LN Jako kameraman jste se podílel na dobových filmech českých i polských. Jak se podle vás liší přístup českých a polských filmařů k vlastním dějinám?
Vy máte k historii o něco jiný přístup, i v tragických příbězích najdete lidský prvek. Polská kultura historii víc adoruje, dějiny bere jako svátost, kterou nemůže zpochybnit. To je důsledek toho, že kultura hrála roli v boji Poláků za zachování národní identity v době, kdy Polsko jako stát neexistovalo. Toto pojetí kultury pak převzali i filmaři jako Andrzej Wajda, i jeho filmy mají takový romantický étos. Vy jste víc prozaičtí a zachováváte si lidský přístup. Netočíte pomníky.
LN Má v Polsku umění stále i společenskou a politickou roli?
Těžko říct. Třeba můj nový film Outsider vypráví o fragmentu historie ze začátku 80. let, který zůstal trochu zapomenut, a připadalo mi, že je proto potřeba ho připomenout. Ale podle jeho přijetí v Polsku se zdá, že mladé diváky přestala zajímat politika. Žijí v atomizovaném světě smartphonů a necítí se součástí žádného pokolení. Třeba váš film Jan Palach ukazuje mladou společnost, která reflektuje svou situaci a protestuje proti ní. Dnes díky internetu mladí žijí s pocitem svobody a to jim stačí. Jsou trochu dezorientovaní, nevědí, jaké mají zaujmout stanovisko. Když jsem Outsidera ukazoval v Praze, debata po promítání byla úplně jiná. Češi mnohem lépe pochopili moje záměry.
LN Pokud vím, politická situace v Polsku se však odráží i na filmovém průmyslu.
Ano, finance od státu dostávají hlavně historické a vlastenecké filmy. O ty mají zájem konzervativní nacionalisté, kteří jsou u nás silní.
LN Outsider je také historický film...
Pro mě ale nejde o politický snímek. Odehrává se v důležité době politických tenzí a boje mezi Solidaritou a vládou, ovšem hlavně jde o příběh mladíka, o to, co se s ním stane, když se omylem do onoho boje dostane.
LN Jak vás vaše zkušenost kameramana ovlivňuje jako režiséra?
Outsider není můj první režijní počin, už na těch předchozích jsem pochopil, že profese kameramana a režiséra se tak liší, že na jednom filmu nemůžu dělat obojí. Jako režisér se musím soustředit na dramaturgii a práci s herci, jako kameraman hlavně na obraz a světlo. Kdybych dělal obojí, ztratil bych se. Před natáčením Outsidera jsme si s kameramanem vyjasnili koncepci, především vizuální oddělení částí, které se odehrávají teď, a vzpomínek. Inspirovaly nás Démanty noci Jana Němce, kde jsou fantastické nápady, jak formálně pojmout časové přechody.
LN Jak si jako kameraman vybíráte filmy, které budete točit?
Podle scénáře. Některé ve mně nic nevyvolají, nevím si s nimi rady. Ale třeba scénář Ve stínu byl napsán tak, že jsem hned všechno viděl. Mám štěstí na režiséry, pro které je obraz důležitá součást narace, jako Jerzy Skolimowski, Lech Majewski nebo David Ondříček. Zvláštní je, že jako režisér teď procházím etapou, kdy je pro mě důležitější slovo a obraz je pomocný. Jako bych popíral sám sebe.
LN Liší se zásadně způsob práce českých a polských režisérů?
Ani ne. Ale třeba David Ondříček má fantastické vidění všech prvků filmu a k tomu je flexibilní a dává prostor dalším pro jejich invenci. To každý režisér nedovolí. Navíc už v roce 2012 Ve stínu dokázal pojmenovat témata, která se dnes stala velmi důležitými. Vycítil tendence, které nyní vystoupily všude po Evropě, vzestup nacionalismu a xenofobie, které začaly nahrazovat liberalismus a evropanství 90. let.
LN Jaká byla práce s českými debutanty na dramatu Já, Olga Hepnarová?
Oni měli už zkušenost s dokumentem a přesně věděli, co chtějí. Měli precizní vizi a já se staral o to, abych ji obrazově zrealizoval. Povedlo se jim stvořit formálně koherentní film, z mého pohledu šlo o velmi úspěšný debut.
LN Zmínil jste Démanty noci. Inspirují vás i jiné starší snímky?Mými mistry jsou hlavně filmaři z minulých let: Antonioni, Tarkovskij, Bergman. Sven Nykvist je takový můj mentor a určitě i Jerzy Wójcik, který mě učil na filmové škole v Lodži. A naučil nás, že kameramanství je o myšlení obrazem. Že obraz není jen estetickou ozdobou, že musí vyjadřovat ideu filmu. Že obraz není autonomní, musí být součástí filmu, tvoření krásných obrázků nemá smysl. V 60. a 70. letech měl každý režisér svůj styl, který jste hned poznali. Nyní je kino bezstylové, všichni vyprávějí podobně, nemyslí tolik na formu. Nechci být pesimista, ale připadá mi, že nejlepší časy filmu jsou už za námi. Dnes cítím určitou devalvaci intelektuálního přínosu. Pořád existuje pár režisérů, kteří si výrazný styl udržují, jako Béla Tarr, ale ten už s natáčením skončil. Také miluju filmy Roye Anderssona. Vážím si i tvorby Sergeje Loznici.
LN Nemáte chuť pro něj něco natočit?
Se Sergejem se dobře známe, ale on tvoří skvělý tým s kameramanem Olegem Mutuem. Bavím se s ním ovšem o režii, třeba o tom, jak pracuje s herci.
