko.
Odehrává se v nejmenované africké zemi, kde probíhají boje mezi vládními jednotkami a povstalci – příčiny té války autorka nevysvětluje. Maria (Isabelle Huppertová) žije spolu s atypickou rodinou (bývalý manžel, jeho nová družka, jejich syn, Mariin syn, bývalý tchán) na kávové plantáži. Místní lidé utíkají pryč, někdejší manžel André (Christopher Lambert) chce místo také opustit, jen Maria zarputile zůstává, možná proto, že doma by nemohla být bojovnicí, jíž se cítí být, možná není schopná se vzdát iluzí – o rodině, světě či vlastní síle. Její vzdor nemůže být jiný než pošetilý, osudovému mechanismu ničení a od zábran oproštěné potřebě zabíjet není možné vzdorovat. Hesla na zdech mohou deklarovat odhodlání nevzdat se, za těmi zdmi ale jsou už jen mrtví. Denisová tu atmosféru odevzdané beznaděje vytváří suverénně. Nesnaží se šokovat naturalistickými detaily, samotné násilné skutky kamera zachycuje málokdy, pokud tak ale činí, nabývá film zdrcující intenzity. Zvlášť silně působí scény s dětskými vojáky, v nichž autorčin pohled, jakkoliv neumenšuje absurdní krutost jejich počínání, neztrácí něhu až mateřskou (k jejich spolupracovníka Denisové Suarta Staplese, jinak zpěváka Tindersticks). Snad jen postava povstaleckého vůdce Boxera (Isaach De Bankolé) je příliš poznamenaná velmi evropským, romantickým ideálem ušlechtilého a s duchem země spjatého divocha (který africký válečník poslední doby by mohl být jeho obdobou?). To je ale jen drobnost. Ve snímku Denisové nakonec nejde o analýzu problémů jednoho kontinentu.
Kromě mnoha působivých jednotlivostí z něho utkví především obraz hrdinky, toho „bílého materiálu“ (původní název filmu). Mariina vytrvalost a odhodlání se ukážou být jenom projevem ignorantství, arogance, úporné potřeby popírat realitu. Příběh filmu Claire Denisové je také příběhem pýchy jedné ženy (možná zastupující celý bílý svět), která sama sebe obsadila do role osamělé hrdinky, byla však jen statistkou v dramatu obecného zmaru.
***
Sama v Africe (Francie, 2009)
Režie: Claire Denisová
Hrají: Isabelle Huppertová, Christopher Lambert a další
Premiéra 26. 8.
