Denisa & Jolanta
Tyto dámy se znají už dvacet let. I když se cesty historičky umění, galeristky a spisovatelky Jolanty Trojak a módní designérky Denisy Nové během let přibližovaly a oddalovaly, před rokem se intenzivně propojily. Autorka knihy Svatava má na sobě hedvábné kimono a krajkované punčochy, tvůrkyně těchto modelů jednoduché džíny a oversized sako.
Ono propojení se událo díky knize Svatava, románového debutu Jolanty Trojak. „Měla jsem v hlavě takový PR plán,“ vzpomíná Jolanta Trojak, když sedíme nad šálkem studené kombuchy, „vytvořila jsem si seznam inspirujících žen, s nimiž souzním, a kterým jsem chtěla poslat výtisk se speciálním věnováním. Nakonec jsem svůj nápad nestihla realizovat. Ale většina žen z onoho seznamu se mi pak sama ozvala. Knihu si pořídily samy,“ dodává.
Asi nebude překvapením, že jednou z těchto spřízněných žen byla i Denisa Nová, návrhářka, která se na české (a moravské) módní scéně pohybuje od roku 1999. V románu o józe, okultismu, ale i cestě k sobě samému se prý našla. Symbolické. Díky práci absolventky oděvního ateliéru ve Zlíně se před zmíněnými dvaceti lety našla i autorka knihy Svatava Jolanta Trojak.
Spisovatelka, kurátorka a historička umění Jolanta Trojak je věrnou zákaznicí Denisy Nové od návrhářčiných začátků. Kousky, které si pořídila před dvaceti lety, stále drží a s oblibou po nich pokukuje i její dcera. Existuje lepší definice udržitelnosti?
Byla tehdy ještě studentkou dějin umění a platila za černou ovci. „V té době intelektuálové považovali módu za něco povrchního. A já, holka, která od dvaceti let pracovala v módních časopisech a co si vydělala, investovala do módy, jsem v tomhle ohledu hodně vybočovala. Móda pro mě byla a je jednou z forem umění. Dodnes nerozumím tomu, proč by se vnitřní krása, vnitřní zájem o estetiku, nemohly promítnout i do vnějšku, do oděvu,“ říká přesvědčivě. Dodává, že v době, kdy začala módě - na rozdíl od svých vrstevníků - věnovat finance i pozornost, ji to zavedlo právě do butiku Denisy Nové. „Návrhářů tu tehdy nebylo tolik, já vzpomínám v podstatě jen na Kláru Nademlýnskou a Denisu.“
Propojení, které vydrželo dvě desítky let, bylo na světě. Jolanta Trojak, od té doby věrná zákaznice Denisy Nové, má k dnešnímu dni v šatníku ke dvaceti kouskům. Za stálice považuje zimní kabáty, třeba ten v čokoládové barvě a kimonového střihu, tmavomodrý s výrazným límcem, nestárnoucí kožené bundy, které Denisa Nová často v kolekcích opakuje, ale i snadno kombinovatelné hedvábné šaty. Po všech zmíněných dnes sahá i Jolantina dvanáctiletá dcera Stella. To u modelů návrhářky Denisy Nové prý není nic neobvyklého.
Hledání středu
„Stává se vcelku běžně, že si dcery půjčují kousky z šatníku svých maminek. Hodně mě baví, když se tohle děje ještě ob další generaci,“ usmívá se Denisa Nová, která svůj první, brněnský butik otevřela rok před začátkem nového tisíciletí, ten pražský o čtyři roky později. „Mám jednu klientku, bude jí 70 let a nedávno mi říkala, že si k ní do skříně chodí i její vnučka. Vzít si na sebe koženou bundu po babičce je trochu rebelské. A mně to z hlediska mé tvorby dává velký smysl,“ dodává návrhářka tichým hlasem.
Do pražského butiku v Náprstkově ulici a do toho brněnského v ulici Veselá chodí právničky, herečky, filmové producentky, ale i ženy, které se rozhodly věnovat rodině, být maminkami a zůstat doma. Co mají všechny z nich společné? „Všichni mí zákazníci jsou sví. Myslím, že máme podobný pohled na svět. A mnoho z nich, stejně jako já a Jolanta, cvičí jógu,“ popisuje Denisa Nová složení klientely.
Prodej kolekcí tvoří dvě třetiny jejího byznysu, zbytek zakázková tvorba. Tu designérka rozšiřovat nechce. Návrhářčino pojetí módy spočívá právě spíše v autorské butikové nabídce. „Pro mě je v tomto způsobu práce asi největší tvůrčí svoboda, vyváženost a prostor pro jedinečnost, autenticitu zákazníka i návrháře,“ říká.
Nejistota je běžnou součástí mého designérského života, říká jedna z nejznámějších českých módních návrhářek |
„Jak dozrávám a blížím se k padesátce, oceňuji, že Denisiny věci jsou okázale neokázalé,“ přemýšlí zase Jolanta Trojak, proč ji to k tvorbě Denisy Nové stále táhne, „i díky přírodním materiálům v podstatě necítím, že bych na sobě měla oblečení. Šatům nesloužím, nepřizpůsobuji se jim, ale navzájem se doplňujeme a podporujeme.“ Na modelech, které bychom mohli popsat jako nadčasové a elegantní, cení také nápad, vtip, lehkost, to, že nejsou excentrické, ale ani nudné. „Denisiny modely skvěle vyvažují jednoduchost i hloubku,“ říká s odkazem na harmonii a jogínskou praxi, které se věnuje dlouhá léta, a to nejen při návštěvách Indie.
Klientky Denisy Nové, především ty, které do butiku chodí nakupovat často, jsou jedním z hlavních podnětů pro tvorbu každoročních kolekcí. „Doufám, že si někdo neřekne, že ho kopíruji, ale ráda se nechávám inspirovat tím, jak moje kousky zákaznice nosí a s čím je kombinují,“ říká návrhářka. Jinak tomu nebude ani v právě chystané linii A/W 23-24. Denisa Nová v ní představí i ikonické kusy, jako jsou roláky, saka, body nebo overaly. To vše s nápaditými konstrukčními nebo barevnými detaily.
„Ráda se obklopuji ženami, které šly v životě nebo kariéře jinou cestou. A také těmi, s nimiž je možné navázat hluboký vztah. A s Denisou to jde. Žádná z konverzací, které jsme kdy vedly, nebyla plytká,“ říká Jolanta Trojak. „Za těch dvacet let jsme se sobě neztratily a věřím, že se na tom nic nezmění ani v následujících letech.“
Miro & Martina
Do tohoto prostorného ateliéru se návrhář původem ze Slovenska přestěhoval teprve před pár týdny. V době, kdy jsme Mira Saba v jeho novém tvůrčím prostředí navštívili, fungoval v mírném provizoriu: v salonu v Myslíkově ulici měl pár štendrů s modely z předchozích kolekcí, figuríny byly ledabyle opřené o zeď, šicí stroje s výhledem do klidného vnitrobloku čekaly na zprovoznění. „Snažil jsem se barevně neutralizovat. Vyčnívat by přece dneska měla Martina,“ říká směrem ke své zákaznici Martině Roženské, jednatelce účetní společnosti.
Na focení přišla v objemné, zeleno-modré, mírně lesklé košili z nepoddajného materiálu a v úzkých černých kalhotách. Vše od Mira Saba, módního návrháře, který společně s Monikou Krobovou už druhým rokem vede ateliér Módní tvorby na UMPRUM. S Martinou se potkali před necelým rokem, a to díky Dominice, její dceři.
Nejlepší kamarádka Martiny Roženské, Mirova klientka, přišla za návrhářem s tím, že dcera její blízké přítelkyně, studentka fashion designu v Miláně, shání stáž. Návrhář souhlasil, že si ji k sobě do ateliéru vezme na zkušenou. S maminkou Dominiky se pak potkali náhodou na vernisáži Liběny Rochové, kterou matadorka české módy uspořádala po své poslední přehlídce. Martina Mira oslovila a hned na akci se domluvili, že se potkají v ateliéru.
Martina si tu prý zkusila všechno, co šlo, a v následujícím roce si od návrháře nechala několik věcí ušít. „Nemůžete po Martině chtít, aby vám řekla, kolik toho ode mě má. Nechodí sem ani rok a bude to číst její muž,“ směje se Miro Sabo. „Navíc nejde ani o to, kolik modelů kdo má, jako spíš o přístup, který u mě klientky hledají,“ dodává.
Zakázková tvorba je jeden z pilířů ateliéru Mira Saba. Dalším jsou kolekce, z nichž pak tvoří variace pro jednotlivé klientky. Tento rok plánuje designér a pedagog na UMPRUM linii ladit do černé a zlaté barvy.
Příklad paní Martiny mluví za vše: na zakázkovou tvorbu, gros salonu Mira Saba, měla do seznámení se slovenským návrhářem jasně negativní názor. Když byla malá, nechali jí rodiče na míru ušít oranžovou kostkovanou sukni, kterou musela nosit, přestože ji výsostně nesnášela. Druhé krejčovské trauma si odnesla, když si chtěla nechat vyrobit lněný set podle předlohy modelů z Max Mary. Místo ladných letních kousků se jí ale do rukou dostaly brokátové napodobeniny, které se ani zdaleka nepodobaly vytoužené šabloně. Vše skončilo ve skříni a Martina Roženská se zařekla, že už si nikdy nic nenechá šít na míru.
Přesvědčil ji až Miro Sabo. „Nejsem tu od toho, abych diktoval, abych někomu nutil svůj vkus. Jsem spíš prostředník mezi zákazníkem a dílnou, kde mám zkušené krejčové,“ říká návrhář. „Důležité je, že se se zákaznicemi bavím, snažím se pochopit, jak žijí, abych potom mohl splnit všechny požadavky na oděv,“ říká. To potvrzuje i milovnice sytých barev Martina Roženská: prý donutila návrháře pokukovat po pestřejších barvách, než s kterými dosud pracoval.
Široké rozpětí
V salonu Mira Saba mohou vznikat nejen variace na modely z pravidelných kolekcí, ale také jakýkoliv oděv na míru. „Řádově mám desítky zákaznic a vrací se. S mnoha z nich to funguje na bázi přátelských vztahů. Myslím si, že to může být tím, že se dámy přede mnou musí převléknout, čímž mezi námi mizí bariéra a případný stud,“ přemýšlí designér.
Když popisuje svou klientelu, naráží na zajímavý paradox. Že hlavními zákazníky tuzemských návrhářů jsou celebrity? To je podle něj mýtus. „Většinou ke mně chodí ženy, které nevidíte na obrazovkách, protože dělají běžná povolání. Jsou to lékařky, právničky, podnikatelky,“ vypočítává. Věkové rozmezí zákaznic je široké, od 30 do 80 let. Jeho klientky, jak zdůrazňuje, jsou také ženy s různými velikostmi.
Považuje to za výhodu: jakmile existují mantinely, které vytyčují, co na postavu dané zákaznice může vymyslet, lépe se mu tvoří. „Vlastně je to něco, co teď řeším i ve škole. Přemýšlím, na kolik mám studentům nechávat prostor vytvářet modely na 180 cm vysoké, hubené modelky, u nichž si můžete dovolit v podstatě cokoliv, a na kolik je mám učit, jak vyhovět potřebám normálních žen, které nemusí do konfekčních velikostí zapadat,“ říká.
Její modely nosí celebrity po celém světě. Inspirují mě historické kostýmy, říká návrhářka Dominika Kozáková |
Ostatně s faktem, že většina žen nemá 180 cm a ploché břicho, tu v ateliéru pracují důmyslně. Pokud to materiál a daný model dovolí, šijí se tu větší švy. To znamená, že se s šířkou a velikostí oblečení dá v průběhu let pracovat.
I proto si Miro Sabo myslí, že zakázková výroba má potenciál růst. „Kina také nezmizí jen proto, že máme možnost dívat se na filmy doma. U zakázkového šití jen musíme dát vědět mladé generaci. Ta se narodila do takového přebytku, do takové nabídky, že lidi z generace Z ani nenapadne nechat si ušít něco na míru,“ myslí si návrhář.
Pokud se mu povede povědomí o možnosti šít si přímo na tělo mezi mladé lidi rozšířit, bude si muset Martina Roženská nechat od Mira posílat vizitky. „Už jsem si to říkala několikrát. Pravidelně, obzvlášť v téhle košili, se mi stává, že mě lidi zastavují na ulici a ptají se mě, kde se dá model pořídit.“
Klára & Carolien
„I can imagine! No problem, láska. Just drive safely,“ říká módní designérka Klára Nademlýnská do telefonu. Za okny jejího butiku v centru Prahy se valí provazy deště. Srpnový den připomíná spíše listopad a všichni, kdo mohli, vyrazili ven autem. I Holanďanka Carolien Vos, jedna z dlouholetých zákaznic české módní návrhářky. Bydlí za městem směrem na Brno, na cestě ji tak zdržela dlouhá ranní zácpa. „Omlouvá se, nerada chodí pozdě,“ odkládá Klára Nademlýnská telefon.
S Carolien Vos, filantropkou, jež se angažuje například v centru pro léčbu rakoviny Maggie’s v nizozemském Groningenu a dalších dobročinných organizacích, se potkaly na akci Nadace Terezy Maxové dětem. Bylo to před více než 20 lety, krátce poté, co se Carolien Vos přestěhovala se svým mužem z Holandska do Jihlavy a pak do Prahy.
„Poprvé jsme se s Klárou viděly na charitativní módní přehlídce Terezy Maxové,“ vzpomíná. Padly si do oka, další den se tak Holanďanka usazená v Česku vydala za návrhářkou do butiku. Tato příhoda ostatně kopíruje fakt, který byl pro tuzemskou designérku v začátcích její kariéry příznačný: do butiku to lákalo spíše cizinky, expatky, Češky přišly prémiové módě a zakázkové výrobě na chuť až později.
Více než 80 % šatníku Carolien Vos tvoří modely od české návrhářky Kláry Nademlýnské, ale Carolien si oblíbila i českou značku Port of Stars. Za 20 let, co se s Klárou Nademlýnskou znají, se z nich staly blízké kamarádky.
Carolien si při první návštěvě butiku Kláry Nademlýnské odnesla černý kabát s koženými detaily. Za tu dobu prošel jen lehkou úpravou obnošeného materiálu, Carolien Vos ho má ve skříni dodnes. „Stále ho nosím. Občas si ho půjčuje moje dcera,“ říká šestapadesátiletá cizinka s tím, že i díky podobně starým dětem se z ní a Kláry Nademlýnské staly dobré přítelkyně.
Na focení přišla Carolien Vos v jednoduchém pleteném topu. Jeho autorkou je též česká módní návrhářka, která s tvorbou v tuzemsku začala už v roce 1998. Ten svršek je také více jak dvacet let starý, pořád drží tvar a jen málokdo by hádal, že zažil vstup České republiky do Evropské unie, ekonomickou krizi i tornádo na Moravě. „Jen jsme mu musely vyměnit gumu, která zpuchřela. Jinak drží perfektně,“ říká Carolien Vos, když se převléká do elegantních džínových šatů s nabíranými rukávy
Čtvrtstoletí na scéně
Ve svém šatníku má Carolien Vos až 80 % věcí od Kláry Nademlýnské, pravidelně nakupuje nové kolekce a také navštěvuje designérku v ateliéru, kde si vyhlíží limitované kousky. Vlastní například fialové hedvábné šaty s potiskem od textilní výtvarnice Andrey Vytlačilové.
„Jak bych popsala svou klientelu?“ zamýšlí se návrhářka. „Jsou to ženy od 30, 35 let. Většinou už mají svůj styl, vědí, v čem se cítí dobře, a nebojí se experimentovat. Hodně mých zákaznic je ze světa byznysu - buď mají vlastní, nebo to jsou manažerky, bankéřky,“ popisuje. Doplňuje, že od samého začátku, kromě Carolien, u ní nakupuje a nechává si šít na míru kolem 50 zákaznic. Další desítky se pravidelně obměňují a organicky přibývají nové.
Letos to bude 25 let, co značka Klára Nademlýnská působí na českém trhu. Oslavou nebude pompézní přehlídka, ale spíše ohlédnutí se tvorbou. „Rozhodla jsem se, že si tento rok zavzpomínám na modely z minulosti. V nové kolekci, kterou bych měla představit na podzim, budou i nové varianty starších modelů, které by si moje klientky rády oživily,“ říká Klára Nademlýnská. Chybět by neměly elegantní kousky v podobě nadýchaných halenek, ale i sportovnější modely, jako jsou jednoduchá trička nebo elegantní kalhoty.
Malá revoluce a změna k lepšímu. Autorem olympijské kolekce v Paříži bude módní návrhář Jan Černý |
Ve výroční řadě pak bude Klára Nademlýnská pokračovat ve spolupráci s dalšími umělci z jiných odvětví. V minulosti to byla například Andrea Vytlačilová, malířka Michaela Červená, jejíž obraz vévodí pražskému butiku, nebo grafický designér Jan Lébl. V tomto roce bude na některých kouscích pracovat i syn Kláry Nademlýnské. Ten už v minulosti vytvořil logo značky z kreslených postaviček, dnes pracuje na jeho re-designu.
„Víte, co je legrační? Že jsem nikdy nepřemýšlela o dnes tak často skloňované udržitelnosti. Až moje dospělá dcera, která vystudovala environmentalistiku a je v tomto ohledu hodně odpovědná, mi řekla, že se jí líbí, že nosím jen české návrháře a že jejich modely jsem schopná nosit i několik let,“ směje se Carolien Vos. Že je teď trendy růžová nebo jakákoliv jiná barva, neřeší. Má za to, že tvorba Kláry Nademlýnské je nezávislá na trendech.
„Nemám problém nosit letní šaty v zimě, třeba s rolákem. Elegantní šaty pak rozbíjím sportovními teniskami,“ uvádí příklady. „Tohle mě těší asi ze všeho nejvíc,“ navazuje Klára Nademlýnská. „Nesnáším, když lidé mají oblečení v šatně, nenosí ho a čekají, až přijde příležitost, na kterou by si ho mohli vzít. Mám naopak ráda, když oblečení s mými klientkami žije a tady Carolien s tím rozhodně žít umí.“
