Jak vědí všichni pravidelní hosté restauračních zařízení, výsledný dojem někdy záleží nejen na tom, jak vám tam uvaří, ale také na tom, kdo vám to přinese. Můžete si stokrát správně objednat, ale když si sednete do špatné části restaurace nebo přijdete ve špatný den v týdnu, jídlo vám zhořkne, ať je jakkoli dobré.
Přesně to se mi stalo při mé druhé návštěvě Klášterního šenku, útulné hospůdky v areálu Břevnovského kláštera z 10. století.
Přišly jsme s matkou na oběd. Objednala si polévku dne a já jsem si vybrala hlavní chod ze stálého jídelního lístku. Jako druhý chod jsme si obě objednaly dezert. Polévku přinesli za chvilku. Dívala jsem se, jak maminka jí, a doufala, že mi moje halušky přinesou co nejdřív, abychom mohly jíst spolu. Chvíli poté, co matka dojedla polévku, se obrátila na číšníka s otázkou, jestli už jsou halušky na cestě, protože na ně čekáme už půl hodiny.
Na odpověď nemusela čekat dlouho: „Ne, vy jste NEČEKALY třicet minut,“ pronesl číšník důrazně a odkráčel ke kase, kde zmáčkl několik tlačítek a vracel se k nám s výrazem maximálního uspokojení ve tváři. „Objednávku jsem od vás vzal ve 12.40 a teď je jedna. Takže jste čekaly dvacet minut.“ Zákazník má vždycky pravdu. Ale ne v Česku Ať už si o Americe myslíte cokoli, co se týče vztahu k zákazníkům, je na absolutní světové špičce. A mají tam jedno přísloví, jímž se řídí každý, kdo pracuje ve službách: Zákazník má vždycky pravdu. Proč? Protože pokud se zákazník cítí tak, jako by čekal třicet minut, bylo to třicet minut. A protože i kdyby se zákazník očividně mýlil, obsluha mu to nesmí dát najevo a musí se k němu chovat zdvořile a s úctou, aby si udržela jeho přízeň.
Místo toho jsem si připadala jako obtížný hmyz. Nic si z toho nedělám, jsem na to zvyklá. Čeští číšníci se na mě často dívají jako na něco otravného, co je třeba co nejrychleji odehnat. Stává se to, především když se dopustím nějaké nepřístojnosti - třeba se je pokusím jemně upozornit, že jsme doufaly, že budeme jíst zároveň. Ne, nikoli, nebylo naší povinností o tom informovat při objednávce, protože by to mělo být samozřejmostí. A pokud si obsluha nebyla jistá, měla se nás zeptat. Atd. atd. Hmyz se ozval! Vždycky je to pohnutá chvíle... Číšník se s námi přel celých pět minut, jako by neměl v restauraci plné lidí čekajících na oběd nic lepšího na práci než poučovat dvojici žen, jak se správně objednává jídlo.
A teď to srovnejte s mým zážitkem z téhož podniku, ale o týden dříve. Přivítal nás milý, šarmantní číšník, který sám od sebe nabídl, že požádá kuchaře, aby nám udělal okurkový salát, ačkoli nebyl na jídelním lístku (nakonec na salát sice zapomněl, ale když si to uvědomil, velmi se nám za to omlouval). Příjemně mě překvapilo i to, s jakou trpělivostí naslouchal mojí známé, cizince, která se teprve začíná učit česky. Nedělal, že jí nerozumí, ani nezačal mluvit anglicky, jak se často stává. Dokonce ji za její snahu pochválil.
Obsluha v Klášterním šenku je tedy tak trochu jako hra na ruletě -buď se trefíte, nebo ne. Kvalita jídla je daleko konzistentnější. Vaří se tu především tradiční české pokrmy, za které sice zaplatíte víc než v hospodě na rohu, ale ceny odpovídají kvalitě i prezentaci jídel. A mají krásné staročeské názvy: prsa z kačice, co na rybníku pod klášterem plula, s obé zelím i knedlíků (259 Kč) nebo žebra pečených sviní, pacholkem marinovaný do hranice skládaný (189 Kč).
Dala jsem si jeden z dražších hlavních chodů - svíčkový steak s liškami (490 Kč). Maso bylo uvařeno i okořeněno na jedničku, jeho vnitřek byl růžový, ale nekapala z něj krev, a omáčka z lišek ho hezky chuťově doplňovala. Dokonce i vařená kukuřice (40 Kč), kterou jsem si objednala coby přílohu, byla dobrá - ne scvrklá nebo moučná, jak to obvykle v restauracích bývá, ale sladká a šťavnatá. Leskla se olivovým olejem a byla okořeněna sušenou bazalkou, což je neobvyklá, ale chutná kombinace.
Konečně české zákusky!
Vynikající bylo i pečené vepřové koleno s višněmi a křenem (249 Kč) a kulajda v chlebu plná hub (59 Kč). A nic mě nepotěší víc, než když na jídelním lístku najdu pravé české zákusky, které v tolika restauracích ke své škodě nahradili všemi těmi tiramisu a cheescaky. V Klášterním šenku si můžete dát nadýchané lívance se šlehačkou a borůvkami nebo lahodné bramborové knedlíky s povidly a s tvarohem (obojí 69 Kč). A nezklame ani zdejší točené pivo - vzácná jedenáctka Klášter (půllitr za 32 Kč).
Kvůli těmto lahůdkám se sice budete muset vydat až na Břevnov, ale i kdybyste měli jet přes celé město, neváhejte. Cesta sem se vyplatí i díky kouzelnému umístění restaurace v klidném prostředí kláštera a před jídlem nebo po něm si můžete dopřát příjemnou procházku v přilehlých zahradách. Působivost rustikálně zařízené restaurace umocňuje krb (bohužel ne vždy zapálený), kamenné stěny a dřevěné trámy.
Ostatně zdá se, že kvalitu jídla i prostředí umějí lidé ocenit. Klášterní šenk si oblíbili novomanželé na svatební hostiny a dělají se tu i další větší akce. Pokud se objednáte pár dní dopředu, jsou vám tu schopni připravit celé hody s pečenou kachnou, husou nebo jinými specialitami. V týdnu je tu denně plno na oběd (bývá tu menu za 99 Kč) i na večeři, takže doporučuji udělat si rezervaci.
A doporučuji i restauraci jako takovou. Jen si dávejte pozor, u koho si budete objednávat.
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Klášterní šenk
Markétská 1/28, Praha 6 Celkový dojem
Tel.: 220 406 294
www.klasternisenk.cz Jídlo
po-ne 11.30-23.00
Obsluha
Laura Baranik,
recenzentka restaurací, Atmosféra
www.praguespoon.com
