Harmonie za obzorem

Připadá mi, že pan Frankl pochopil, že ač si to většinou neuvědomujeme, exituje harmonie. Vše má svůj smysl, účel a řád. A pak je zde něco, čemu obvykle říkáme karma. Můžeme to považovat za nesmysl, můžeme na to nadávat anebo zesměšňovat, ale čemu tím pomůžeme, co tím získáme. Jediné, co má smysl je snažit se ze situací, které nám subjektivně připadají velmi zlé, zločinné a nespravedlivé, něco naučit.To mě osobně naučil několikaletý pobyt v komunistickém koncentráku, aniž bych kdykoli četl něco od Viktora Frankla a aniž bych něco věděl o existencialismu. Naučil mě to dlouho poté, co jsem zdi vězení opustil. Vězení mi dalo nový základ do života, nový smysl bytí. Postupně jsem začal věci kolem sebe vidět jinak. Přestal jsem nadávat na nespravedlnost osudu a začal se snažit chápat, že všechno, co se mi děje mě obohacuje, že tento život je jedna z tříd ve velké škole života, která je možná nekonečná.A ano, naprosto souhlasím s tím, že snaha o tvoření dokonalých a precizních věcí, je jednou z cest jak se učit, jak spět k vlastní dokonalosti. Pokud ovšem přitom nechybí pokora.S čím nesouhlasím, že se tím Němcům otevřel návrat mezi civilizované národy.  Němci vždy byli civilizovaným národem, nepotřebují se nikam vracet. Ta nepatrná dějinná epizoda, jakkoli tragická, je nevylučuje z civilizace. Nehodlám zkrátka navěky odsuzovat celý národ za to, že se jeho značná část nechala zmanipulovat jedincem. V dějinách najdeme srovnatelné hrůzy a dnes si na ně ani nevzpomeneme. A kromě toho, jestliže nejsme schopni pochopit smysl, účel a význam tragedie druhé světové války a jejich hrůz, pak co jsme se vlastně naučili? A jak můžeme tvrdit, že ji jen málokdo plně pochopil?Domnívám se, že ji dodnes nikdo nepochopil. Jinak bychom místo odsudků blahořečili za tu lekci, stejně jako já děkuji za to, že mi bylo dáno strávit nějakou dobu v komunistickém žaláři. 

Celé dobré, až na ten konec ...

Že by tvorba "precizních a dokonalých věcí" byla skutečně cestou k civilizaci? Nespočívá náhodou civilizace spíše v kultivovaných společenských vztazích? Předposlední odstavec je více než sporný.Poslední odstavec je ale smutný. Multikulturalismus je používán naprosto bezduše, je to vyprázdněný, fackovací pojem. A přitom izraelská společnost, jak je popsána v knize Start-Up Nation, je typicky multikulturní. Multikulturnost však neznamená legislativní babylón. Společným znakem oněch mnoha kultur je respekt k zákonu země.Odpor k multikulti projevují zejména ti, jejichž identita je křehká, je-li jaká, a oni se obávají, že se v tom novém prostoru "ztratí". U neosobností je to strach oprávněný, a vede ke xenofobii, u níž v horších případech nekončí. Izraelský model multikulti (pravda, trochu drsný) je naopak zdrojem inspirace, ale to platí pro osobnosti, nikoliv pro slabochy.Politická korektnost je vyvracena jejím extrémem (autorovi se však totéž u  "pravicovosti" nelíbí, když je vyvracena svým extrémem, jímž je skutečně rasismus, "krev a půda", vedoucí ještě dále k nacismu). Politická korektnost je původně odvozena od zlatého Hillelova pravidla nečinit druhým to, co by člověk nerad zažil na sobě. Naučit se koukat na to, co dělám, očima druhých. Neznamená to žádnou ušlápnutost, znamená to reflexi. Znakem kulturnosti je reflexí podložená uměřenost (hodnota v dnešní době neznámá, a spíše vysmívaná). Opakem kulturnosti je chamtivost, krajnost, neuměřenost.Ale jinak - díky za předložení Franklových myšlenek! To je bohatství! On však neotevřel Pandořinu skříňku: tu otevřeli ti, kteří porovnáváním neporovnatelného se snaží učinit "komunismus" horším nacismu, a tudíž nacismus implicitně ospravedlňují (protože bojoval proti "horšímu zlu"), čímž de facto popírají šoa. Nic podobného konferenci ve Wannsee (1942) v "komunismu" nenajdou. Zde je zakopán pes!