Nelze než s Novákem souhlasit, takhle by se mělo Kunderovo dílo číst, protože potom vyjdou najevo skutečně mimořádně zajímavé skutečnosti. Kdo se chce o spisovateli dozvědět jeho nejstřeženější tajemství, nechť vezme do ruky dotyčnou knihu a hledá živou scénu jako blázen.
Nalezne ji snadno hned zkraje: „Když ucítila poprvé synova bloudící ústa, jak se přisála k jejímu prsu, rozdoutnalo se jí sladké chvění uprostřed ňadra a vysílalo chvějivé paprsky do celého těla; podobalo se to milencovu laskání, jenomže něco tu bylo navíc: velké klidné štěstí, velký šťastný klid. To nikdy před tím nebylo; líbal-li ji milenec prso, byla to vteřina, která měla vykoupit hodiny pochyb a nedůvěry; tentokrát však věděla, že ústa jsou přitisknuta k jejímu prsu na důkaz nepřetržité oddanosti, kterou si smí být jista.“
Jan Novák - Kundera: Český život a doba.
Může snad takhle psát někdo, kdo to nezažil? Jistěže ne: Kundera zcela prokazatelně kojil. A kdo kojil, ten i rodil, to znamená, že někde patrně existuje i spisovatelovo utajené potomstvo! Je to celá větev pátrání, po níž je třeba se nyní pustit. A samozřejmě toto odhalení vysvětluje spoustu Kunderových povahových rysů, jeho unikavost a lpění na soukromí, možná dokonce i jeho ostentativní sexismus.
Autor tohoto sloupku věří, že díky tomuto epochálnímu objevu zůstane jeho jméno navždy spojeno se jménem Milana Kundery, a hřeje ho, že k tomu nepotřeboval devět set stránek, ale jen pár webových řádků.
