Zruční muzikanti obvykle zapisují svou tvorbu do not. Pro sebe a pro ostatní vzdělané instrumentalisty. Ale vedle nich pořád zůstává více těch, pro které jsou zápisy puntíků na pěti linkách jen pouhým a ne zcela pochopitelným kusem papíru. Záznamem, ze kterého se hudba vytratila. Možná pravě pro takové z nás je kniha určena.
  |
Oslovených dvacet fotografů, pro které jsou obvykle pódia koncertů a hudebníci sami těžištěm jejich činnosti, si své snímky vybíralo samo. I díky této svobodné volbě, tedy tom nejcennějším, co dnes máme, jde o knihu neobyčejně pestrou. Nejen nevnucuje a nepodsouvá, ale ani nenabízí jednotný pohled na svět a hudbu.
A ačkoli Ondřej Bezr jako tvůrce celku v úvodu nezastírá, že s většinou oslovených dlouhá léta spolupracuje a že s mnohými je i v soukromí kamarád, vlastně ani jeho hudební preference. Přesto se mu podařilo udržet „vše pohromadě“, ačkoli je zřejmé, že každý z fotografů přistupuje k věci jinak.
A tak se střídají snímky cenné svou dokumentární povahou s těmi, které snesou vysoká umělecká měřítka. Záběry „v akci“ z pódia s těmi civilními, pořízenými obvykle někde za ním, a nebo s oduševnělými portréty, ze kterých se ani s odstupem nevytratila osobnost dotyčného. Přidanou hodnotou, kterou jim dalo Bezrovo „zakonzervování“ pospolu, zajisté je i jeho schopnost vytáhnout ve stručných profilech z každého z vybraných to podstatné o jeho vnímání hudebního světa, o jeho přístupu k fotografování, o jeho vztahu k zachyceným.
Kniha nejspíš i dobře koreluje se současným uspěchaným životním módem. Každý z vybraných fotografů už dávno prokázal, že by si zasloužil samostatnou knižní monografii, a že by neměl problém ji sám zaplnit; takto pospolu jde jen o rychlý průlet světem pomíjivosti. Ve kterém logicky i někteří výrazní fotografové chybí – protože je prostě autor jen nepotkal. A nevadí to, protože tak je kolekce pojata, opravdu nešlo o to, „na někoho nezapomenout“. Což nic nemění na faktu, že jde o vzorek nadmíru reprezentativní.
Těžko lze mluvit za všechny hudební fanoušky, ale mám dojem, že k té knize se bude radost opakovaně vracet úplně stejně, jako třeba ke starým deskám, páskům či kazetám. A že stejně jako dnes budou i v budoucnu ty fotografie nejen hrát, ale doslova provokovat si hudbu dotyčných hudebníků ze záznamů následně pustit. Schopnost připomenout dávno zasuté zážitky těch, pro které byli zachycení interpreti důležitou součástí jejich životů, v sobě totiž mají zakódovanou už od svého vzniku.
