hodně ujeté
Názory pana Goldberga podané panem Kurasem mi tedy přijdou hodně přitažené za vlasy. Přijde mi, že cílem autora je, spíš než něco vysvětlit, cokoli levicového zdiskreditovat označením za fašismus. Někde tak činí zdůvodněním, že stejné úkony prováděl Mussolini. To by také šlo prohlásit za fašistickou např. Wagnerovu hudbu, protože ji zbožnoval Adolf Hitler.
Goldberg (asopň podle Kurasova podání) nezmiňuje podle mě hlavní atribut fašismu - apriorní nadřazenost jedné rasy (národa) nad druhou. Proto už z povahy nemůže být fašismus levicový, neboť základní hodnotou levice (nebo alespoň té nové) je rovnost. Ne rovnost ve smyslu ekonomickém, ale ve smyslu mocenském. Metař tedy akceptuje, že bere méně než chirurg, ale neakceptuje, pokud se kvůli tomu k němu chirurg chová povýšeně. Stejně tak například žena - chirurg neakceptuje, pokud za stejnou práci dostává méně, než muž.
Fascinace mocí, kult osobnosti jako ztělesněné ruky boží, ministerstvo propagandy, omezování svobody projevu, zatýkání za nevlastenectví, ztotožňování progresivismu (?) s křesťanstvím - proboha, co je na těchto principech levicového? OK, jde o kontext USA, kde je vlastenectví hodně prosazované, ale myslím, že daleko více ho tlačí republikáni a konzervativci ( = pravice). Stejně tak neshledávám nic fašistického na kultu mládí. To, že se mladí chtějí někam posunout a odlišit od těch starých, je podle mě archetypální, mnohem starší, než fašismus. Zrovna tak mi přijde ujeté stopování fašistických myšlenek až k Rousseauovi.
Mimochodem, zmiňuje autor (Goldberg) nějaké nefašistické alternativy? Recepty, jak se fašismu vyhnout?