Paříž zažívá další z horkých červencových dní. Noviny jako by se nemohly shodnout, co čtenáře zaujme víc – že je tohle léto nejteplejší, jaké jsme kdy měli, nebo nejchladnější, jaké mít budeme? Rozpálená Rue de Verneuil na levém břehu Seiny je přesto plná lidí. Přišli se rozloučit se ženou, jíž byla tato adresa domovem. Její jméno totiž plní od včerejška novinové titulky stejně jako počasí: Jane Birkin.
„Birkin? Jako ta kabelka?“ předváděla kdysi na přehlídce Hermès Luku Leitchovi, redaktoru britského Vogue, jak na ni reagují v Americe. „A já na to říkám: ‚Jo, je to tak. A tahle kabelka vám teď zazpívá!‘“ Představte si, že propůjčíte jméno kabelce, která se stane slavnější, než jste vy sama… Nejsem ale v Paříži, abych se dozvěděl více o legendárním modelu od Hermès z osmdesátých let. Přiletěl jsem poznat legendy budoucí.
Nazítří proto mířím do Pantin, stylového předměstí Paříže, kde se nachází jedna z manufaktur značky. Právě tady má dnes zázemí také Priscila Alexandre Spring. Po studiu módního designu v Lisabonu pracovala v Paříži pro značky Louis Vuitton a Balenciaga, později působila u Proenza Schouler v New Yorku, než přijala pracovní nabídku Kenza a vrátila se do Paříže.
V oddělení kabelek a drobného koženého zboží Hermès tvoří od roku 2015, poslední tři roky ho kreativně vede. Její ateliér se rozkládá do několika menších dílen lemujících hlavní, společnou místnost. V jedné se zkoušejí nové nápady s kůží, jiná patří výhradně kovovým sponám, další zase speciálním objednávkám. Když si sedáme, děkuju jí, že si na mě našla čas.
Za dobu, co je na této pozici, souhlasila s interview naživo jen dvakrát – tím druhým je náš dnešní rozhovor pro Esprit LN. Rozhovory asi nemá zvlášť v oblibě, že? „Jak upřímná mohu být?“ říká a vzápětí dodává vysvětlení, které je velmi Hermès: „Mám ráda klid na práci.“ Pokud mají totiž kreativní ředitelé domu něco společného, pak to, že necítí potřebu být viděni a jsou raději, když za ně hovoří výsledné produkty.
Pojďme se vrátit v čase do doby, kdy jste u Hermès začínala. Ocitnout se u značky s tak bohatou historií musí být ohromující, připadal bych si jako Alenka v říši divů. Co vás při procházení archivem a poznávání vnitřního fungování domu nejvíc překvapilo?
Především tři věci, z nichž ani jednu jsem si dopředu nedokázala představit. Tou první byla velká kreativní svoboda, jakou Pierre-Alexis Dumas (umělecký ředitel značky) nám kreativcům dává. Dříve jsem pracovala na řadě různých míst a jednoduše se mi nechtělo věřit, že by to takhle u Hermès skutečně mohlo fungovat, připadalo mi to až bláznivé. Druhé překvapení přišlo, jakmile jsem měla možnost nahlédnout do archivu.
Naprosto jsem se tehdy ztratila mezi všemi těmi kabelkami; zkoumala jsem, jak jsou konstruované, a připadalo mi neuvěřitelné, s jakou jednoduchostí jsou navržené. Tím mám na mysli naprostou absenci nadbytečných detailů. Všechno, každičký steh, má svůj důvod a některá zapínání třeba fungují díky nějakému malému triku.
Tahle čistota a chytrost designu mi připadají velmi zajímavé, nutí vás přemýšlet. A zatřetí to byla skutečnost, že Hermès své kabelky vždy opravuje. Tedy věděla jsem, že je pro značku tenhle aspekt důležitý, ale netušila jsem, že je součástí výrobního procesu od samého začátku.
Vznik Birkin, nejslavnější kabelky světa. Málo se ví, že v Hermès každou kabelku vytváří jeden řemeslník od začátku do konce, s vlastními nástroji a vlastním stylem.
Znamená to, že když kabelku navrhujete, rovnou myslíte i na to, co by se jí mohlo přihodit?
Ano. Samozřejmě hovoříme o extrémně kvalitní výrobě, díky níž by se s kabelkou nic přihodit nemělo, ale pokud přece jen – jak ji opravíme? Ke každé proto máme diagram, který percentuálně zobrazuje opravitelnost. Představte si kabelku z jednoho kusu kůže. Kdyby se poškrábala, musela by se vyměnit celá. Z toho důvodu je potřeba mít takovou konstrukci, která umožňuje kabelku otevřít a vyměnit jen část. Takových detailů zohledňujeme spoustu, třebaže o nich při pohledu na hotový výrobek nemáte tušení. Tvorba je pro nás od začátku do konce holistický proces.
Turka si dnes dávám už jen z nostalgie, říká spoluzakladatel kavárenského řetězce The Miners |
Je všeobecně platnou pravdou, že pokud chceme vytvořit něco úplně nového, je nutné se nejdřív ohlédnout do minulosti. Které období v historii značky anebo která část jejího archivu k vám promlouvají nejvíc?
Mám slabost pro spony a zapínání. A pokud jde o období? Když byl kreativním ředitelem dámských kolekcí Martin Margiela (1997–2003). Ze všeho nejvíce mě ale inspiruje know-how domu, to je stěžejní součástí archivu také. Máme dlouhou jezdeckou tradici, z níž se dá donekonečna čerpat. Know-how si u nás totiž řemeslníci předávají z generace na generaci, přičemž každá ho něčím obohatí a posune.
Už při navrhování se bere ohled také na to, aby byla každá kabelka opravitelná. Pokud se poškodí, jsou řemeslníci značky schopní danou část vyměnit za novou.
Zrovna Birkin Anate je toho dobrým příkladem. (Slavná kabelka zdobená po stranách dlouhými, extravagantními westernovými třásněmi stojí za Priscilinými zády.) Je na první pohled rozeznatelná, a přitom nečekaná. Co vás k jejímu vytvoření vedlo?
Myslím, že to je vcelku jasné. (směje se) Jak už jsem říkala, Hermès má jezdeckou tradici, a protože jsme globální značka, je podle mě důležité, abychom sdíleli naši vášeň s jinými kulturami z celého světa. Loni jsem se proto s týmem vydala do Texasu, kde je takovýchto kovbojských prvků všude dost, a tak jsme si řekli, proč nepřidat třásně i na Birkin? Tak prosté to je. Věc se má tak, že když vytváříme zbrusu novou kabelku, snažíme se být trochu klasičtí, a když naopak obměňujeme klasické kabelky, snažíme se jim dodat na lehkosti, udělat je zábavnými, zkrátka aby z nich čišela radost.
Do jaké míry se dá předpovědět, která kabelka se stane slavnou, a nakolik jde spíš o šťastnou shodu okolností?
Kéž bych úspěch dokázala předpovědět! Tak nějak tušíte, co bude fungovat, ale žádný vzorec na vytvoření ikonické kabelky neexistuje. V Hermès se navíc neřídíme marketingem. Pomohlo by nám to? Nejspíš. Měli bychom lepší představu o tom, co naše klienty přitahuje. Pro nás je nicméně důležitější kreativní svoboda. Dát vzniknout nové ikoně je pochopitelně naším cílem každou sezonu. Musíme to neustále zkoušet, vnímat kulturu a to, jak se proměňuje, sledovat současné dění a reagovat na něj.
Zároveň ale nejsme vyloženě módní značka, neřídíme se trendy a usilujeme především o to, aby se našim kabelkám dařilo navzdory času. Podívejte se třeba na Kelly. Vznikla ve třicátých letech, tehdy se jmenovala Petit sac pour dames (doslova „malá kabelka pro dámy“) a v našem vlajkovém obchodě na 24 Rue de Faubourg Saint-Honoré se prodávala další dvě desítky let, než ji Grace Kelly proslavila tím, že za ni schovávala těhotenské bříško před fotografy. Ve třicátých letech nemohl nikdo tušit, že bude tahle kabelka tak ikonická a úspěšná i o téměř století později.
Model Birkin Anate.
Někdy mám pocit, jako bychom ikonickým kabelkám věnovali tolik pozornosti, až kvůli tomu přehlížíme ty, co se legendami teprve stávají. Je to paradoxní, vezmeme-li v potaz, že je móda založená na neustálé změně. Nemáte někdy pocit, že se lidé bojí toho, co je nové?
Neustále. Lidé obvykle kladně reagují na to, co už znají, je to pro nás totiž něčím uklidňující, méně riskantní. Když jsme v pubertě, máme chuť takové pořádky narušovat a děláme všechno, jen ne to, co se od nás chce. Ale připadá mi, že jak stárneme, tenhle drive se z nás vytrácí.
Z mého pohledu patří mezi vaše nejodvážnější kousky So Médor a Mini Médor, inspirované psími obojky. Jejich design boří očekávání toho, jaká by kabelka měla být. Pro koho jste je navrhovala?
Popravdě řečeno pro kohokoliv, koho by mohly oslovit. Pes má v historii našeho domu své místo. Je to koneckonců nejlepší přítel člověka i koně. Ve sbírce objektů Émila Hermèse je neskutečné množství obojků, některé jsou třeba i zdobené koňskou hřívou jako tahle verze Mini Médor. (Priscila sundává kabelku z poličky a ukazuje mi ji.) Je to zajímavý kód, kterému jsem se chtěla věnovat. Líbí se mi kulatý tvar kopírující obojek, poutko je zase inspirované vodítkem, u So Médor se dá stejným principem i zkrátit. Mám ráda, když je produkt dotažený do posledního detailu.
Malá revoluce a změna k lepšímu. Autorem olympijské kolekce v Paříži bude módní návrhář Jan Černý |
Dalším silným designem je Della Cavalleria. Jaký příběh stojí za ní?
Chtěla jsem jejím prostřednictvím vyprávět o tom, co je pro Hermès výjimečné. Na našich poradách často padne, že se s kůží nedá pracovat bez správných kovových komponentů a naopak – celé kouzlo našich kabelek spočívá v tom, že tyhle dvě složky dokonale souzní. Jak už jsem říkala, mám pro zapínání a spony slabost, takže když jsem si listovala tímto katalogem (vytahuje z knihovny silnou publikaci), který je takovou naší interní biblí, našla jsem koňské udidlo, které mě inspirovalo ke sponě.
Ta dokonale objímá kůži, a tím udává její tvar evokující sedlo. Na oko to působí jednoduše, ale skrývá se za tím opět unikátní know-how. Spona je zároveň velmi oblá a hladká, příjemná do ruky, téměř svůdná. Ráda si s ní bezděčně hraju, jako si lidé hrají třeba se šperkem. (Priscila se odmlčuje a krátce si kabelku prohlíží.) Vlastně myslím, že je to naše nová klasika. No, to byl aspoň náš záměr. Už zase! (směje se)
Málokdo si uvědomuje, kolik času a energie za takovou kabelkou stojí…
To je pravda. Scházíme se tu každý den, abychom diskutovali nad tím, co je možné a co ne. Já mám možná nápad, ale řemeslníci zase mají ono know-how, a každá kabelka je tak výsledkem týmové práce.
Co pro vás a váš ateliér zatím bylo nejtvrdším oříškem?
Každá nová kabelka představuje nějakou výzvu, což vnímám jako pozitivní, pohání nás to vpřed. Z toho důvodu také na každé pracujeme tak dlouho. Ale nejtvrdší oříšek? Asi bych řekla, že kabelka z mycelia (Sylvania).
Ta byla velkým překvapením. Nechtělo se mi věřit, že jste vyrobili kabelku z houby.
Ano, z houby. Nebo tedy z mycelia.
Asi bych neměl tvrdit, že je vyrobená z houby, že?
To je v pohodě, můžete říkat, že je z houby. (směje se) Ta byla velkou výzvou, protože jsme chtěli mycelium zpracovat tak, aby měl materiál vlastnosti srovnatelné s těmi kůže, třebaže to kůže není, a chová se proto pochopitelně jinak. Vyžádalo si to řadu pokusů, než kvalita dosáhla standardů Hermès.
Už jsme naťukli téma kreativní svobody. Chápu to správně, že předem nedostáváte žádné zadání shora?
Ano, Pierre-Alexis Dumas vybírá téma roku a udá jím pro všechny kreativce v Hermès tón, ale je čistě na nás, jak se tématu zhostíme. Vždy je zajímavé. Někdy je velmi abstraktní, někdy méně, to na příští rok mě baví moc.
Sledujete během kreativního procesu, jak s ním nakládají jiné ateliéry?
Kdepak, každý ateliér funguje nezávisle. A jednou za šest měsíců potom máme prezentaci, kde vidíme všechny kolekce pohromadě. V Hermès se od nás neočekává, že budeme systematičtí a půjdeme všichni stejnou cestou. Když přijdete do butiku na 24 Rue de Faubourg Saint-Honoré, dojde vám, že jde o mnohem víc než o módu, jde o celý životní styl. A každý produkt má proto svou auru – každý odráží hodnoty domu po svém.
Četl jsem, že v Hermès je ateliér kabelek a drobného koženého zboží místem, kde je všechno možné a každou avenue je třeba prozkoumat. Prozradíte, kterou z nich právě teď objevujete vy?
I to je zatím tajemstvím, pracujeme totiž až s dvouletým předstihem. Ale můžu prozradit jedno: zajímají mě nové materiály a nová know-how, která bychom mohli v našich kolekcích představit. To se nemění. Třebaže se všechny naše výrobky vyrábějí nebo finálně kompletují ve Francii, odborníky hledáme po celém světě, a tak se stane, že třeba na výšivce spolupracujeme s někým z Indie anebo barvíme kůži v Japonsku, protože je tamní starověká metoda barvení indigem zkrátka nejlepší. A tak neustále hledám něco nového, a to v té nejvyšší kvalitě. Abychom totiž mohli tradici domu udržovat nadále tak silnou, je nezbytné, abychom dokonale rozuměli všemu, co děláme.
(Později, až budu sedět v jednom z těch mála bister, kde se v téhle části Pantin můžete najíst, uvidím Priscilu procházet kolem, kabelku Della Cavalleria zavěšenou přes rameno, rukou si pohrávající se sponou.)
