Od roku 1973 do roku 2011 prý počet spermií v jednom mililitru spermatu mužů ze západních zemí klesl o 52,4 procenta. „Vzhledem k významu spermií na mužskou plodnost a lidské zdraví je tato studie pro vědce a zdravotní úřady po celém světě naléhavým varováním,“ uvedl Hagaj Levine z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který výzkum vedl.
Senzace a kšeft
Jenže v českém prostředí se o závěrech této studie i obecně v debatě o mužské plodnosti vedou velké rozepře. V minulém týdnu zveřejnil server Lidovky.cz rozhovor s klinickým embryologem a spoluzakladatelem asistované reprodukce v Česku Pavlem Trávníkem, který se za studií viděl pouhou senzaci.
Počet spermií u evropských mužů povážlivě klesá, varují odborníci |
Její autoři podle něj jen chtějí za každou cenu prokázat, že k poklesu spermií dochází. „A vzhledem k tomu, že žádné seriózní podklady pro takové tvrzení nejsou, tak manipulují s daty,“ kritizuje diletantský přístup vědců, kteří nejsou odborníky na mužskou plodnost, ale na zemědělství a životní prostředí.
Jenže ne všichni čeští odborníci jsou stejného názoru. Karel Kočí, jenž se má za sebou třicetiletou praxi v oblasti andrologie, která se zabývá chorobami mužských reprodukčních orgánů, se závěry Trávníka nesouhlasí.
„Z mého úhlu pohledu důvod ke znepokojení zcela jistě je. Nevím sice, jestli kritizovaná studie je, nebo není validní, ale vím, že ve své ordinaci vídám čím dál více mužů se závažnými hormonálními poruchami a z nich vyplývajícími závažnými poruchami produkce spermií,“ tvrdí vědec zabývající se léčbou mužské neplodnosti, poruchami erekce a vrozenými vadami.
Na základě vlastních zkušeností mu nejvíce vadí právě opomíjení hormonálních poruch v souvislosti s neplodností u mužů. „Ty se v posledních letech objevují ve značně vysokých počtech. Profesor Trávník hovoří o tom, že: ‚u jevu, který nebyl dokázán, nemůžeme ani hledat příčiny‘. Já ale ten neprokázaný jev vidím v posledních letech ve své ordinaci - v počátcích mé andrologické praxe zdaleka nebylo tolik závažných poruch tvorby spermií jako dnes a nemyslím si, že je to jen relativní nárůst počtu případů v důsledku lepší informovanosti,” řekl serveru Lidovky.cz Kočí.
Za hormonální poruchy podle něj kromě jiného mohou takzvané endokrinní disruptory, tedy látky, které mají nepříznivý vliv na přirozenou hormonální regulaci organismu. „Jsou dnes všude okolo nás - v zemi, ve vodě, ve vzduchu, v potravě - vyhnout se jim nemůžeme. Jmenujme namátkou například hormonální antikoncepci, plasty, změkčovadla, pesticidy, fungicidy, rozpouštědla, ftaláty, polychlorované bifenyly,“ tvrdí Kočí.
Celkem léčil 1612 pacientů s diagnózou neplodnosti, z nichž 732 mužů bylo postiženo tou nejzávažnější poruchou tvorby spermií – azoospermií, což je nemoc, při níž úplně chybí spermie v semeni. A léčí další.
Zobecnění s čistým svědomím
„To je na jedno pracoviště dosti značný počet takto specifických pacientů, který již umožňuje získané poznatky s čistým svědomím zobecnit. Říkám-li ‚léčím‘, neznamená to, že je po stanovení diagnózy odesílám do centra asistované reprodukce k laboratornímu oplození vajíček, mám tím na mysli skutečnou, laboratorními testy podloženou farmakologickou léčbu,“ vysvětluje Kočí.
V ordinaci prý vídá muže s přiměřeným hormonálním výkyvem jen výjimečně. „Naprostá většina mých pacientů má menší či větší odchylky hormonů od ‚normy‘, někdy velmi závažné. Tady jsou uvozovky použity záměrně, protože v této oblasti panuje mnoho nejasností. Co je ‚normální‘ koncentrace klíčového mužského hormonu testosteronu, si řada biochemických laboratoří představuje každá po svém, a lékaři, posuzující výsledky těchto vyšetření, se těmito referenčními hodnotami bohužel nekriticky řídí,“ líčí Kočí, k němuž jezdí pacienti jak z Česka, tak ze Slovenska i z dalších zemí. Má tedy možnost porovnat laboratorní nálezy z mnoha různých pracovišť.
„Dolní hranice ‚normálních‘ hodnot koncentrace testosteronu se v různých biochemických laboratořích často pohybuje nerealisticky nízko. Jenže testosteron je v souvislosti s tvorbou spermií něco podobného jako olej v motoru - když je ho málo, ve stroji to drhne,“ vysvětluje Kočí.
Podle těchto zavádějících kritérií je prý muž s jednoznačně nízkou hladinou testosteronu opticky v normě a žádná léčba tedy není potřeba. Zdánlivě. „Kolik neléčených případů nedostatečné koncentrace testosteronu takto uniká z evidence, raději nedomýšlím. Další problém vzniká tím, že laboratoře vůbec neberou v úvahu věk pacienta a obvykle mají pro všechny muže jen jedno rozmezí. Přehlížejí tak skutečnost, že jinou koncentraci testosteronu má dvacetiletý mladík a jinou zase sedmdesátiletý muž,“ upozorňuje vědec a zdůrazňuje, že nejde pouze o testosteron.
Řada faktorů
„Každý z nás ve svém těle vytváří obě skupiny pohlavních hormonů, ty své a také ty opačného pohlaví, v tomto případě ženské hormony estrogeny. Na poměru mezi androgeny a estrogeny rovněž významně záleží, jak bude tělo fungovat. A do hry pak vstupují ještě další faktory - gonadotropiny, prolaktin, hormony štítné žlázy,“ vyjmenovává Kočí další prvky, které ovlivňují fungování organismu.
Senzace a kšeft, říká embryolog k poplašné studii o radikálním úbytku spermií |
Navíc upozorňuje na změnu standardů. Ty se podle něj mění povážlivou rychlostí. Když jako lékař začínal ordinovat téměř před půl stoletím, byla norma počtu spermií 80 milionů spermií na mililitr.
„Po nějaké době byla snížena na 40 milionů spermií na mililitr. Za několik dalších let klesla na 20 milionů spermií na mililitr. Současná norma již považuje za ‚normální‘ počet 15 milionů spermií na mililitr. Ještě nedávno jsme považovali za ‚normální‘ maximálně 70 procent ‚vadných‘ spermií, dnes už tolerujeme 96 procent patologických spermií. Zamýšlím se nad tím, proč k tomuto pravidelnému změkčování normy dochází,“ říká.
A pokračuje. „Stoupá snad nějakým záhadným mechanismem schopnost spermií oplodnit vajíčko, takže i ta čtyři procenta zdravých spermií z 15 milionů jsou dnes ‚v normě‘ a postačují k reprodukci? Zajímavé je, že se řada pracovišť asistované reprodukce ve svých doporučeních drží těch předchozích čísel, tedy maximálně 70 procent patologických spermií ve 20 milionech. Nejspíše kolegové došli na základě svých zkušeností k závěru, že ta poslední norma je trochu moc ‚optimistická‘,“ dodává na závěr.
