Despotismus byl často nastolen ve jménu svobody.

Zlatá slova, obzvláště v dnešní době, kdy ze pojem "svobody" stal bezobsažnou mantrou! Připomeňme ale snad Sókratova slova, že "Bohatí žádají svobodu, chudí spravedlnost" - a jsme doma.Je jistě  záslužné, že "Raymond Aron byl jedním z mála francouzských intelektuálů, kteří už za studií prokoukli vady marxistického myšlení svých vrstevníků". Bylo by ještě záslužnější, kdyby Raymond Aron a André Glucksmann - podobně jako kardinálové Wyszynski a Wojtyla - dovedli prokouknout také klady marxistického myšlení. V současné době je zejména marxistická analýza předmětem celosvětového zájmu. Jen v Čechách se bude zase Marx zatajoval, cenzurovat a paskřivit? Vždyť ti všichni "roduvěrně pravicoví", co mají zkoušky z marxismu-leninismu a kdovíčeho ještě, snad ani netuší, že jim Marxe v jeho celistvosti zatajili - ? Proti čemu brojí nyní? Proti své nedovzdělanosti. Zde si dovolím nabídnout několik záplatiček:Kardinál Wyszynski tvrdil, že Marxův Kapitál prostudoval třikrát ... a uvědomoval si, že církev by měla spíše nabízet alternativy, než aby pouze napadala komunismus. (Luxmore & Babiuchová: Vatikán a rudý prapor, Praha 2003, s.131)Wojtylovy poznámky a články z té doby (pozn. pol. 50-tých let) obsahují množství odkazů na marxistickou analýzu, zejména na ty její prvky, které vzbudily pozornost příslušníků jeho generace. (Luxmore & Babiuchová, cit. d. s. 137)"Katolická sociální etika" přicházela s neobvyklým druhem polemiky. Namísto aby marxistické pojmy odmítl, poukázal Wojtyla na jejich původ v křesťanské tradici ... (Luxmore & Babiuchová, s. 138)»Uskutečňování sociální spravedlnosti je částí uskutečňování království Božího na zemi ... Ve jménu tohoto principu spravedlnosti má každá osoba nepopiratelné právo bránit to, co jí po právu náleží. To platí i o společenských třídách. V dobře organizované společnosti, která usiluje o obecné blaho, se konflikty mezi třídami řeší bez boje, pomocí reforem. Ale státy, v nichž vládne řád založený na individualistickém liberalismu, takovými společnostmi nejsou. Jestliže tedy vykořisťovaná třída nedosáhne mírovou cestou podílu na obecném blahu, na nějž má nárok, musí zvolit jinou cestu.« (Karol Wojtyla, Katolicka etika spoleczna, s.63-64)Wojtyla také upozornil na spojitost mezi komunismem a raně křesťanskou tradicí a jeden z oddílů svého textu dokonce opatřil podtitulem "Objektivní nadřazenost komunistického ideálu". Vysvětlil ale, že termínu užívá genericky k označení společného vlastnictví. Šlo o komunismus, který idealizovali filosofové už od dob Platónových, o "osvobození od nejrůznějších zel spojených s principem soukromého vlastnictví". Z patristické tradice a mnohasetleté existence mnišských řádů je patrné, že církev ideál komunismu uznává. Domnívá se však, že za současného stavu lidské přirozenosti každá snaha uskutečnit tento ideál ve světovém měřítku a zároveň zachovat naprostou svobodu každého jednotlivce narazí nutně na nepřekonatelné překážky. (Luxmore & Babiuchová, s.140)"V soudobém komunistickém hnutí církev vidí a uznává projev snahy o dosažení převážně etických cílů," napsal Wojtyla. "V encyklice Quadragesimo anno Pius Xi. píše, že kritika kapitalismu a odpor vůči systému, v němž skupina lidí vykořisťuje skupinu pracujících lidí, je nepochybně tím, co je na marxismu pravdivé. Přesto je církev přesvědčena o tom, že lze "osvobodit proletariát" a změnit společenský a ekonomický systém, aniž by bylo zrušeno soukromé vlastnictví. (Luxmore & Babiuchová, s.140)Marxistická a křesťanská etika představovaly "dva způsoby reakce na lidský úděl v kterékoli dimenzi". Principy a ideje, které bylo možno nalézt v marxistické etice, "jsou totožné s principy a idejemi etiky křesťanské, ale bez reference k Bohu, díky níž má křesťanská etika náboženský charakter .... V této oblasti jsou materialistické předpoklady marxistů nepochybně prodchnuty idejí spravedlnosti a tato idea získala marxismu mnoho stoupenců, kteří si uvědomovali, že stávající způsob rozdělování hmotných statků je nespravedlivý a škodlivý," upozorňuje Wojtyla.  .... Wojtyla se shodoval s marxisty v tom, že analýza příčin sociálního utrpení - práce, vlastnictví, rozdělování zboží - rovněž vede k pochopení dějin lidstva. (Luxmore & Babiuchová, s.142)Aron trvá na ověřování idejí v praxi a sledování jejich výsledků. A varuje před nekritickou vírou v laskavě znějící ideologie, neboť „despotismus byl často nastolen ve jménu svobody. Proto by nás zkušenost měla varovat, abychom strany posuzovali spíš podle jejich praktik než kázání.“ --- Když to někdo udělá, dopadne podobně jako Jan Pavel II:: "Komunismus se zhroutil, liberální kapitalismus byl na vzestupu. Skutečnost, že papež v Sollicitudo rei socialis označil obě ideologie za stejně mravně závadné, vyvolala v jistých kruzích na Západě pobouřené reakce." (Luxmore & Babiuchová, s. 435)