LN: Přijímají konzervativní zednářské lóže nové členy? Co tyto zájemce spojuje
Nechceme zůstat uzavřeni s vymírajícím členstvem, jak se děje například v USA. Chceme přitahovat novou generaci. A to se nám v kontinentální Evropě daří.
U nás je rezonanční pásmo zasvěcovaných zhruba kolem věku 35 až 40 let. Dá se říct, že tehdy muž zažívá první bilancování a přemýšlí o dalším životě. A někteří se rozhodnou pro naši cestu.
Tři sta let svobodného zednářství. Tajemné společenství slaví výročí |
LN: Co zednářství v 21. století nabízí svým členům?
Zednářství by nemělo nic nahrazovat, spíš doplňovat, dolaďovat. Filozofií zednářství není lidi měnit, ale umožnit jim rozvíjet své pozitivní stránky. Nechceme lidi převychovávat, ale dát jim prostor na sobě duchovně pracovat. Kdo je takto naladěn, má k nám cestu otevřenou.
Neznám jinou společnost, kde můžete zažívat hluboké zážitky náležení k iniciační společnosti, prožívat spiritualitu a neobětovat za to svou vlastní identitu. Nečiň druhému to, co nechceš, aby on činil tobě. Respektujeme každý tvůj názor, ale zednář musí také respektovat názory těch ostatních.
LN: Byl jste zasvěcen v liberálním proudu. K tradičnímu zednářství jste pak přešel spolu s celou velkolóží Veliký Orient Český, kde bylo zhruba 100 zednářů. Co bylo důvodem?
Jakkoliv jsme respektovali liberální zednářství románského typu, my Češi jsme ve valné většině podstatně konzervativnější. Rušila nás politizace v rámci některých vrstev liberálního zednářství. A také jsme neviděli důvod pro fragmentaci českého mužského zednářství. Nicméně s liberálními českými zednáři a zednářkami máme skvělé přátelské vztahy a věřím, že nám bylo odpuštěno.
Proč se na zednářských setkáních nesmí diskutovat náboženství?
Naše pravidla vylučují náboženskou intoleranci či naopak propagování tvrdých náboženských dogmat v lóži.
Jednou z nejgeniálnějších myšlenek zednářství je „Veliký Architekt Všehomíra“. Je to všeobjímající koncept duchovna, který v sobě zahrnuje všechny církevní a duchovní koncepty. Pokud k nám přijde vyznavač křesťanství, judaismu, nebo i muslim, neboť i oni jsou našimi členy, žádné náboženství pro nás není problém. Máme Velikého Architekta, symbol duchovna, které lidi přesahuje.
Jak se na to dívá církev?
Rozumím, že tento neurčitý a vše obsahující koncept může některé církve rušit. Jsou církve, které to dokážou přijmout lépe, jiné hůře. Při novoročním projevu pana kardinála Duky padla i pozitivní zmínka o našem 300. výročí. Z toho usuzuji, že jisté kruhy katolické církve se na nás začaly dívat tak, že byť jinými prostředky, kráčíme stejným směrem. Já to tak rozhodně vidím.
Co Vám zednářství přineslo a co vzalo?
Kdybych nebyl zednářem, tak bych zajisté nebyl tak chudým jak jsem (smích). Zednářství mi dalo etické principy, které se snažím dodržovat.
Když pozoruji politickou scénu, jsem vyděšen. Já sice předsedám jen 600 lidem, ale vím, co to znamená být v čele. Věřím, že ti kteří vedou, mají odpovědnost morálního příkladu. Mám hrůzu z toho, že ti, co náš stát vedou, se o to přestali snažit.
Když ale vidím naší mladou generaci, tak jsem pln optimismu. Máme skvělé mladé zednáře a to nás starší zavazuje a motivuje.
Co považujete za největší přínos zednářství obecně?
Zednářství jde evoluční cestou. Zednáři věří, že světu prospějeme, když se budeme snažit být lepšími lidmi. Každý z nás. Součástí zednářství je také charita, ale to není jen výsada zednářů.
Jedním ze smyslů života je, aby se člověk ve své finální bilanci více nestyděl, než styděl. Nelze sice reálně žít ideálním životem, ale je třeba směřovat k ideálu.
