Ten den byl pro Davida Valnera obzvlášť důležitý. V ateliérové huti v Přibyslavi u Havlíčkova Brodu právě probíhal testovací den. Venku bylo chladno, ve vzduchu byl cítit pomalu se blížící podzim. Pracovníci rodinné sklářské výroby, kde naopak bývá až nepříjemně horko, nastoupili do práce jako obvykle v 6 hodin ráno.
Místo odbavování běžných zakázek měli ale na programu něco jiného: testování nových barevných a materiálových provedení kolekce Fungus, přípravu komponentů k nábytku z téže řady a také vzorovací zkoušku zcela nové sklářské série. Do malé sklárny Valner Glass, kterou založil tatínek designéra Davida Aleš Valner, přijíždím kolem 11. hodiny. Skláři tu od začátku směny zvládli společně s Davidem Valnerem vytvořit na dvacítku produktů.
V huti to žhne, pece rozehřáté na více než 1200 stupňů hlasitě hučí a tři zaměstnanci výroby předvádějí ladný tanec. Jeden z nich připravuje sklářské jádro, další dva tuhle malou oranžovou kuličku tvarují, foukají do formy a pak jí ručně pomocí nejrůznějších dřevěných komponent dávají finální tvar, třeba podobu růžové amorfní vázy připomínající obří sci-fi houbu. Na nedávno navržené úpravy svých váz a vzorování zbrusu nové kolekce nedohlíží jejich autor, designér David Valner, jen z dálky.
Do výrobního procesu se aktivně zapojuje. Například při testování nového povrchu sype na rozžhavenou vázu posyp z rozdrceného skla, který na jinak dokonale hladkém zevnějšku vytváří hrubou strukturu. V dalším kole sklářský designér usazený v Olomouci stříkací pistolí aplikuje speciální barvu na sklo. Používala se při výrobě secesního skla a dokáže na skleněné schránce vytvořit zajímavé metalické efekty.
Designér David Valner slaví úspěchy zejména v zahraničí. Jako jediného Čecha ho zastupuje galerie The Future Perfect se sídlem v New Yorku, San Francisku a Los Angeles. Jeho vázy najdeme i v prestižní galerii Rossany Orlandi. Největších ohlasů se designérovi zatím dostalo na nejnovější kolekci Fungus s amorfně tvarovanými vázami i nábytkovými solitéry.
Jindy drží v ruce skicák, pochoduje mezi skláři a jemnými tahy obyčejné tužky dotváří návrhy, které si chce ještě vyzkoušet. Ví, že v době drahých energií není možné ve sklárně, kde za běžného provozu pracuje až dvanáct lidí, ztrácet čas. „Je pro mě důležité, aby ze vzorovacího dne vzešly produkty, které se dají nafotit nebo prodat,“ říká David Valner.
„Už sice nejsem tak nervózní, jako jsem býval, protože vím, jak s materiálem pracovat, ale i tak mám pořád v hlavě, kolik celý vzorovací den stojí. Sklářství je v tomto ohledu velký luxus. Jedna hodina vyjde na 10 tisíc korun. Pokud chcete testovat a zkoušet celý den, zaplatíte i 80 tisíc,“ vysvětluje, jak jeden z nejdůležitějších dnů v roce sklářského designéra probíhá.
Na vysoké šperkařině bývá něco snobského. Rád usiluji i o něco lehčího, říká Emmanuel Tarpin |
„První kusy většinou nestojí za nic. To ale nevadí, v tu chvíli mi graduje kreativita. Jakmile vidím rozžhavený materiál, zapomenu na čas a prostor. To nejdůležitější se děje právě během pár hodin vzorovacího dne.“ K němu svolává ve chvíli, kdy má nápady na rozšíření stávajících kolekcí nebo když mu v hlavě uzraje kolekce nová.
My jsme se za Davidem Valnerem jeli podívat na přípravu variací houbičkové kolekce Fungus, kterou český designér představil 6. října na italském veletrhu EDIT Napoli. „V Česku je hodně firem a studií, které jsou šikovné a originální. Mám pocit, že se o ten malý rybníček zbytečně pereme. Proto jsem se před několika lety rozhodl, že budu se svými věcmi jezdit především do zahraničí,“ vysvětluje, proč se místo českého Designbloku, kde v současné chvíli vystavuje většina tuzemských designérů, vydal do Itálie.
Malou ateliérovou huť v Přibyslavi jsme navštívili v testovací den. Během něj si tu sklářští designéři z celého světa mohou vzorkovat nové kolekce. David Valner tu zkoušel povrchy své úspěšné kolekce Fungus.
Trpělivost zakázky přináší
Na zahraniční scéně není David Valner, který tvoří pod značkou David Valner Studio, nováčkem. V minulosti se mu povedlo dostat se do výběru Wallpaper Storu, zásadnější netuzemské zářezy ale přišly s účastí na pařížském veletrhu Maison & Objet. „Je to pro mě velký a důležitý milník. Hlavně proto, že jsem sebral odvahu si tamní prezentaci sám zafinancovat,“ popisuje David Valner.
Účast vyjde designéry klidně i na půl milionu korun. „Nebylo by to tak hrozné, kdyby se vám povedlo hned sehnat nějaké objednávky. Po prvním veletrhu jsem ale neměl nic. Navíc mi kolegové říkali, že na podobných akcích funguje jakási hierarchie. To znamená, že když chcete uspět, musíte se na veletrhu objevit vícekrát. Bylo to pro mě velké vystřízlivění,“ přibližuje designér zkušenosti z posledních let.
Prvotní neúspěch ho ale od účasti neodradil a na Maison & Objet vyrazil i další roky. Před čtyřmi lety vše vypadalo stejně marně, i závěrečný den tu seděl bez zakázky. Na poslední chvíli si ale jeho vázy, tehdy z kolekce Structured by Nature, foukané do kůry, vyhlédl architekt, který zrovna pracoval na velkém projektu luxusního hotelu v jednom švýcarském lázeňském městečku. Kvapně za designérem přiběhl, začal si vázy měřit, ověřil si, zda je dokáže David Valner v přibyslavské huti vyrobit i v jiných rozměrech a barvách, a po několika minutách byla na světě zakázka. Největší, kterou český sklářský výtvarník do té doby dostal.
„Do Grand Resortu Bad Ragaz jsem dodal téměř 200 váz a asi 300 mís. Zpětně viděno byl Maison & Objet risk, ale vyšel.“ Další potvrzení ze zahraničí na sebe nenechalo dlouho čekat. Dnes Davida Valnera zastupuje mezinárodní The Rossana Orlandi Gallery, mísy a vázy z úspěšné kolekce Fungus se dají koupit také v galerii The Future Perfect se sídlem v San Francisku, New Yorku a Los Angeles. Tato galerie od českého skláře odebírá desítky objektů ročně.
Dalším prodejním kanálem je The Webster, americký designový obchod s oblečením a interiérovými doplňky. V Česku sklo Davida Valnera najdete v bytové galerii Nookart, v Artisème nebo v Kunsthalle. A to není vše, nedávno své zahraniční pole působnosti rozšířil díky spolupráci s pařížským designovým brandem 1511. Tvořil pro něj skleněné flakony na luxusní parfémy. „Díky zastoupení ze stran zahraničních galerií už nemusím lidem dokazovat, že jsem spolehlivá firma,“ říká. Kdo by to byl od kluka, který odmalička miloval programování, čekal.
„Jako malý jsem inklinoval k počítačům, pak mě ale od nich odradila matematika,“ vzpomíná David Valner. Coby syn uměleckého skláře, huťmistra a majitele malé sklárny tak nakonec u křehkého materiálu přece jen skončil. Vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě, poté zamířil do Zlína do tehdy nově vzniklého Ateliéru designu skla. Vedl ho sochař Petr Stanický.
Malý princ české módy. Jan Trakal tvoří svou oděvní značku bez kalkulu |
„Protože byl ateliér nový, neměli jsme skoro žádné nástroje. To nás studenty nutilo zaměřit se na koncept, což mi v mé tvorbě hodně pomohlo,“ myslí si zpětně. Po bakalářském programu cítil potřebu si od skla odpočinout, přihlásil se proto do ateliéru Interaktivních médií v Ústí nad Labem. Má za to, že čas od času je nutné sklo opustit.
„Je to krásný materiál, ale občas je krásný až moc, což vás jako skláře svazuje. Dokonale vyleštěné objekty jsou natolik líbivé, že mohou autora až příliš uchvátit. Mám za to, že jakmile zvítězí materiál nad myšlenkou, je to špatně. Člověk se pak vzdává své kreativity,“ myslí si David Valner.
Maskování krásy
To je ostatně jeden z hlavních výchozích bodů jeho tvorby. David Valner sklo neadoruje. Jeho přirozenou krásu, lesk a delikátnost naopak originálními výtvarnými vstupy nabourává, přehodnocuje a nutí nás přemýšlet. Zmiňovaná kolekce Fungus, kde najdeme úmyslně deformované vázy, mísy, ale i nábytek s kontrastující přísností formy a volným tvarováním skla, je toho zářným příkladem.
Obdobný, krásu maskující postup zvolil designér u kolekce s vázami foukanými do nasbírané kůry stromů. V sérii Recovered.history David Valner používal na originální vícebarevné vázy zbytky skla z výroby, v řadě Recovered zase využil sklo s defekty, které neprošlo kontrolou kvality, a bylo tak vyřazeno. Kolekce Kopna pak pracuje s tvaroslovím přebytečného kusu skla (ve sklářském slangu se mu říká právě kopna), jež se vytváří nad horní hranou dřevěné formy.
„Inspiraci beru ze všech možných podnětů. Někdy nápady vycházejí z řemesla, ze samotné technologie výroby. Někdy se mi vynoří, když jedu autem, jindy když nemůžu spát. Nezapisuji si je, dávám jim prostor. Mám za to, že myšlenka, kterou zapomenu, asi nebyla dostatečně silná na to, abych se jí věnoval. Když se mi naopak vrací, je to pro mě signál, že bych s ní měl pracovat. Na materiál přece jenom nesmíte tlačit, je křehký.“
Posledních pár let si David Valner kolem sebe tvoří mikrosvět složený z objektů vycházejících z tvarů hub nebo plísní. V budoucnu by měly k těmto organickým barevným artefaktům vzniknout vedle stolů i nepřehlédnutelná (nebo jak David Valner komentuje, „ujetá“) svítidla. Jde o lustry sestávající z několika malých barevných komponentů.
Světla by měla být na světě do konce letošního roku, během vzorovacího dne si však designér zkoušel i vázu s technikou nálepů vytvořených ze záměrně rozbitého barevného skla. Předobrazem mu tentokrát byli prvoci a bakterie. Jestli je to zárodek nové kolekce, nechtěl příliš prozrazovat. „Zcela nové věci začnu tvořit, jakmile budu mít vyřešenou kolekci Fungus. Nemám pocit, že jsem všechny nápady z tohoto barevného světa vyčerpal,“ dodává.
Záleží mu hlavně na tom, aby jeho kolekce byly životaschopné a aby huti a ateliérové sklářské výrobně v Přibyslavi přinášely zajímavé objemy objednávek, a tedy i finanční obraty. „Nechci dělat ryze užitkové sklo, jako jsou skleničky, ale ani solitérní výtvarné kousky. To místní výrobu neuživí. Chci dělat sběratelský design v rozumných sériích, protože mi jde o to, aby sklárna prosperovala a uživila lidi, které zaměstnává. Chci energii vracet řemeslu a schopným lidem, kteří ho ovládají, ne vyzdvihovat sebe jako výtvarníka nebo umělce. Je to práce jako každá jiná, takže by měla fungovat především prakticky.“
Pomyslné vracení energie sklu a řemeslu David Valner vnímá ještě v jedné rovině. Všechny jeho kolekce vycházejí ze specifické tradice vysočinského sklářství, konkrétně z rukopisu škrdlovických hutí, v nichž začínal i jeho tatínek. Pro škrdlovický styl je typické těžké hutní sklo vzniklé volným tvarováním z ruky. „V hutním tvarování skla si věřím. Kdybych jen trochu odbočil, třeba na příbuznou technologii, jsem si jistý, že bych sebevědomí neměl tak vysoké,“ říká ke specifikům výroby svých produktů.
Ke kořenům místního sklářského tvarosloví, jímž prosluli výtvarníci jako František Vízner nebo Jaroslav Svoboda, se chce David Valner jednou vrátit ještě ve větší hloubce. Kdoví, třeba to bude v nové kolekci, jejíž elementy a prvky si zkoušel jednoho srpnového dne v rozpálené sklárně v Přibyslavi.
Rodinný podnik Valner GlassVzorovací den, na němž jsme se byli za sklářským designérem Davidem Valnerem podívat, probíhal ve vysočinské huti jeho tatínka Aleše Valnera. Do skla se její majitel zamiloval, když v 15 letech navštívil sklárnu ve Škrdlovicích. Po absolvování školy zaměřené na sklářskou výrobu do tohoto podniku nastoupil. Po pár letech se stal huťmistrem, dohlížel na všechny skláře a řídil provoz. Díky zkušenostem, které během let nasbíral, po revoluci založil vlastní sklárnu – huť Princ ve Žďáru nad Sázavou. Ve stejném městě se narodil David Valner. „Ve sklářství žiju odmalička. Táta často přespával v práci, to bylo v 90. letech asi normální,“ směje se absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. „Taky jsem jezdil s dětmi jiných sklářů na tábory a výlety. Rodiče nám schovávali kusy skla jako poklad a my je museli hledat.“ Když se rodina před více než 20 lety přestěhovala do Přibyslavi, Aleš Valner tu založil své studio a vyráběl turistické sklo pro pražské obchody Blue Prague. I když se už David Valner do chodu huti zapojoval, naplno do výroby naskočil v roce 2013. Tehdy na sklárnu Valner Glass dopadl stín ekonomické krize. Byznys se ale i díky aktivnímu zapojení mladé krve povedlo zachránit. Jenže v červenci 2018 sklárna vyhořela. Aleš a David Valnerovi, kteří kvůli požáru způsobenému rozžhavenou sazí v komíně přišli o téměř veškeré vybavení i střechu huti, uvažovali, že provoz zavřou. Nakonec se díky podpoře veřejnosti, a hlavně vstupu investora rozhodli pokračovat. Ateliérovou huť opravili a značka Valner Glass postupně nabírala další zakázky. Přibyslavská sklárna dnes vyrábí pro designérská studia po celém světě. Vznikají tu například výrobky – světelné komponenty i skleněné objekty – pro česko-americkou firmu Sklo Studio, produkci zde zadává mladé nizozemské studio Gessen z Amsterdamu, německý GUAXS nebo berlínský ateliér Milena Kling. Výraznou zákaznicí byla i hvězda kodaňské kreativní scény, absolventka Central Saint Martins, Helle Mardahl. David Valner se stará i o komunikaci se zahraničními zákazníky. „Většinou jim vysvětluji, co tady dokážeme udělat, a co naopak neumíme. Díky tomu, že jsem sám designér, je provázím od prvního návrhu k prototypu a konečnému vzorku, a to se znalostí technologie a specifik škrdlovického sklářského stylu,“ říká. Ten aplikuje i ve svých autorských kolekcích, díky nimž přihrává rodinné sklárně slušný odbyt. Nejvýraznější je řada Fungus, další rok by ale měla přijít zcela nová kolekce. Vznikat nebude nikde jinde než v ateliérové huti Valner Glass. „S místními skláři si toho nemusíme moc říkat. Znají mě odmala, takže vědí, co chci a na čem mi záleží.“ |
