Na divadelních prknech vytvořil řadu skvělých rolí - krále Leara, Cyrana z Bergeraku, profesora Higginse v Pygmalionu, Racinova Britannika, Cida či Césara de Bazan v Ruy Blasovi. Hrál i v sedmi desítkách filmů - a nikdy se nedal zastupovat kaskadérem. K nezapomenutelným patří Kráska a zvíře (1946), Hrabě Monte Christo (1954), Hrbáč (1959), Kapitán Fracasse (1961), Železná maska (1962) či Viscontiho Bílé noci (1957), Cocteauův Orfeus (1949) a Bertolucciho Svůdná krása (1996). Jedinečný výkon podal i v trilogii o Fantomasovi.
Osudové setkání
Osudovým se pro Maraise stalo setkání s básníkem a režisérem Jeanem Cocteauem, který jej nejprve obsadil do svých divadelních her a poté mu zařídil hlavní roli ve filmu Věčný návrat (1943). Postava Patrice v moderní parafrázi příběhu o Tristanovi a Isoldě přinesla Maraisovi popularitu. Cocteau jej provázel úskalími umělecké kariéry a stal se i jeho životním partnerem.
Jean Alfred Villain-Marais se narodil v severofrancouzském Cherbourgu. Dětství prožil s matkou, která si „přivydělávala“ jako zlodějka, a starším bratrem. Otce Marais viděl poprvé až ve svých pětačtyřiceti letech. „Moje matka očekávala dceru a velice ji zklamalo, že jsem kluk. Oblékala mě jako dívku,“ vzpomínal. Než se narodil, zemřela totiž jeho sestra, což matkou hluboce otřáslo. Právě ona ale i tak byla vedle Cocteaua tím, kdo Maraise v životě nejvíc ovlivnil. Miloval ji i nenáviděl.
Definitivně si přestali rozumět, když neschvalovala jeho vztah s Cocteauem. Marais svého přítele léta tajil, ale v závěru života už mluvil velmi otevřeně. „Můj život se zastavil 11. října 1963, v den, kdy zemřel Jean Cocteau,“ řekl Marais, který sám toužil po vlastním dítěti, avšak nepodařilo se. V roce 1963 si proto osvojil romského chlapce Serge. Jejich vztahy se ale nevyvíjely nejlépe a v dospělosti se nestýkali.
V 70. letech se úspěšný herec usadil ve Vallauris v kraji Provence-Alpes Côte d’Azur, aby se tu věnoval svým velkým koníčkům - malování, sochaření, keramice a hrnčířství. Nyní je v tomto městě jeho galerie a hrob. Marais, jenž byl za své zásluhy mimo jiné v roce 1996 oceněn Řádem Čestné legie, zemřel měsíc před 85. narozeninami na onemocnění pohrudnice.