Rok 2023 byl pro slovenskou zpěvačku, textařku a skladatelku Katarzii zásadní. Nejenže vydala šesté studiové album Šťastne dieťa, společně s Vladimírem 518 napsala titulní píseň ke sci-fi snímku Bod obnovy, složila hudbu pro dokumentární snímek Moje nová tvář, spolupracovala na úspěšném projektu Horáček Gen XYZ, ale také napsala hudbu pro divadelní představení činohry Slovenského národního divadla Koncert na želanie.
Aby toho nebylo málo, na konci roku si ještě střihla šňůru koncertů v rámci představení Rest in Euphoria (R. I. E.) Rosti Nováka, pro nějž napsala v rekordním čase zhruba hodinu a půl hudby. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii. Možná i proto má blízko k divadlu a filmu.
Šesté studiové album slovenské zpěvačky Katarzie se jmenuje Šťastné dieťa. Stejnojmenná ústřední píseň desky tematizuje nemanželské děti otce zpěvačky. „V tvojom tele žije ďalej, aké máš právo si ho nechať? V hlase tých nekonečných ,ale‘, hrá ti tá zakázaná veta: Kde je tá rovnosť, o ktorú celý život bojuješ?“ zpívá.
„Sme generácia ypsilon, generácia why. Medzi plastom a tesilom, peklo vnímame ako raj. Zmietame históriu zo stola, všetko začíname odznova. Sme hrdinovia nocí, králi digitálnych veľmocí,“ zpívala tehdy zpěvačka ve stejnojmenné písničce z alba.
V tom novém, po delší době akustickém, je podle svých slov dospělejší a smířlivější. Svou neskrývanou rebelii, jemnou poetiku a schopnost v textech precizně pojmenovat náladu mladé generace ale neopouští.
Nekalkuluje, intuitivně následuje, kam ji tvorba táhne. „Nikdy nesklouznu k tomu, že budu dělat věci jen proto, aby se lépe prodávaly.“ Je otevřená a hned po seznámení mi nabízí tykání.
Poslední desku jsi vydala na podzim. Proč jsi ji pokřtila pudrem?
Pudr vnímám jako symbol patriarchátu, je to něco, čím si ženy zakrývají smutek a únavu, když chtějí vypadat hezčí. Ženy si samy na sebe celkově tvoří velký tlak.
Někdy tak přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby neexistoval make-up a ženy se nelíčily, stejně jako se běžně nelíčí muži. Proto mi pudr přišel jako dobrý symbol toho, proti čemu sama trochu bojuji. Všechny se malujeme a maskujeme, jaké ve skutečnosti jsme a jak se cítíme.
Na tvou novou desku zaznívá samá chvála. Ve Fullmoon o tobě psali jako o „průvodkyni emancipací“, Ondřej Bezr na serveru Lidovky.cz zase desku označil za „otevřenou a autentickou třicátnickou výpověď“. Cítíš se jako hlas své generace?
