LN: Jsou pro vás záporné role zajímavější než ty kladné?
‚Nezůstane jediná kniha.‘ Nových 451° Fahrenheita se představuje první ukázkou |
Tak bych to úplně neřekl. Vlastně se ani nedívám na kapitána Beattyho z Fahrenheita jako na nutně záporného hrdinu. On se pokouší přežít, stejně jako všichni ostatní v tomhle příběhu. Byl vybrán a vycvičen, aby dělal určitou věc, pálení knih, a on ji dělá. Žádná z postav tady nemá moc na výběr – když chcete být rebel, musíte být ochotni opravdu hodně obětovat. Beatty si našel způsob, jak si může udržet svou pozici a zároveň mít soukromý tajný život. Nemyslím si, že by to bylo přímo štěstí, ale je to existence, se kterou je schopný se srovnat.
LN: Takže je to spíše určitá komplikovanost, která vás na rolích láká.
Ano, to rozhodně. Čím složitější ta postava je, tím více máte příležitostí jejím prostřednictvím objevovat a zkoumat lidskou povahu jako takovou. Nechci říct, že každý herec, ale většina herců hledá takové výzvy, nové hranice, něco, co ještě neprozkoumali.
LN: Kapitán Beatty v Bradburyho románu vysvětluje, jak politická korektnost zničila literaturu. Ve filmu se jako příklad uvádí Huckleberry Finn, o jehož vhodnosti se v Americe debatovalo poměrně nedávno. Měli bychom se knih takto bát?
Víte, aby mohly knihy někoho urazit, musí mít pro lidi nějakou váhu. Takže pokud se někdo kvůli knihám rozčiluje, je to svým způsobem dobrá zpráva. Dneska ale v Americe nevidím moc lidí, kteří by se cítili dotčeni literaturou. V každém případě urážet se nad věcmi je vždycky zjednodušující, povrchní reakce. Lepší je zkusit pochopit, proč ta věc existuje, než se jednoduše cítit uražený.
LN: Vy sám stíháte číst knihy?
Upřímně řečeno velká část toho, co čtu, se vztahuje k mé práci. Nemám moc času na něco dalšího. Teď třeba natáčím Malou bubenici podle románu Johna le Carré, takže to je i má četba z poslední doby. Ale také se mi stalo, když jsem natáčel v Londýně, že jsem šel po Portobello Road a jen tak jsem si koupil starý výtisk Neblahého Judyho od Thomase Hardyho. Nad tím jsem si úžasně odpočinul.
  |
LN: Letošního předávání Oscarů jste se nezúčastnil, i když byl váš film Tvář vody největším favoritem a získal hlavní cenu. Nelákají vás takové ceremoniály?
Byl jsem tehdy v Chicagu, režíroval jsem tam divadelní hru a ta měla ten večer derniéru. Chtěl jsem ji naposledy vidět, potkat se s herci, měli jsme pak takovou malou oslavu. A potom jsem zašel do hospody a podíval se na Oscary v televizi. Někdo mě u toho vyfotil a vím, že ten snímek pak různě koloval.
Obecně si ale opravdu na různých ceremoniálech nepřipadám ve své kůži. Je těžké se tam cítit uvolněně. Je mi nějak proti srsti celá ta atmosféra poplácávání se po zádech... Vzpomínám si v téhle souvislosti na svůj rozhovor s manažerem Boba Dylana, když jsme před dvěma lety točili film Trouble No More. Jeho základem jsou nahrávky z Dylanova gospelového turné v roce 1980. A ten manažer mi vyprávěl, jak strašně těžké bylo pro ten film Boba Dylana získat, protože pro něj je to prostě minulost. Už to neexistuje a nezáleží na tom. Přemýšlí jen o tom, co dělá teď. S tím souvisí i jeho váhání s převzetím Nobelovy ceny.
Já to mám trochu podobně. Nedokážu sedět a dívat se na všechny filmy, v kterých jsem byl, a říkat si páni, ty jsi neuvěřitelný. To by bylo vážně na hlavu.
LN: Ale přesto může prokazatelný úspěch člověku zvýšit sebevědomí, nebo ne?
Nejspíš ano... Ale vždycky někdo může říct – ten výkon byl děsný a ty jsi blb. Tahle obava někde vzadu nikdy nezmizí.
LN: Co vás nejvíc přitahuje na herecké profesi?
Mám rád výzvy. Rád si dávám smělé cíle a rád pracuji s lidmi, o kterých si myslím, že jsou na tom podobně. Ale nemyslím si, že bych si někdy mohl být nějak jistý svými úspěchy. Protože to je smrt pokroku.
LN: Už jste se zmínil o svém účinkování v divadle, kde nejen hrajete, ale i režírujete. Dává vám divadlo oproti filmu něco navíc?
Rozhodně. Je to organická, živoucí věc, stále se mění, roste. Když natočíte film, je to jakoby zamrzlé. Jednou je to hotové a konec. Chtěli byste si s tím třeba ještě pohrát, ale nemáte tu možnost. V případě divadla ji máte.
