Povrchní autoři JCKV Francimu vytýkají, že nepečoval o nástupce
Hlubší zkoumání v denících, korespondenci ale naznačuje, že pokračování nečekal, ale ve formě, na kterou byl zvyklý. Intuicí mohli Habsburkové malovat Schoenbrunn. Změnu nepřehlédl a tak spíše dal následníkům volné ruce. Ferdinand by šel k rekonstrukci, Karel asi k federaci. Tento princip se ujal nejen v českých řemeslech, kde být mistrem znamená končit bez nástupců. Strany nebudou vyjímkou, metuzalem i na Hradě, či Chronos pozře potomstvo, aby nehrozilo jeho nahražení. Ono kouzlo sdílet nejen vědomosti, ale i kompetence se nekoná, vyjma snad sportu, kde by se to poznalo. Jakmile nenaslouchá autorita, neb už to dávno ví, nenaslouchá ani nástupce, neví nic. Tak se udržuje stabilita, hierarchie, alespoň něco. Propuknutí diskuse i jen v mediích by mohlo zbořit Orlík nebo Benešovy dekrety. Věci na vodě se právem bojí, že bude odliv. V mediích i strach z počasí, zatímco by měl moderátor ukázat jistotu a převahu, noří se do deprese. Konsens povrchní. I strany se volí spíše tak, aby se vůlbec do parlamentu nedostaly. Matadorů málo, pomohou oligarchové?