Britský zpěvák David Bowie je chameleon popkultury. Smutný kosmonaut Major Tom, androgyn Ziggy nebo filmový elegán. Všechny jeho proměny lze vidět na multimediální výstavě v berlínské galerii Martin Gropius Bau, která byla prodloužena do 24. srpna 2014.
První vjem návštěvníka výstavy, když vstoupí do prvního sálu expozice, je chaos. Bezpočet archivních fotografií, videozáznamů, kreseb. Spolehlivě vás vede audioprůvodce. Do sluchátek mluví David Bowie a komentuje jednotlivé etapy svého života. "Vyrůstal jsem na předměstí Londýna. Když mi bylo třináct, čtrnáct, vůbec jsem netušil, co chci dělat. Možná budu hercem, možná skladatelem, možná zpěvákem."
Z výstavy Davida Bowieho v Martin Gropius Bau
Na dvoumetrové plátno se promítá koláž černobílých fotek z Davidovy ložnice. Vypadá stejně jako pokoj všech puberťáků. Plakáty oblíbených kapel, herců a sen o tom, že jednou možná bude i on stát na pódiu. V roce 1962 se stal členem kapely Kon-rads. Na černobílém plakátu je parta mladých lidí v úhledných oblecích. "Zajímalo mě všechno, Elvis Presley, Jacques Brel i buddhismus. Hledal jsem v tom něco, co mi ukáže směr, kudy jít, jak se odlišit." V roce 1965 se David Robert Jones, jak se původně jmenoval, odhodlal a vykročil vlastním směrem. Na radu svého manažera Kennetha Pitta si změnil jméno a tak se zrodil kult, který známe dodnes. Kult Davida Bowieho.
  |
Vesmírná odysea
Jeho životní příběh zmapovali Victoria Broackesová a Geoffrey Marsh, kurátoři z londýnského The Victoria and Albert Museum. Zpěvák jim zpřístupnil celý svůj archiv, z šedesáti tisíc předmětů vybrali tři stovky exponátů, jsou mezi nimi kostýmy, fotografie, filmy, scénografické návrhy, obaly alb. Výstava měla premiéru vloni v Londýně, pak putovala do Sao Paula, Frankfurtu a nyní je v Berlíně.
Iggy Pop, David Bowie a Coco Schwab. Východní Berlín 1977.
První sály představují formování Bowieho stylu, který se neustále měnil amění. Fascinovalo ho japonské divadlo kabuki, zajímal se o expresionismus, lákal ho svět němého filmu. V roce 1969 viděl první barevný snímek Země z vesmíru. Vytvořil imaginární postavu astronauta, Majora Toma pro album Space Oddity. "Zjistil jsem, že nejlepší je hrát někoho jiného. Dokonale vytvořit jednu postavu, celý její život." Bowie se vždy podílí na celkové image svého alter ega. Na výstavě jsou k vidění jeho nákresy kostýmů Majora Toma, scénografické návrhy pódia nebo obalu alba.
Hrdinové u berlínské zdi
Z vesmíru se Bowie snesl zpátky na zem. Zajímala ho hranice mezi mužským a ženským světem. Stačí tak málo: změnit oblečení, obarvit vlasy, nalíčit rty. Najednou není jasné, kdo je na pódiu: muž, žena, androgyn? Bowie se přeměnil v další postavu. Ziggy Stardust v pestrobarevném, přiléhavém kostýmu, který ve vitríně vypadá skoro jako stažená kůže šelmy. V roce 1972 vydal desku The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars a odjel na turné. Jaké to je stát pár metrů od Ziggyho a pozorovat jeho taneční kreace můžete zažít v sále, který simuluje koncertní halu. Na všechny stěny se promítají záběry Bowieho, který vládne na pódiu a hudba jede naplno.
Z výstavy Davida Bowieho v Martin Gropius Bau
Zpěvák se také vrhnul do světa filmu. Od prvních pokusů až po hlavní roli ve sci-fiThe Man Who Fell To Earth. V samostatném sále jsou vystaveny záběry z natáčení, filmové plakáty, ale také nový styl, který si Bowie oblíbil. Styl evropského elegána z třicátých let. Od něj byl už jen krůček k rozhodnutí vypravit se do Evropy. V lednu 1976 si našel společný byt s Iggym Popem v berlínské Hauptstrasse 155.
"Všeho bylo nějak moc. Měl jsem pocit, že pokud okamžitě nevypadnu z Ameriky, tak se zblázním. Napadlo mě, že pojedu do Berlína. Já i můj kamarád Iggy Pop jsme měli rádi film Kabaret, který se tam odehrává," vzpomíná zpěvák. Tři berlínské roky znamenaly pro Bowieho zásadní změnu. Namísto muziky se vrátil k malování. Často chodil do muzea expresionistů, kde si oblíbil hlavně Ericha Heckela. Jeho portréty roztěkaných mužů s výraznými gesty zpěváka inspirovaly. Japonský fotograf Masayoshi Sukita vytvořil sérii snímků, kde Bowie dělá stejná gesta, jako jsou na Heckelově obraze Portrét muže. Bowie fotografie použil na obal své desky Heroes, kterou natočil v roce 1977. "Nahrávali jsme v Hansa studiu, které bylo u berlínské zdi. Jednou jsem čekal na zvukaře, díval jsem se z okna a dole, u zdi, mě zaujala nějaká dvojice," vzpomíná na vznik písně Heroes. Její rukopis je vystaven v expozici spolu s dalšími texty. Některé zpěvák vytvořil z náhodně vybraných slov a vypadají jako dětská skládačka.
“Heroes” Contact Print (Piece No. 32), 1977. Z výstavy Davida Bowieho v Martin...
David BowieVýstava v Berlínském Martin Gropius Bau je otevřena do 24. srpna 2014. |
Zajímavá je však nejen zpěvákova tvorba, ale také jeho putování německou metropolí. Bowie objevoval noční kluby Dschungel nebo Chez Romy Haag a zákoutí umělecké čtvrti Kreuzberg. Kromě malování a hudby se věnoval také natáčení. Zahrál si ve filmu Just a Gigolo, což byl poslední snímek Marlene Dietrichové. Nikdy se nesetkali, ale vyměnili si několik dopisů, které jsou vystaveny v závěrečné části expozice. Končí tak, jak se dá očekávat. Záběry z koncertu u Reichstagu v roce 1987. Vloni se Bowie do Berlína pomyslně vrátil, když natočil singl Where Are We Now. Vzpomíná na svá oblíbená místa, na kamarády, které tam potkal.
Poslední sál. Návštěvník je na konci expedice. Na konci světa, který se stále mění, začíná a končí.
