LN Proč jste si ze všech témat vybral právě „neoperní“ povídku Franze Kafky?
Kafku znám od svého raného mládí. Myslím, že je předchůdcem modernistické senzibility. Na svou dobu byly Kafkovy myšlenky nezvyklé, dnes ale tvoří součást reality. Hledal jsem námět, který bych ztvárnil s malým počtem lidí a který by nabízel, abych tak řekl, „velkou story“ v malém balení. Jak se ukazuje, téma je pro dnešní Ameriku velmi aktuální: stále zde existuje trest smrti a nedávno byl popraven tisící odsouzený.
LN Co se hudebního výrazu týče, máme očekávat „typického Glasse“?
To nevím, napsal jsem dvanáct dalších oper a všechno si nepamatuji. Vím jen, že to nezní jako Einstein na pláži, ani jako Satyagraha, ani jako žádná jiná. Typický Glass neexistuje, a to je vlastně pro mě typické.
LN Vaše opery Kráska a zvíře a Pád domu Usherů měly v Praze úspěch. Minimalismus je zde u mladých skladatelů velmi oblíbený. Proč je tomu tak?
Možná proto, že nevědí, co je to minimalismus... Správná opera by měla vyjadřovat jednotu obrazu, textu a hudby. Nezáleží na tom, odkud se příběh bere - Pád domu Usherů je romantický námět, Kráska a zvíře zase pohádka. Prvním předpokladem je silný námět, a ten všechny opery, o nichž jsme bavili, mají.
LN Píšete s ohledem na to, aby vaše hudba publikum oslovila?
Samozřejmě. Kdyby tomu bylo jinak, nemá cenu psát. Zůstanemeli u opery, ta byla vždycky útvarem určeným k zábavě. Vezměte si Mozarta - může být větší zábava než Kouzelná flétna? V tomto ohledu je opera předchůdcem filmu. Já jsem nevymyslel nic nového, jen na tuto historickou tradici navazuji.
LN Co děláte, když nekomponujete?
Myslím na komponování! Teď jsem na turné, a když nemám koncert, sedím v hotelu a píšu hudbu. Kromě toho se snažím trávit co nejvíce času se svou rodinou, mám malého syna.
LN Snažíte se stále hledat nový způsob vyjadřování?
Zdá se mi, že jsem velmi brzy našel pregnantní hudební řeč, ta se ale stále obměňovala. Každý nový projekt - ať je to filmová hudba, nebo scénické dílo - je pro mě novou výzvou, má odlišné nároky a vyžaduje, abych svůj arzenál neustále měnil. Operu Galileo jsem začal psát hodinu poté, co jsem dokončil Sloního muže, ale to už jsem měl na sobě „jiný kabát“.
LN Se svým ansámblem jste začal koncertovat už na konci 60. let a vystupujete dodnes. Hrajete nové skladby, nebo se vracíte i ke svým starším kompozicím?
Za rok odehrajeme asi čtyřicet koncertů a často se vracím k ranější tvorbě. Všiml jsem si, že ty skladby sice mají obrovskou energii, ale jsou napsány stylem, který bych dnes už neuměl. Změnil se mi mozek, je to jako cesta proti proudu času. Ale všiml jsem si, že dnes tyhle starší kompozice zajímají publikum víc než v době vzniku.
LN Prý jste ještě ve svých dvaačtyřiceti vlastnil taxikářskou licenci. Doporučil byste dnes mladým skladatelům takový vedlejší džob?
V USA není vedlejší zaměstnání ničím neobvyklým. Nepočítal jsem s tím, že budu slavný skladatel a učit bylo pro mě nepřijatelné, i když jsem měl potřebnou kvalifikaci. Po úspěchu Einsteina jsem dostal zakázku na další dvě opery a uvědomil si, že se komponováním dá uživit. Ale pro jistotu jsem si licenci prodloužil ještě o dva roky. Jestli bych taxikaření doporučil? Ano, je to svobodné povolání. Když jsem potřeboval jet na turné, nahlásil jsem to centrále. A když se mi nechtělo nikam jet, jednoduše jsem vystoupil.
Kafku znám od svého raného mládí. Myslím, že je předchůdcem modernistické senzibility. Na svou dobu byly Kafkovy myšlenky nezvyklé, dnes ale tvoří součást reality. Hledal jsem námět, který bych ztvárnil s malým počtem lidí a který by nabízel, abych tak řekl, „velkou story“ v malém balení. Jak se ukazuje, téma je pro dnešní Ameriku velmi aktuální: stále zde existuje trest smrti a nedávno byl popraven tisící odsouzený.
LN Co se hudebního výrazu týče, máme očekávat „typického Glasse“?
To nevím, napsal jsem dvanáct dalších oper a všechno si nepamatuji. Vím jen, že to nezní jako Einstein na pláži, ani jako Satyagraha, ani jako žádná jiná. Typický Glass neexistuje, a to je vlastně pro mě typické.
LN Vaše opery Kráska a zvíře a Pád domu Usherů měly v Praze úspěch. Minimalismus je zde u mladých skladatelů velmi oblíbený. Proč je tomu tak?
Možná proto, že nevědí, co je to minimalismus... Správná opera by měla vyjadřovat jednotu obrazu, textu a hudby. Nezáleží na tom, odkud se příběh bere - Pád domu Usherů je romantický námět, Kráska a zvíře zase pohádka. Prvním předpokladem je silný námět, a ten všechny opery, o nichž jsme bavili, mají.
LN Píšete s ohledem na to, aby vaše hudba publikum oslovila?
Samozřejmě. Kdyby tomu bylo jinak, nemá cenu psát. Zůstanemeli u opery, ta byla vždycky útvarem určeným k zábavě. Vezměte si Mozarta - může být větší zábava než Kouzelná flétna? V tomto ohledu je opera předchůdcem filmu. Já jsem nevymyslel nic nového, jen na tuto historickou tradici navazuji.
LN Co děláte, když nekomponujete?
Myslím na komponování! Teď jsem na turné, a když nemám koncert, sedím v hotelu a píšu hudbu. Kromě toho se snažím trávit co nejvíce času se svou rodinou, mám malého syna.
LN Snažíte se stále hledat nový způsob vyjadřování?
Zdá se mi, že jsem velmi brzy našel pregnantní hudební řeč, ta se ale stále obměňovala. Každý nový projekt - ať je to filmová hudba, nebo scénické dílo - je pro mě novou výzvou, má odlišné nároky a vyžaduje, abych svůj arzenál neustále měnil. Operu Galileo jsem začal psát hodinu poté, co jsem dokončil Sloního muže, ale to už jsem měl na sobě „jiný kabát“.
LN Se svým ansámblem jste začal koncertovat už na konci 60. let a vystupujete dodnes. Hrajete nové skladby, nebo se vracíte i ke svým starším kompozicím?
Za rok odehrajeme asi čtyřicet koncertů a často se vracím k ranější tvorbě. Všiml jsem si, že ty skladby sice mají obrovskou energii, ale jsou napsány stylem, který bych dnes už neuměl. Změnil se mi mozek, je to jako cesta proti proudu času. Ale všiml jsem si, že dnes tyhle starší kompozice zajímají publikum víc než v době vzniku.
LN Prý jste ještě ve svých dvaačtyřiceti vlastnil taxikářskou licenci. Doporučil byste dnes mladým skladatelům takový vedlejší džob?
V USA není vedlejší zaměstnání ničím neobvyklým. Nepočítal jsem s tím, že budu slavný skladatel a učit bylo pro mě nepřijatelné, i když jsem měl potřebnou kvalifikaci. Po úspěchu Einsteina jsem dostal zakázku na další dvě opery a uvědomil si, že se komponováním dá uživit. Ale pro jistotu jsem si licenci prodloužil ještě o dva roky. Jestli bych taxikaření doporučil? Ano, je to svobodné povolání. Když jsem potřeboval jet na turné, nahlásil jsem to centrále. A když se mi nechtělo nikam jet, jednoduše jsem vystoupil.
