Právě EU vyživila zločin penězi "zdarma"+ "rychle" vyčerpat

Zatímco v Praze ještě nějaká míchačka vrčí, jinde se jen fakturuje. Kdo by se šprajcoval, stál by v cestě povodni. Dotace zastaveny i v Rumunsku, dá se jezdit po dálnici i bez značek. Alespoň nějaké řešení. Levné, darované, .., cesta do pekla. Prosperita je v opačném, využít úzkostlivě zdroje vlastní a tím je rozvíjet. Je odpadní dřevo? Dá se sekat na kostky a dláždit, když není na kámen nebo nezaměstnaní s kamenem neumí.

Za tohle EU opravdu nemůže

EU má svůj program soudržnosti a vyrovnávání rozdílů ve vyspělosti jednotlivých regiónů částí už velmi, velmi dlouho, ještě v době, kdy se jmenovala Evrpská společenství. (Zárodek má v Aktu o jednotné Evropě z r. 1987 a zavedení jednotného trhu.) Od doby, kdy fondy ke snižování ekonomických rozdílů mezi regióny uvnitř jednotného evropského trhu fungují, je s jejich užitím obrovské množství zkušeností. Českou republiku a její státní správu nikdo, opravdu nikdo nenutil, aby se ze zkušenosti ze zemí EU na západ od nás nejenže vůbec nepoučila, ale právě naopak využila všechny návody, jak administraci strukturálních a sociálních fondů určitě, ale určitě neorganizovat (... tedy pokud chcete, aby je země skutečně od EU dostala a aby je v budoucích letech po jejich převedení - "období povinné udržitelnosti" - nemusela vracet.   I z jisté vlastní zkušenosti nemám dojem, že záměr byl hazardovat s nepřevedením a s rizikem vracení fondů. Čeští politici toto riziko naprosto ignorovali. Všechna varování odmítali slovy, že jsou to nesmysly, nic takového nenastane, EU peníze převede a jestli byly zneužily, "nemá jak poznat, jedině že by jí to někdo z Česka vynesl". Naplno se projevila absolutní nepolíbenost většiny českých politiků standardy účetnictví, auditu a právní ochrany v zemích, kde je korupce řádově nižší než u nás a kde výše uvedené oblasti mají léta Divokého Západu (příp. Dickensovského kapitalismu) už dávno za sebou. S touto absolutní nepolíbeností se projevila i absolutní neschopnost představit si, že zkušení zahraniční profesionálové ve výše uvedených oblastech megaproblémy vidí na první pohled, aniž by české politické podsvětí někdo musel "prásknout".  Jiná věc je, že ne na všechna varování svých auditorů reaguje Evropská komise skutečně ranou rákoskou přes prsty - což jí pravidla umožňují, a to velmi účinně.  Dělala to ovšem velmi neochotně i v minulosti, každý se asi bál, že rána přes prsty může přijít i jeho zemi, a neochotně to dělá i teď, což bohužel motivuje kriminalitu bílých límečků a politiky, kteří podlehnou naději, že za tyto snadno dostupné fondy si mohou snadnou koupit jak voličskou podporu - to je on, kdo vybudoval cyklostezku a kanalizaci, tak snadný zdroj, jak zaplatit přízeň domácích auditorů, policie, soudních znalců a znaleckých ústavů, atd. atd.    Vyhodit auditora, manažery problémů, každého kritika, nahradit je loajálními kamarády nebo ničemu nerozumějícími maňásky, oponenty a v krajních případech i soudní znalce si vybrat ze spřátelené struktury  v politice nebo v podsvětí, schvalovat projekty, které vedou přímé loutky kmotrů - zákulisních rozdělovačů moci a peněz a zametačů problémů.  Jedno z těch vážných varování, které  ČR vědomě a záměrně ignorovala, se týkalo riziku decentralizace programů.  I v případě jednoho, dvou, nebo tří  programů je velmi těžké uhlídat, aby prostředky v tak velkém objemu neovládla mafie. Když je ovšem programů mnoho, neohlídáte je zcela jistě a naopak usnadníte strukturám z politického podsvětí pevněji se přisát na veřejné rozpočty a s využitím těchto peněz postupně odstavit od rozdělování veřejných peněz každého, kdo nejede s nimi. ČR udělalo nejhorší možnou věc - umožnilo takové přisátí regionálním mafiím v každém(!) kraji a důsledky ve stavu českých financí, ale i ve stavu české politiky už několik let dobře vidíme.                                                                                                        Situaci vůbec nepomohla ani tendence médií z let 2007-2011 stále tlačit na "čerpání" -  "musíme čerpat, čerpat rychleji, čerpáme málo, politici selhávají v čerpání", a to napříč médii, aniž by média byla ochotna vstřebat fakt, že peníze se nejdříve vyplácejí z českých veřejných rozpočtů, a teprve když se neobjeví problémy, EU vynaložené prostředky v příslušné proporci (až 85%) refunduje. Ani to ještě neznamená, že je v budoucnosti ČR nebude vracet. To už je ovšem příslušnému podsvětí většinou jedno. Ti, ke komu peníze připlynuly, je téměř nikdy nevracejí, účet platí státní rozpočet ČR, nebo rozpočty krajů. (Ovšem jak jsme již viděli v případě programu Severozápad, krajské rozpočty se do uhrazení příliš nehrnou a účet z velké části uhradí obyvatelů celého Česka.)Shrnuto, podtrženo, jde o nový - a mimořádně úspěšný - způsob tunelování českého státního rozpočtu ve velkém. Kritika EU za existenci fondů je tu jen zástěrka. Je pravda, že kdyby Evropská komise trestala problémy v českých programech strakturálních fondů rychleji a dramatičtěji, možná by některé tuneláře odradila. To by ovšem nastalo výhradně(!)  jen tehdy, pokud by se voliči začali masově bouřit, policie a státní zástupci podpořeni veřejným míněním se emancipovali ve vyšetřování této ekonomické kriminality a soudy se pod stejným tlakem odvážily posílat tuneláře za katr.  Tam ještě nejsme. Právě tak by se mohlo stát, že by jen zesílila populistická rétorika o ošklivé EU, která nám nechce dávat zasloužené peníze na projekty.  Pokud by EU úplně zastavila tok strukturálních peněz do Česka, zabije to i dobré projekty a tuneláři se pustí do zdravotnictví a důchodového systému a do PPP projektů v infrastruktuře.  Poteče z toho trochu méně peněz, ale potečou. Nachystaní na to jsou, po všech stránkách. Jinými slovy, přisátí podsvětí na veřejné rozpočty prostřednictvím volených politiků, jejich pasáků a dealerů a jejich vědomých i naivně nevědoucích loutek ve státní správě  za nás EU nevyřeší. Jen je zviditelní. Něco s tím udělat musíme jedině sami a momentálně už to nepůjde výběrem jiných lidí (z kandidátek nominovaných výše uvedenými společenstvími) na volebních lístcích. Půjde to jen masovou pozorností všem příkladům odsávání veřejných prostředků, masovou pozorností složení společenství těchto pijavic (kdo s kým a jak) a masovými projevy nesouhlasu a podpory emancipovaným jednotlivcům v systému vymáhání práva. Můžeme klidně začít od posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu, že korupční jednání poslanců je netrestatelné, a to doživotně.