Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Anomalisa: Kdyby Franz Kafka točil loutkový film

USA

  6:00
Scenárista Charlie Kaufman si v loutkové, přesto veskrze lidské Anomalise opět klade závažné filozofické otázky o podstatě člověka a jeho zodpovědnosti vůči okolnímu světu.

Vysoké riziko ztráty tváře. Michael před zrcadlem. foto: CINEMART

Za autora filmu je zpravidla považován režisér. Vzácnou výjimku představují tituly, k nimž napsal scénář Charlie Kaufman. Jeho sebereflexivní nahlédnutí do neurotických myslí hrdinů na pokraji nervového zhroucení V kůži Johna Malkoviche, Adaptace nebo Věčný svit neposkvrněné mysli okouzlila diváky i kritiky originálními zápletkami, inteligentním humorem i emocionálně pravdivými postavami. Z Kaufmanova jména se stala záruka chytré postmoderní zábavy s filozofickým přesahem. Slibný rozjezd jeho kariéry zastavil až finanční neúspěch příliš ambiciózního režijního debutu Synekdocha, New York.

Kaufman ztratil důvěru Hollywoodu, ale nikoli svých fanoušků. S jejich podporou mohl loni dokončit existenciální loutkovou tragikomedii Anomalisa a svou oblíbenou metaforu člověka coby loutky, která nemá kontrolu nad vlastním životem, povýšit na novou úroveň. Pracnou technikou stop-motion animace realizovaný film získal řadu významných ocenění, mimo jiné Velkou cenu poroty na festivalu v Benátkách.

Anomalisa měla původně podobu rozhlasové hry, kterou Kaufman v roce 2005 napsal pro Divadlo nového ucha (Theater of the New Ear), projekt uznávaného hudebního skladatele Cartera Burwella. Text tehdy na jevišti za doprovodu hudby a zvukových efektů četli David Thewlis, Jennifer Jason Leighová a Tom Noonan. Promyšlený zvukový design a tři uvedené herce Kaufman znovu zapojil do hry v roce 2011, kdy ho producent Dino Stamatopoulos přemluvil, aby dílo literární povýšil na dílo filmové. Základní kapitál doplnila suma téměř půl milionu dolarů, získaná prostřednictvím crowdfundingového webu Kickstarter. Kaufman se společně s animátorem Dukem Johnsonem mohl konečně pustit do práce.

Motivačního řečníka a obchodníka se štěstím Michaela poprvé potkáváme v letadle mířícím z Los Angeles do Cincinnati, kde má promluvit na konferenci pro pracovníky zákaznických linek. Vedle sedící muž mu nervózně tiskne ruku. Jde o vzácný okamžik Michaelova navázání kontaktu s okolním světem, kterému se stále více odcizuje. Ostentativní nezájem o druhé prozrazuje také chlad v jeho hlase, patřícím anglickému herci Davidu Thewlisovi. S taxikářem komunikuje ze zdvořilosti, s recepčním z nutnosti. Do své soukromé bubliny se může bezpečně uzavřít až v neosobním pokoji hotelu jménem Fregoli.

Z filmu Anomalisa

Atypický název ubytovacího zařízení odkazuje k percepční poruše, při které jedinec věří, že různí lidé jsou toutéž osobou v různých přestrojeních. A lidé, které Michael potkává, skutečně vypadají jeden jako druhý a všichni, muži i ženy, mluví hlasem Toma Noonana. Dokonce i klasická hollywoodská komedie Její komorník, kterou Michael sleduje v hotelové televizi, je obsazena povědomými loutkami. Zjevná subjektivní zkreslenost toho, co vidíme, vyvolává otázku, jestli také hádající se pár na chodbě nebo muž chystající se v kanceláři naproti hotelu k masturbaci nejsou pouhými projekcemi Michaelových myšlenek.

Velmi živě působící, ale znepokojivě stejné loutky Kaufmanovi umožnily zatím nejdůslednější rozvedení jeho záliby v externalizaci vnitřní zkušenosti člověka. Tentokrát člověka, kterému osoby cizí i blízké splývají v anonymní dav, o nějž ztratil jakýkoli zájem. Telefonát s manželkou a synem, zajímajícím se pouze o to, zda mu otec již koupil nějaký dárek, přitom prozrazuje, že lhostejnost je to oboustranná. Michael ale nepřestává rozumět jenom druhým. Nechápe už ani sám sebe.

Hledání výjimečnosti

Hrdinova existenční úzkost kombinovaná s krizí identity dosahuje vrcholu, když prázdně hledí do zrcadla, neschopen ovládat své mimické svaly. Před ztrátou tváře (nikoliv jen v přeneseném významu) jej na poslední chvíli zachrání hlas zpoza dveří, lišící se od všech ostatních. Patří Lise (Jennifer Jason Leighová), která si přijela vyslechnout jeho konferenční příspěvek. V Michaelově předvídatelném světě zaměnitelných lidí představuje jeho naivní fanynka anomálii (odtud slovní hříčka z názvu filmu), bytost s vlastní individualitou. Teprve ona dává význam frázi o jedinečnosti každého člověka, kterou Michael používá na přednáškách, aby manažerům velkých společností pomohl zvýšit produktivitu. Teprve díky ní Michael namísto korporátního pseudoštěstí poznává štěstí opravdové.

Přenášení firemních strategií do mezilidských vztahů je pro Kaufmana jedním ze symptomů dalekosáhlejšího odcizení ve společnosti založené na oboustranně výhodných transakcích a neustálém generování zisku. Lidé zapojení do výrobního procesu se stávají mechanickými loutkami. Lisa, nevyznačující se nezvyklou krásou, inteligencí ani zvláštními zálibami, však dokládá, že lékem na apatii není nalezení někoho výjimečného, nýbrž docenění toho, co je výjimečné i na někom zdánlivě obyčejném. Jak stvrzuje jejich společná snídaně, následující po nezvykle upřímné erotické scéně, problém není v ostatních lidech, ale v tom, jak je vnímá Michael, který se nedokáže povznést ani nad partnerčino dření vidličkou o zuby.

Po Kaufmanových předchozích filmech, které nás zaměstnávaly svými zapeklitými narativními konstrukcemi, překvapuje Anomalisa vypravěčskou přímočarostí. Zároveň ale diváky neustále znejisťuje nejednoznačností svého fikčního světa, stejně nestabilního jako hrdinova osobnost. Navenek funguje podle stejných pravidel, jaká známe z vlastního života. Místy se v něm ale objevují znepokojivé trhliny. Kromě toho, že všichni až na Michaela a Lisu vypadají a mluví stejně, protagonista jako kdyby si v jistých chvílích uvědomoval, kým ve skutečnosti je – tedy loutkou. Když v závěru filmu smutně hledí na porouchaný japonský automaton, který synovi koupil v jednom obskurním sexshopu, zdá se, že jde o jedinou bytost, která mu v jeho vlastním domě alespoň trochu rozumí.

Anomalisa

USA 2015

Režie: Charlie Kaufman, Duke Johnson

Scénář: Charlie Kaufman

Premiéra 17. 3.

Dovedné oscilování mezi fádní realitou, snímanou v odměřených dlouhých záběrech s velmi pomalými jízdami kamery, a zlým snem, který se svou absurditou vzpírá rozumovému uchopení, přenáší existenční nejistotu postav také na diváka, jenž je nucen klást si stejné otázky jako Michael. Kdyby Franz Kafka ovládal umění stop-motion animace, dočkali bychom se od něj možná podobně výstižné filmové výpovědi o člověku ztrácejícím vlastní identitu.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!