Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Klaus: Pro ODS a ČSSD se stala politika byznysem, proto je voliči opustili

Česko

  5:00
PRAHA - ODS versus ČSSD. Tento souboj určoval podobu české politické scény od vzniku samostatné České republiky. Do roku 2013 každé volby do Poslanecké sněmovny pokaždé vyhrála jedna z těchto dvou stran. Letošní klání o posty v dolní komoře parlamentu bude s největší pravděpodobností první, po němž ODS ani ČSSD nebudou na čele volebního pelotonu. Podle Václava Klause, zakladatele Občanské demokratické strany, je to trest že to, že přestaly o svého voliče pečovat.

Zakladatel ODS, první český premiér a druhý český prezident Václav Klaus. foto:  Michal Růžička, MAFRA

Vítězství v předchozích šesti sněmovních volbách po vzniku České republiky si vždy rozdělovali jen občanští a sociální demokraté. ODS brala výhru v letech 1996 a 2006, roky 1998, 2002, 2010 a 2013 uhrála vítězství ČSSD. První místo z roku 2010 však mělo pro sociální demokraty hořkou příchuť, do Strakovy akademie je nepustila pravicová koalice v čele s ODS.

S letošními volbami se klasický pravo-levý souboj o podobu země definitivně zhroutil, nesou se totiž ve znamení protestních hnutí proti tradičním stranám. 

„ODS a ČSSD chybí přesvědčiví lídři. Nemám na mysli pouze předsedy, mám na mysli i plejádu těch ‚za nimi‘, bez kterých nemůže žádná politická strana růst, sílit, posouvat se dopředu,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz k ústupu ČSSD a ODS z politického výsluní bývalý český prezident Václav Klaus.

Co říkají na problémy tradičních stran Bém, Tlustý, Paroubek a Škromach? Čtěte zde

Lidovky.cz: Tyto volby budou s největší pravděpodobností hraničící s jistotou první po vzniku samostatné České republiky, které nevyhraje ČSSD ani ODS. Jak tuto skutečnost jako duchovní otec jedné z těchto stran vnímáte?
Nemám z toho žádnou radost. Od počátku jsem se snažil budovat demokratický systém naší země na – pro všechny pochopitelném – střetu ideově jasně vyprofilovaných velkých stran. Dlouhodobě jsem varoval a protestoval před ideovým vyprazdňováním stran a před důsledky tohoto procesu. Představitelé obou velkých stran to ode mne brali jako nemístnou kritiku či dokonce vměšování do jejich záležitostí, ačkoliv já to z těchto důvodů nikdy nedělal. Opouštění idejí vyústilo v absenci nutného politického střetu, bylo nahrazeno vnitřními spory a chápáním politiky jako byznysu tak dlouho, až se obě strany dostaly na samotný okraj zájmu českých voličů.

Lidovky.cz: Za jakých okolností vámi zmíněné ideové vyprazdňování v ODS a ČSSD začalo a šlo o pozvolný proces, nebo jste v něm pozoroval nějaký zlomový moment?
Nedá se mluvit o nějakém jednoznačném, v čase přesně určitelném milníku nebo zlomovém okamžiku. Navíc nejde o českou specifiku – je to problém Evropy a celého Západu. Těmto změnám ani ODS, ani ČSSD důrazně nečelily. Dokonce bych řekl, že jim podléhaly, vycházely jim vstříc, nadbíhaly jim. Probíhalo to delší dobu, za významný okamžik dokončení této změny považuji rok 2013 a naprosté poddání se a naskočení na vlnu ‚velké protikorupční revoluce v Čechách‘.

Lidovky.cz: Pokud bychom byli konkrétnější, proč ODS ani ČSSD v letošních volbách poprvé v historii České republiky neútočí na vítězství?
Důvodů je, bohužel, celá řada a obě kdysi nejvýznamnější strany jimi trpí podobně. A nejde pouze o to, co říkají, jak naslouchají a rozumí skutečným zájmům a obavám občanů, ale i o to, kdo to říká, jak to říká, s jakou opravdovostí před občany vystupuje. Oběma stranám chybí přesvědčiví lídři. Nemám na mysli pouze předsedy, mám na mysli i plejádu těch ‚za nimi‘, bez kterých nemůže žádná politická strana růst, sílit, posouvat se dopředu.

Václav Klaus

Vedle Václava Havla a Miloše Zemana je nejvýraznějším českým politikem po roce 1989. Dodnes je nejdéle sloužícím českým premiérem, v čele kabinetu seděl téměř 5,5 roku (z toho necelého půl roku v rámci federální vlády).
Jako předseda vlády skončil 2.ledna 1998, kdy jeho vládu vystřídal úřednický kabinet Josefa Tošovského. Po volbách v roce 1998 se stal předsedou Poslanecké sněmovny, kterou za opoziční smlouvy jeho ODS s ČSSD vedl až do roku 2002.
Po porážce ve sněmovních volbách v roce 2002 se stáhl z čela ODS, v březnu 2003 se pak stal druhým českým prezidentem. Na Pražském hradě vydržel dvě volební období, v roce 2013 uvolnil místo svému největšímu politickému rivalovi Miloši Zemanovi.
Od svého odchodu z aktivní politiky se dál účastní veřejného života, o jeho odkaz pečuje Institut Václava Klause založený jeho syny a spolupracovníky.
Starší Klausův syn Václav také působí aktivně v politice, je trojkou na kandidátce pražské ODS, v současnosti je vedle Petra Fialy asi nejznámější tváří občanských demokratů. Všeobecně se očekává, zda si po volbách řekne o funkci ve vedení strany. Jeho vzestup v ODS je však pevně svázaný právě s volebním výsledkem strany.

Lidovky.cz: Řekl byste tedy, že lídři nového střihu, jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, jsou přesvědčivější a jejich styl je něco, co by si měli představitelé klasických stran osvojit?
Pánové Babiš a Okamura jsou v mnoha směrech podobní módním politikům, jako je francouzský prezident Macron, – neříkají vůbec nic nového, vše už bylo řečeno mnohokrát před nimi, ale působí nově, neopotřebovaně, neomšele a energičtěji. Jejich svěžest je v porovnání s jejich politickou konkurencí zřetelnější a v tom zřejmě voliči vidí svoji naději. Jejich programové vymezování se vůči ‚starým‘ stranám, dělání dojmu, že právě oni jsou těmi čistými ‚nepopsanými listy‘, z nich mohou, stejně jako třeba u Macrona, v budoucnu tvořit o to nebezpečnější politické subjekty.

Lidovky.cz: Zmíněná protestní hnutí pomalu nahradila klasické politické schéma, které stálo na souboji jedné velké levicové a jedné velké pravicové strany. Jaká k tomu vedla cesta?
Toto není výhradně problém pouze České republiky. Podívejme se na výsledky voleb v zemích kolem nás. Všude různě rychle oslabují, či se dokonce hroutí, tradiční politické strany a jsou doplňovány nebo nahrazovány novými subjekty. Příčiny jsou obdobné, jako u nás – strany podlehly iluzi, že už o žádné zásadní změny nejde, že není co obhajovat, že politický střet je nekorektní, že národní politická debata přestává existovat a že má být nahrazena nepolitickými byrokraty v Bruselu. A ukazuje se, že nic z toho není pravda, neboť voliči mají svá přání, zájmy i obavy, které ‚staré‘ strany svou laxností a bohorovností přestávají obsluhovat. Tradiční strany tak v důsledku svých selhávání z mnoha svých věrných voličů udělaly politické bezdomovce, kteří se trápí tím, že dnes nemají koho volit.

Lidovky.cz: Jste jedním z těchto politických bezdomovců, a pokud ano, jak tento pocit s ohledem na letošní volby zpracováváte?
Politickým bezdomovcem se být necítím a ani nejsem, chápu-li politiku šířeji než stranictví. V politice působím, sleduji ji a analyzuji, neexistuji mimo ni.

Exprezident Václav Klaus oslavil 19. června v Praze na Štvanici své 75....
Česká vláda na ruskou ambasádu nepřišla. Klaus, Zavadil a komunisté ano

‚Strany musí najít nové vůdce, někde tam přece musejí být!‘

Lidovky.cz: Může se politický systém k modelu jedné velké pravicové a jedné velké levicové strany vrátit?
Obtížně, ale může. Za předpokladu, že se tyto strany nebudou bát vyhledávat, analyzovat a řešit velká témata, která občany skutečně zajímají a kterých je dokola více než dost. Jde o to vrátit se ke svým voličům a přesvědčit je, že rozhodovat si o svých věcech máme doma my sami. Že na každém hlasu záleží, protože ten bude kontrolovatelně slyšen v národním parlamentu. Strany ve svých řadách musí najít nové, srozumitelné vůdce, někde tam přece musejí být! Z toho všeho je ale jasné, že k nějaké renesanci tradičních stran povede dlouhá a náročná cesta, protože ony kdysi své voliče snadno opustily a zklamaly.

Lidovky.cz: Takže byste neřekl, že se pravo-levý střet v politice vyčerpal a nahradilo ho soupeření, řekněme, proevropsky-liberálních a nacionálně-konzervativních proudů? Ostatně podle mě je vzkaz nacionálně-konzervativních uskupení, jako už jmenované SPD Tomia Okamury, Realistů a také trochu ANO „méně Evropské unie, žádné uprchlíky“, v kampani velmi slyšet.
Pravo-levý střet ze společnosti v žádném případě nevymizel. Je hlubokým a zásadním omylem politiky, že si nechala namluvit - a snadno tomu podlehla – že se pravo-levý střet již vyčerpal. Lidé chtějí i nadále volit ‚pravicově‘ nebo ‚levicově‘ a politické strany, zcela rozleptané politickou korektností a nedostatkem odvahy se k jasnému směřování přihlásit, jim v tomto ohledu vůbec nevyhovují. Realitou naší doby je to, že prožíváme období dramatického posilování levice, která pronikla do všech politických stran, a tím je zásadně pozměnila.

Arogantní Západ nesmí rozhodovat o nás bez nás, komentuje Klaus migrační kvóty

Lidovky.cz: Podívejme se na závěr na ODS, kterou jste počátkem 90. zakládal. Co jí chybí, aby se opět stala stranou s potenciálem kolem 30 procent voličské přízně?
Je těsně před volbami a do toho se pouštět nebudu.

Lidovky.cz: Zeptám se jinak, co podle vás budou tyto volby znamenat pro další vývoj ODS?
Nevím, jak volby pro tuto stranu dopadnou a co z toho především členská základna vyvodí. Jedno by ale měla změnit rychle. Když projíždím po Čechách a vidím billboardy této strany hlásající, že její lídr je především slušný, moc mě zlobí prázdnota takového poselství. Být slušným je základním předpokladem vstupu do politiky. Lídr musí být hlavně nositelem myšlenek, ztělesněním idejí a propagátorem vizí. Ale o tom nám dají jasnou zprávu voliči. Moc bych úspěch této straně, a vlastně i sobě, přál.

Autor: