13. listopadu 2017 12:09 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KALVODA: Vrchnost kyne Lipníku. V čí prospěch koná policie?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Setkání Miloše Zemana s občany v Lipníku nad Bečvou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Setkání Miloše Zemana s občany v Lipníku nad Bečvou. | foto: Stanislav HeloňaMAFRA

Prezident republiky se opět ve středu sešel s občany v Lipníku nad Bečvou, tentokrát v rámci ryze nevolebního turné po Olomouckém kraji. Od středy víme, že nejde o nějakou potulku, ale o prezidentův výkon práva shromažďovacího. Víme to proto, že policie zasáhla na obranu tohoto práva proti jeho narušiteli.

Než prezident vůbec dorazil, jednapadesátiletý zvukař Jaroslav Hensl se v soukromém bytě přilehlém k náměstí pokusil přehrát (pomocí ozvučovací techniky) píseň Modlitba pro Martu. Policie do bytu vnikla, produkci zastavila, narušitele zadržela a odvedla k podání vysvětlení. Stal se podezřelým ze spáchání přestupku proti právu shromažďovacímu. Díky této události můžeme analyzovat, jak chápe toto ústavní právo policie a prezident republiky. Je to právní nuda, ale pro jednou nuda užitečná.

Prezidentovo pojetí se již ustálilo. Cestuje ve stylu Josefa II.; v obci se sejdou obyvatelé, kteří pozorují prezidenta doprovázeného notábly – všichni na pódiu – starosta ozdoben řetězem, odznakem svého úřadu. Představitelé obce přivítají vrchnost, které dopřejí ozvučení, a jsou připraveni mimicky odměňovat prezidentovy předvídatelné bonmoty. Stačí důrazný pohled mocnáře a starosta již propuká v předstižný smích; ještě dříve, než je mocnářova pointa plně vyslovena.

Pokud se vyskytnou nesouhlasné projevy, je to považováno především za neslušnost, posléze ale také za nezákonné jednání, přinejmenším za přestupek. Z praxe víme, že nejen projevy hlasité, ale i důsledně mlčenlivé, třeba červené karty. Nositel nesouhlasu je pak 1. ztotožněn, 2. označen za podezřelého z protiprávního jednání, 3. odstraněn, neboť právě v tu dobu je třeba, aby podal vysvětlení. Nestačí to zítra. Tak to vidí policie a pan Ovčáček, ale jak to vidí zákon? O slušnosti se zatím nezmiňuji.

Koho chrání zákon?

Řekněme rovnou, že prezident se tohoto ústavního práva dovolat nemůže, tím méně si ho vynucovat s dopomocí policejních složek, které likvidují nesouhlasné projevy. Je totiž představitelem státu. Nezapomeňme, že v Lipníku nevystoupil jako prezidentský kandidát, kampaň přece nevede. A jak říká Ústavní soud: „Stát není zásadně oprávněn domáhat se právní ochrany skrze základní práva a svobody.“

Prezident Miloš Zeman (uprostřed) se setkal 8. listopadu v rámci návštěvy Olomouckého kraje s obyvateli Lipníka nad Bečvou.
Setkání Miloše Zemana s občany v Lipníku nad Bečvou.

A jindy: „Není (však) spolehlivý a nezpochybnitelný ústavní podklad pro připouštění státu jako stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti, jež je řízením výjimečným, korigujícím nepřípustné a závažné zásahy státu do ústavně chráněné sféry fyzických a právnických osob.“ Je to tedy naopak: ústavní práva byla vynalezena k ochraně občanů proti politické moci, oni jsou jedinými nositeli těchto práv, ne ti na pódiu: prezident, starosta, hejtman. Jejich úkolem je zmíněná práva ostatních chránit!

Ale dobrá. Namítnou vám, že šlo o práva shromážděných občanů. Znamená to však zákaz nesouhlasných vyjádření s názory prezidenta či pana hejtmana? Rozhodně ne. Zákon o právu shromažďovacím o podstatě tohoto práva a jeho účelu říká v § 1, čl. 2: „Výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.“

Nejsme-li v Severní Koreji, zákon nepředvídá shromáždění jako selanku sloužící výhradně k provolávání slávy ani jako one man show. Shromáždění vidí jako interakci zúčastněných a výslovně předpokládá výměnu názorů a vyjádření stanovisek. Nejvyšší správní soud v jednom případě dodal: „Je nasnadě, že u početnějších shromáždění nemůže být výměna, resp. šíření názorů účinně zprostředkováno jinak než pomocí ozvučovací techniky.“

Vyjádření stanoviska je nezřídka symbolické. Nikdo se nemůže splést v tom, co symbolizuje Modlitba pro Martu pro několik generací českých občanů; v roce 1968 odpor proti mezinárodní agresi a proti zločinnému režimu, v roce 1989 oslavu zániku téhož, spjatou s nadějí na svobodu a budoucnost založenou na respektu k lidským právům. Nebyl jsem účastníkem toho shromáždění, ale řekl bych, že v Lipníku šlo o srozumitelnou výměnu názorů s prezidentem, který právě tyto symbolizované hodnoty otevřeně a provokativně atakuje.

A přestupek? Připomeňme si, že přestupkem obecně není každé jednání, které je v zákoně popsáno, ale jen to, které „porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti“. A proti shromažďovacímu právu? Vyberte si: odpovídá provedení právě této písně „nepřístojnému chování“ z §14, čl. 1 e) zákona o právu shromažďovacím? Nebo jím bylo zabráněno „jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího“ (§ 14, čl. 1 h) téhož zákona)? Skutečně přehrání jediné písně v délce kolem tří minut zabránilo pánům na pódiu v jejich právu? Nemohli by počkat?

Nevkusná arogance moci

Nikoliv. Nejde o žádný přestupek, ale o úctyhodný příklad občanské angažovanosti. Muž, který onu píseň přehrál, se střetl s vrchnostenskou arogancí dočasných nositelů veřejné moci, nevkusnou a nemající oporu v zákoně. Zdá se však, že ona arogance v policii oporu má, na což upozorňuji se vší vážností. Nevím, jaký sentiment chovají pánové z pódia v Lipníku k Modlitbě pro Martu, ale k ústavě a k obyčejné slušnosti se jejich vztah odhadnout dá dobře. A pokud jde o policii, nezdá se vám, že ono heslo „pomáhat a chránit“ je určeno již jen konkrétní politické partě – a to s rostoucí drzostí a agresivitou? A prý si nesouhlasící občany i filmují a nijak to neskrývají. To už tady také bylo...

Jan Kalvoda, právník, bývalý vicepremiér a ministr spravedlnosti