13. ledna 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Euforie ze svobody i sociální bída. Rozlomená doba některé své umělce převálcovala

Kuřák. Autoportrét Bohumila Kubišty z roku 1910, kterému dominují v té době... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kuřák. Autoportrét Bohumila Kubišty z roku 1910, kterému dominují v té době... | foto: REPRO MMUO

OLOMOUC Výstava Rozlomená doba rekapituluje vývoj umění a osudy malířů Rakouska-Uherska a mladé Československé republiky.

Jako největší výstavu své historie prezentuje Muzeum moderního umění v Olomouci expozici Rozlomená doba 1908-1928. Přívlastkem je naznačeno rozpětí projektu, skutečnost však předčí očekávání. Obrazy, grafiky, návrhy knižních obálek a dobové filmy představují více než stovku autorů, jejichž tvorba je reprezentativní ukázkou nejrůznějších přístupů k avantgardnímu umění.

Obdobně zaměřená expozice se v takovéto šíři koná v Čechách vůbec poprvé. Rozsáhlý středoevropský projekt, na jehož přípravě se podílel mezinárodní tým odborníků řízený Karlem Srpem, uvidí po Olomouci Krakov, Bratislava a Pécs.

Rozlomená doba, pořádaná k stému výročí vzniku republiky, se záměrně vrací do doby existence Rakouska-Uherska. Začíná rokem 1908, kdy v několika zemích mocnářství vznikaly umělecké skupiny stejného zaměření, aniž by se navzájem znaly. Jejich avantgardní výboje směřovaly proti impresionismu s cílem najít nové inspirativní zdroje vhodné pro intuitivnější zpracování s podobou uvolněného výrazu.

Návštěvníky čeká ohromující plejáda známých i u nás méně citovaných autorů, řada z nich v tuzemsku neměla nikdy samostatnou výstavu. Pro lepší orientaci v uměleckém kvasu, do něhož zasáhla první světová válka a pozdější vznik několika samostatných států, rozdělili kurátoři expozici na dvanáct vzájemně provázaných částí. Zvolená koncepce sleduje hlavní tematické okruhy dynamického vývoje moderního umění směřující ve druhé polovině dvacátých let k surrealismu ak abstrakci.

Většina exponátů (téměř 300) je natolik přitažlivá, že ne každý divák se stačí zaobírat jmény jejich autorů. Bez odborného výkladu nejspíš ani nezaregistruje, že autoři výstavy umožnili „setkání“ i těch umělců, kteří se lidsky nesnášeli, konkurovali si nebo si byli generačně vzdáleni. Impozantní plátna a kresby v prostoru takzvaného Trojlodí nic takového neprozrazují. Jako celek působí velmi kompaktně, tvorba autorů různých národností vyzařuje především sepětí estetického projevu s aktuálním děním.

Hned první část výstavy s názvem Osamělé Já je toho dobrým příkladem. Od roku 1908 čelili malíři tlakům expresionismu a fauvismu, směrům vyjadřujícím pocity moderního člověka (osamění, sexualita, egocentrismus) tak, že si jako středobod svého zájmu zvolili vlastní podobiznu. Vznikly desítky autoportrétů od desítek malířů, většina z nich má společného jmenovatele. Jsou jím ostré barvy a hranaté rysy.

V tiché symbióze tu vedle sebe visí Victor Brauner, Eugen von Kahler, Oskar Kokoschka, Bohumil Kubišta, Lajos Tihanyi, Stanislaw Ignacy Witkiewicz a další. Těžko z portrétů poznat, kdo z nich později bojoval za a kdo proti Rakousku-Uhersku. V malířském projevu, jehož popudem byla stávající situace a nálada ve společnosti, byli všichni na jedné lodi. Totéž se dá říci i o dalších úsecích expozice. Umělci se v nich potkávají v obsahu i formě. Platí to i u jemných abstrakcí. U nás známé práce od Toyen, Šímy a Štyrského zde famózně doplňuje Władysław Strzemiński a další představitelé polské avantgardy.

Obecně lze konstatovat, že v umělecké tvorbě se v období let 1908–1918 odrazilo napětí válečného konfliktu, vnitřní osamění jednotlivců a sociální bída. Zdánlivě harmonické desetiletí 1918–1928 pak reflektuje euforii z národnostního osamostatnění, doznívají však i zážitky z války a zklamání mnoha umělců žijících v zahraničí z projevu šovinismu. Jiní malíři narukovali na vojnu a byli nuceni aktivně se zúčastnit války. Pro některé z nich to však bylo i dobrovolné rozhodnutí podmíněno existenční nouzí.

Patří k nim i Bohumil Kubišta, nositel vysokého vojenského rakousko-uherského vyznamenání a také jedna z mnohamilionových obětí španělské chřipky. Jeho tvorba se prolíná téměř celou výstavou. Neobejdou se bez něho již zmíněné Osamělé Já, Očista a Osudové gravitace. Vynikajícím způsobem mu sekundují válkou též osobně postižení Emil Filla, Otto Gutfreund, André Kertész, László Moholy–Nagy a další. Zcela nově jsou v kontextu výstavy do avantgardního vývoje začleněni vídeňští kinetisté z dvacátých let a pokrokoví umělci z Košic.

Výstavní sál Trojlodí doplňují v prostorách Salonu, Kabinetu a Besedy dobový tisk, návrhy knižních obálek a další grafické práce jako ukázka jednotné řeči avantgardy a jejích stoupenců. Je zde soustředěno téměř čtyřicet hlavních uměleckých časopisů, jimiž avantgarda mezi sebou komunikovala, vydávaných v Budapešti, Praze, Bukurešti, Záhřebu, Krakově, Vídni a dalších městech.

Příjemným překvapením je zakončení expozice Kinem Karla Teigeho. Obsahuje ukázky z populárních filmů, které avantgarda ve dvacátých letech obdivovala. Za imaginární odkaz ke stému výročí republiky a originální zakončení výstavy lze považovat filmový záznam z roku 1926. T. G. Masaryk na něm přijímá v Lánech Douglase Fairbankse a Mary Pickfordovou.

Rozlomená doba 1908–1928

Avantgardy ve střední Evropě

Muzeum moderního umění Olomouc, do 27. 1.

Blanka Frajerová, publicistka

VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty
VIDEO: Tři recepty na jednoduché pudinkové dorty

Pudink v hrníčku je klasika, zkuste z něj ale vykouzlit ještě větší dobroty. Co třeba tříbarevnou bábovku, koláčky v zapékací misce anebo dort, kterým okouzlíte na každé dětské oslavě.